úterý 27. srpna 2013

Jak marodit s dítětem

Zatímco Bertík už svoji první rýmičku i pobyt v nemocnici má za sebou, já jsem se až do teď držela. Naposledy jsem vlastně byla nachlazená někdy v pátém nebo šestém měsíci, kdy jsem sice nadávala na to, že jako těhotná nesmím užívat prakticky žádné léky, ale docela v klidu jsem se válela v posteli a pouštěla si na notebooku filmy. Jo, to byly časy! V neděli večer se připlížilo a včera na mě definitivně vlezlo něco, co se sice snad ani nedá nazvat pořádnou nemocí (teplotu nemám, kašel skoro taky ne a rýmu jen tak aby se neřeklo), ale život to dokáže znepříjemnit pořádně. Hlava bolí, záda bolí, všechno bolí a do toho ta nevyspatelná únava. Jenže dítě se neptá, jak mi je. Chce krmit, přebalovat, chodit ven, řvát a hrát si, ať se děje co se děje. Moje pokusy vysvětlit mu, ať na mě bere ohledy, jsou naprosto marné. Tak místo bonbónů chroupu paraleny a odpoledne hypnotizuju hodinové ručičky, aby se rozpohybovaly trochu rychleji a konečně nastal ten vytoužený okamžit, kdy se muž vrátí z práce, a já mu Bertíka strčím do ruky a odejdu si umřít někam do rohu. Ach jo.

Žádné komentáře:

Okomentovat