úterý 25. června 2013

Jsem máma...

Když se mi jednoho lednového dopoledne roku 2012 na těhotenském testu ukázala ne jedna, ale dvě čárky, necítila jsem žádné nadšení, radost nebo euforii. Nebyla jsem totiž schopná tomu věřit, každou minutu jsem test znovu kontrolovala, jestli se mi to jenom nezdálo nebo jestli ta druhá-těhotenská čárka nezmizela. Dokonce i můj manžel byl překvapený, takže když jsem mu oznámila, že asi budeme mít dítě, poněkud nechápavě se mě zeptal "Jakto?". Miminko jsme chtěli a plánovali, přesto nás zaskočilo pomyšlení na to, že tu s námi brzo doopravdy bude.
Nadšení, radost a euforie se samozřejmě dostavily později a trvají dodnes, když tomu našemu děťátku je už skoro deset měsíců. Ovšem občas se taky vynoří strach, nejistota a únava. Tento blog by měl být o obou stránkách mateřství (doufám tedy, že víc o té hezké). Pro všechny, co dítě mají, aby viděli, že někdo prožívá to samé. Pro všechny, co dítě nemají, aby si uměli přestavit, co je jednou čeká, pokud se rozhodnou stát se rodiči. Pro mou rodinu a kamarády, aby se mohli podívat, jak se nám s Bertíkem daří. A hlavně pro mě, abych se mohla vypovídat a abych si svoje zážitky a zkušenosti mohla někdy v budoucnu přečíst.

Já a on, mého srdce šampion

Žádné komentáře:

Okomentovat