čtvrtek 8. srpna 2013

Celý svět se spiknul

Jak se rozšiřuje Bertíkovo pole působnosti, začíná zjišťovat, že v životě kromě skvělých věcí ("když budu mlátit do kytary, budou se ozývat zajímavé zvuky" nebo "když otevřu šuplík, můžu vytahovat spoustu ponožek") existují i ty méně příjemné. Převážně ležící mimino se potýká jen se svými vnitřními problémy, případně s nepřítomností mámy. Ale na mimino lezoucí, svět objevující a zkoumající číhá daleko víc nástrah a zrad. Jakmile se pracně doplahočí k tomu nejzajímavějšímu lákadlu, je obvykle zvednuto a odneseno pryč. Když si chce hrát s kočkou, nejdřív mu utíká, pak ignoruje a nakonec sekne drápky. S nadšením v očích a radostným hýkáním na rtech přileze k jinému dítěti a ono se rozbrečí, takže celá zábava je u konce. Právě ve chvíli, kdy trouba svítí, hučí a je tím pádem nejpřitažlivější, se ho všichni snaží udržet co nejdále od ní. S velkou námahou se postaví k prázdné králičí kleci a ona se převáží, takže oba spadnou. V parku vyrazí za holubem a ten mu uletí před nosem. Je spoutáno do autosedačky zrovna když chce řádit. Při přebalování ho drží na zádech, přestože by se tak rádo otočilo na břicho a vydalo se zkoumat umyvadlo. Pokud se rozhodne prozkoumat leporelo pomocí zubů a jazyka, seberou mu ho. Nesmí si hrát s dráty, což je to, co ho zajímá ve všeho nejvíc. Takových a různých jiných nepříjemností teď číhá na Bertíka spousta na každém rohu (mimochodem, roh je taky pěkně zákeřná věc). A tak, když se večer unaven a frustrován rozbrečí, není se vůbec co divit. Je toho tolik, co nesmí, nemůže, neumí, nezvládne, o co se praští, z čeho spadne, kam se nedostane. Naopak je vlastně úžasné, že přes všechny nezdary se nenechá odradit a zkouší to dál. Narozdíl od dospělých se totiž dítě nevzdá při prvním (ani druhém nebo třetím) neúspěchu a pak si po právu může vychutnat ten pocit, kdy se mu něco konečně podařilo. Aby to ale nebylo tak strašně těžké, naštěstí i Bertík má pár jistot, které nikdy nezklamou. Třeba zapnutá pračka, tuba s opalovacím krémem nebo náš králík Ludvík, který se po osmi měsících konečně osmělil a dneska se nechá hladit, plácat a dokonce i lehce tahat za uši a ještě se u toho tváří, že se mu to líbí. Takže snad chvílí, kdy má Bertík pocit, že je všechno proti němu, není tak moc.
PS: Všimněte si toho úsměvu pod dudlíkem :)
 

Žádné komentáře:

Okomentovat