pondělí 29. července 2013

Péče o dítě JE plnohodnotná činnost

Jen co se mnou přestaly mlátit poporodní hormony a já byla schopná dojít dál než na nejbližší tramvajovou zastávku (přecijen ten císař není žádná sranda), začaly se mi hlavou honit myšlenky na to, co bych ještě kromě starání se o Alberta mohla nebo měla dělat. Doby, kdy žena na rodičovské neměla jinou možnost než si ty tři roky odsedět doma, jsou pryč a čím dál častěji se objevují aktivní matky, které více či méně pracují, studují nebo vyvíjejí nějakou podobnou činnost. Obzvlášť v prvních měsících mi přišlo, že si kromě přebalování a krmení taky musím zajistit i jiný program. Vždyť mi z toho hrábne! A navíc nechci být jedna z těch ženských, jejichž konverzační schopnosti se po narození dítěte scvrknou na "ham" a "paci paci" a okruh témat, o kterých se s nimi můžete bavit, začíná u plín a končí u kašiček. Jenže, jak čas plynul, s Bertíkem začalo být mnohem víc práce i zábavy a tahle otázka lehce ztratila na naléhavosti. Realistický pohled na celou věc mi taky ukázal, že moje možnosti jsou celkem omezené. Do své práce se vrátit nemůžu a ani nechci. Novou práci si s malým dítětem najdu opravdu těžko. Dost vážně jsem uvažovala o studiu. Jenže jsem si uvědomila, že by to nejspíš znamenalo obrovskou zátěž, jejíž přínos je poměrně nejistý. Už teď mám pocit, že to všechno zvládám jen tak tak (když je špatný den, tak spíš nevládám nic ani trochu) a to mám jen jedno dítě. Opravdu je dobrý nápad upsat se ke studiu ve chvíli, kdy se z Bertíka stává pozornost neustále vyžadující, dohled potřebující a energii vysávající batole a my navíc máme v plánu mu docela brzo pořídit sourozence (a později ještě jednoho nebo dva další)? Vážně chci večer místo chvíle odpočinku číst odbornou literaturu a psát seminárky? A co zkouškové? Ovšem hlavní otázka zní: proč bych to všechno vlastně dělala? Pro pocit, že intelektuálnáě nezakrním? Ano, samozřejmě, jenže nezakrnět na rodičovské se dá i pomocí jednodušších metod-začít chodit na kurz cizího jazyka, vyhradit si pravidelně čas na návštěvu knihovny, pustit si do mozku i jiné problémy než jen který krém na zadek je nejlepší a zda dítěti dávat kravské mléko dřív než ve dvou letech. Takže, nevymyslela jsem si tohle celé tak trochu proto, abych v očích svých i těch ostatních vypadala schopnější? Pokud mám být sama k sobě upřímná, nejspíš částečně ano. Vyplývá z toho snad, že starat se o dítě je nějaká méněcenná aktivita? Že být k dispozici 24/7, osvojit si celou řadu nových dovedností a schopností, neustále zjišťovat různé informace, vychovávat nového člověka a ještě k tomu udržovat v chodu domácnost je něco trapně snadného, co ani nestojí za zmínku, takže pokud si k tomu nepřiberu ještě další aktivity, budu vypadat jako flákač? Kde se vůbec vzal tenhle blud? To, že jiné matky chtějí, zvládají nebo musí dělat ještě něco navíc neznamená, že bych se měla nutit do toho samého. Naplno se věnovat dítěti, užívat si mateřství a ve chvílích volna se věnovat jen odpočinku (byť aktivnímu) je naprosto v pořádku... Hned se cítím líp, když už jsem si to konečně uvědomila.

Žádné komentáře:

Okomentovat