pátek 10. listopadu 2017

Dobré ráno

Znáte ty obrázky z obalů s corflaky? Šťastná rodinka sedí u sluncem zalitého stolu a v dokonalé harmonii nabírá plné lžíce zlatých lupínků. Já je taky znám a musím říct, že máloco je tak daleko od pravdy. Občas se povede klidné ráno, kdy (skoro) nikdo (skoro) neřve. To je úplný balzám pro duši. Ale častěji je u nás doma po ránu křik, řev a pláč. A nemůže za to miminko, jak by se dalo čekat, naopak Lottynka leží na zemi, hraje si, nevěřícně kouká kolem sebe, brouká si nebo se dokonce směje. Kluci se většinou probudí vesele, přijdou se k nám do postele pomazlit a popovídat a vypadá to nadějně. Jenže pak začne příprava snídaně a je to v háji. "Já chci přinést prostírání! Neber mi to! Já donesu lupínky! Ne, já! Táto, dej mi to! Mámo, já chci svůj modrej kapesník! Bertík mi to nechce dát! Prokop mi to bere! On mě mlátí! Táto! Mámo! MÁÁÁÁMOOO!!!" A tak dále, a tak podobně ještě dvacet minut než konečně všichni jakž takž v klidu sedí a jí. Tohle prostě nedávám. Nejsem žádné ranní ptáče a vylézt z teplé postele ještě za tmy by pro mě byl výkon i kdyby na mě u stolu čekaly ty perfektní umělohmotné děti z reklamy na corflaky. Takže tohle je pro mě peklo na druhou. Pokusy o to zamezit klukům v přípravách snídaně (ať je to jakkoli nevýchovné) se bohužel taky nesetkaly s úspěchem. To pak zase řvou kvůli tomu, že jsme jim zakázali nám pomáhat. Nevidím východisko. Jen pokusit se přežít a ty dva při tom nepřerazit. Máte nějaké tipy pro klidnější rána?

pondělí 30. října 2017

Před rokem...

Tohle už dávno není pravda :)
V posledních dnech se často v myšlenkách vracím k tomu, co a jak bylo před rokem. Ne že bych si od rána do večera prohlížela fotky (stejně z té doby skoro žádné nemáme), ale hodně se mi vybavují ty pocity a nálady. Možná to je tím počasím a podzimem, možná tím, že kluci každou chvíli vytáhnou ze skříně žlutou deku, po kterou jsem lehávala, a hrají si s ní. Úplně dokonale si to vybavuju. Jak jsem byla neustále unavená, byla mi zima, bylo mi špatně. Jak překlepat dopoledne s Prokopem doma a dojít pro Bertíka do školky bylo neuvěřitelně vyčerpávající. Jak mi bylo ze všeho blbě, měla jsem hlad, ale na nic chuť a jediné "jídlo", ze kterého jsem měla dobrý pocit, byla instatní polívka. Jak jsem každé ráno uklízela, vařila a nakupovala, protože mi vždycky kolem desáté začalo být mizerně a táhlo se to až do večera. Jak jsem ležela na pohovce a byla ráda za každou vteřinu, kdy po mě nikdo nic nechce. Jak jsem jenom čekala, kdy tohle období skončí... Samozřejmě nakonec skončilo. A začala jiná období. To poslední těhotenství jsem si prostě nějak moc neužívala. Ale ten výsledek! Kdyby mi někdo před rokem řekl, jak krásná, hodná, úžasná, veselá holčička (!) se mi narodí, hned by mi bylo líp. Stejně jsem ráda, že už mám "splněno" a další zážitky tohoto druhu už nejsou (aspoň zatím) v plánu.

středa 25. října 2017

Obyčejný den

Před dvěma lety jsem si zaznamenala, co dělám celý jeden všední den. Od té doby se toho docela dost změnilo, hlavně teda přibylo další dítě :) a tak mě napadlo to udělat znovu. Tady je jeden můj obyčejný den- úterý 24.října.

asi 5:25
Probouzí mě kňourání Lottynky a zjišťuju, že vedle mě leží Prokop. Chvíli L. zkouším dudlíkem přemluvit k dalšímu spaní, ale dneska nechce. Vstáváme, muž Lottynku přebaluje, já zatím chystám mléko, pak ji nakrmím.

5:50
Dostávám se na chvíli zpátky do postele, Lottynka spokojeně odpočívá, přichází k nám i Bertík. Pospáváme, mazlíme se s klukama.

6:30
Doopravdy vstáváme, snídáme tvarožník a čaj, po chvilce se budí i Lottynka, hraje si na zemi a kouká na nás. Kluci se s mou pomocí převlékají a čistí si zuby.

7:45
Kluci s mužem odcházejí do školky. Převlékám sebe a Lottynku z pyžama (zvládla nás obě poblinkat), přebaluju ji, dávám prát plíny a pokouším se trochu upravit. Lottynka leží na dece mezi dveřmi koupelny, kouká na mě a je v klidu, tak toho na sebe dneska patlám víc než jindy, když vůbec nestíhám.



8:30
Lottynka je unavená, pokládám ji do postýlky, dávám dudlík a nechám spát. Uklízím ranní nepořádek, sedám si k počítači a objednávám dárek pro L. k Vánocům. Připravuju věci na ven.

9:30
L. se budí, dávám jí mlíko. Má rýmu, špatně se jí to jí, v průběhu krmení jí odsávám nos. Přebaluju ji, oblékám nás.

10:15
Odcházíme ven. Lottynku beru do kočárku, docela dlouho kouká, asi po hodině usíná. Nejdřív jdu na poštu vyzvednout botičky pro L., pak tramvají dojedu na farmářský trh. Dávám nákup do kočárku, takže je hodně těžký. Žádná nízkopodlažní tramvaj během dalších 20 minut nejede, tak jdu domů pěšky.

11:45
Vracíme se domů, dávám plíny do sušičky, vybaluju nákup L. se probouzí.




12:15
Dávám Lottynce oběd. Nejdřív pár lžiček dýně ze včerejška, ale po chvíli jí to teče víc ven než dovnitř, tak toho nechám. Jako obvykle musím uprostřed jídla přebalit, pak jí dávám mlíko.

12:45
Dávám si oběd - zbytek včerejší večeře: černá čočka s mrkví, celozrnný kuskus a polníček. Miluju černou čočku :) Pak vytáhnu plíny ze sušičky a jen pro zajímavost počítám, kolik L. poblinkala za dva dny čvtercovek. 17. Uklízím co je potřeba a stříhám Lottynce nehty.

13:45
Dávám Lottynku spát a skládám obrovskou hromadu prádla. Po chvíli L. jemně probouzím, naštěstí to bere dobře. Přebaluju ji, dávám jí nové botičky a kuklu, vážu do šátku a přes nás obě přehodím zavinovací svetřík.

14:15
Odcházíme do školky.


14:35
Vyzvedávám ve školce Prokopa, Bertíka dneska už po obědě vyzvedl děda a šel s ním na plavání. Prokop mi nadšeně vypráví zážitky ze školky a dává mi obrázky - mámu a vodu. 

15:05
Jsme doma, Lottynka se po chvilce probouzí. Prokop si hraje s kolejemi a vláčky, L. ho zaujatě sleduje. Já uklízím složené prádlo.

15:30
Lottynka si dává mlíko. Prokop si vyškemrá Prasátko Peppu, tak u toho aspoň inhaluje Vincentku. Čteme si s Prokopem dvě leporela o Krtkovi, Lottynka poslouchá na zemi a já u toho piju kafe s mlíkem. Přebaluju Lottynku.


16:30
Bertík se s dědou vrací z plavání, moc se mu tam líbilo. Hned se vrhá na koleje a staví vychytanější dráhu. Dáváme si k svačině několik jablíček z trhu, jsou výborná. Cvičím s Bertíkem logopedii, L. na to kouká, P. si střídavě hraje v pokoji a přidává se k nám. Začínáme pomalu dělat večeři - fazolky na kyselo (v sobotu chtěl Prokop koupit fazolky, ale zrovna se to nehodilo, tak je bude mít dneska) s bramborem a vajíčkem.

17:15
Lottynka si dává posledního šlofíka před večeří, já s klukama vařím. Dělám toho víc, aby zbylo na zítřejší oběd pro mě a pro muže.

17:45
Lottynka se probouzí.

18:00
Muž se vrací z práce, všechny děti se s ním vítají a mazlí. Já dodělávám večeři.

18:15
Začínáme večeřet. Všem chutná. Lottynka nás chvíli pozoruje, pak ale taky dostává hlad.

18:15
Krmím Lottynku, nedojedenou večeři si nechávám na později. Koupeme L. Naháníme kluky na úklid pokoje a do vany.

19:00
Dávám Lottynku spát, kluci lezou z vany, za naší asistence si oblékají pyžama a čistí zuby, já ve volných chviličkách uklízím a dojídám večeři. Kluci se koukají na Bořka stavitele, pak čteme dětskou Bibli a modlitbičky.

19:45
Kluci jdou do postele, čtu jim pohádku o mašince Kolozubce. Prokop jde naposledy na záchod, pak ho nechám prohlížet knížku v posteli, s oběma se loučím a odcházím.

20:00
Vracím se do obýváku, povídáme si s mužem, koukám na internet. Bertík ještě jednou přiběhne, odvedu ho zpátky do pokoje. 

21:00
Sprchuju se, díváme se na Big Bang Theory.

22:30
Kontrolujeme děti a jdeme spát.




úterý 17. října 2017

Spolu u stolu

Před chvílí se narodila a už je z ní plnohodnotný člen rodiny i s vlastní židličkou. Původně jsme miminkovskou židli pro Lottynku vůbec pořizovat nechtěli. Mysleli jsme si, že těch pár měsíců, než začne sedět, ji budu krmit v autosedačce, ale postupem času se mi ta představa líbila míň a míň, takže jsme přece jen židličku koupili. K vaření a mixování mrkviček, dýniček a podobných dobrot jsem se zatím ještě neodhodlala (nojo, se třetím dítětem už člověk není na všechno tak děsně natěšený :D), ale Lottynka už svoje posezení několikrát využila. Ještě před pár týdny jí to bylo jedno, ale v posledních dnech ji nebaví ležet na zemi, když všichni ostatní jedí u stolu. Takže se na chvíli přidala k nám a byla úplně spokojená. Jak je možné, že roste tak strašně rychle?!

pondělí 16. října 2017

První nemoc letošního podzimu

Něco málo z našich bohatých protikašlíkových zásob
Dřív nebo později to muselo přijít. Trochu se divím, že zrovna teď, když je tak krásně, ale bacily si asi nevybírají. Prokop kašle, smrká, má teplotu. Nevypadá to nijak zvlášť vážně a tváří se vesele, ale do školky nemůže, čehož lituje jak on tak já. Ale tentokrát nezůstávám jen u lítosti - naopak budu bojovat vším, co doma máme. A že toho není málo! Inhalátor s Vincentkou, šípkový čaj s medem a citronem, bylinkový sirup, mořská voda do nosu, zvlhčovač vzduchu s eukalyptovým olejíčkem, Psí sádlo... Věřím, že to doopravdy pomůže a Prokop bude zase brzo fit. A hlavně doufám, že zbytek rodiny odolá. Kdyby se totiž měl opakovat stejný scénář jako když Bertík chodil první rok do školky (týden nemoc-dva týdny školka-dva týdny nemoc-týden školka...), ovšem s dalším dítětem navíc, tak mě to asi zničí. No, snad to bude tentokrát lepší!

pátek 6. října 2017

28: Konečně dospělá

Dneska jsem zase o rok starší. Bylo potřeba 28 let života, 7 let manželství a 3 děti, ale nakonec to přišlo. Pocit, že jsem dospělá. Vědomí toho, že jsem zodpovědná sama za sebe i za svoje děti. Nezávislost na tom, co si o mě kdo myslí. Schopnost uvědomit si a dát najevo, co chci. Není to ještě dokonalé a asi ani nikdy nebude, ale na zlepšování mám před sebou další roky. Teď jsem spokojená. A vděčná. Mám skoro všechno, co jsem chtěla. Kluci mi namalovali obrázek - co víc si přát?

úterý 26. září 2017

Čas ve dvou

V pětičlenné rodině se dá vytvořit už poměrně velké množství různých dvojic. Ovšem čas ve dvou je (kromě dvojice já a Lottynka) docela vzácnost. Proto jsme se rozhodli ho klukům aspoň někdy dopřát a zařadit ho do našich plánů. První pokus proběhl předminulou neděli, kdy jsem s Prokopem vyrazila ven jenom já. Nevymýšlela jsem žádný extra složitý program. Dojeli jsme metrem k Vltavě, prohlídli si zakotvené lodě, nakrmili kachny a labutě, dali si něco dobrého v kavárně a nakoupili pár drobností. Nebylo to nic moc zvláštního, ale přesto jsme z toho odpoledne měli oba velký zážitek. Prokop byl nadšený, že děláme jen to, co on chce, že poslouchám jen jeho a on je jediný, komu se věnuju. A pro mě byla hrozná pohoda být venku jenom s jedním dítětem, vnímat ho na 100%, nemuset hledat kompromisy mezi potřebami všech tří a opravdu si ho užívat. Minulou sobotu byl na řadě zase Bertík. Ten jel s mužem do IQ parku v Liberci a taky si to oba moc chválili. V plném počtu bychom si na takovou akci netroufli, ale ve dvou to zvládli hezky. A já jsem doma se zbývajícími dětmi měla více méně taky docela klídek. Příště vyrazí zase Prokop s tátou a pak budu na řadě já s Bertíkem. Mít víc sourozenců je z mnoha důvodů super, ale je to něco za něco. Rodič, ať se snaží sebevíc, se prostě nemůže neustále věnovat všem tak, jako kdyby měl jen jedno dítě. Neřekla bych, že tím naše děti nějak výrazně trpí, ale trocha kompenzace jim určitě udělá jen dobře. A nám vlastně taky.