pondělí 5. srpna 2013

(Ne)výhody mladých matek


Když Bertík přišel na svět, bylo mi dvaadvacet. Není to tak dávno, kdy to byl úplně běžný věk pro založení rodiny, ale já jsem se v porodnici cítila jak deváťačka na maturitním plese. Za ty dva týdny, které jsem tam strávila, jsem nepotkala jedinou matku, který by nebyla přibližně o deset let starší než já (nebo tak aspoň nevypadala, možná že některá z mých spolubydlících byla mladší, ale já jsem vážně své noční výpravy na záchod nevyužívala k tomu, abych se připlížila k jejich nočnímu stolku a hledala v něm občanku). Co obnáší rozhodnutí pořídit si dítě dřív než je dnes obvyklé? Za jednu z největších výhod považuju flexibilitu, která k mládí patří. A to jak co se týká fyzických změn a nároků, tak i životního stylu a partnerského vztahu.
Mladší matky obecně lépe snáší těhotenství a většinou nemají problém se po porodu rychle vrátit do původního stavu. Mě se třeba úplně vyhnuly problémy s nadbytečnými poporodními kily. Ač jsem nijak aktivně nehubla a jedla, co mě napadlo, za tři měsíce jsem z původních 17kg navíc shodila 12 a v Bertíkově půl roce už jsem byla dvě kila pod svou předtěhotenskou váhou (což jsem teda nechtěla, protože ze mě půlka mého šatníku padá, ale pořád lepší než naopak). Taky se traduje, že mladší mámy se líp vyrovnávají s nedostatkem spánku. Nejsem si jistá, jestli se to dá říct takhle obecně, mě by moc nepotěšilo, kdybych se několik měsíců pořádně nevyspala, ale naštěstí jsem to nemusela řišit, protože Bertík spal už od malička docela dobře. Ještě důležitejší mi ale přijde schopnost přizpůsobit se nové situaci po mentální stránce. Ženy, které mají dítě až po třicítce, se často potýkají s tím, že radikální změna životního stylu, který vedly deset let, je velice obtížná. Práce, cestování, koníčky, čtení, chození do baru nebo do kina, večeře ve dvou, každodenní kontakt s rozumnými dospělými lidmi, to vše se po narození miminka stává spíš výjevem z jiné planety než úplně obyčejnou věcí. Pokud se ale stanu mámou dřív, než si pořádně stačím zvyknout na ten pravý "dospělácký život", není pak jeho opuštění tak frustrující. Tím neříkám, že by holky měly otěhotnět už v patnácti; je důležité před rodičovstvím dospět a rozhodně taky není na škodu žít se svým vyvoleným déle než devět měsíců před porodem. Další pozitivum svého poměrně brzkého mateřství si budu vychutnávat až za několik let. Ve chvíli, kdy už všechny naše děti budou trochu odrostlé a samostatné, já budu pořád na vrcholu sil. Budu moct začít dělat kariéru (to tedy spíš teoreticky, tohle mě moc neláká), pustit se do nějakého podnikatelského projektu nebo vystudovat školu. A nebo je v létě poslat na tábor a vyrazit s manželem třeba do Francie.
Naopak snad jedinou, přesto zásadní, nevýhodu vidím v tom, že můj život se teď diametrálně liší od života mých vrstevnic. Zatímco moje bývalé spolužačky řeší zkoušky, hledání práce, letní festivaly a první kuchařské úspěchy, mě zajímají leporela, přesnídávky a velikost kufru našeho auta. Mít s kým sdílet menší či větší problémy, které k mateřství patří, je důležitější, než jsem si myslela. Díkybohu v tom nejsem úplně sama a pár kamarádek s malým dítětem mám, ale naprostá většina mých známých nemá na mimino ještě ani pomyšlení. Na druhou stranu, i to má jistá pozitiva-člověk má šanci si rozšířit obzory o nová nedětská témata.
Každopádně, ať si pořídíte dítě ve dvaceti, třiceti nebo čtyřiceti, bude to super tak jako tak. Žádný věk není lepší nebo horší a záleží na každém, kdy uzná, že je ta správná chvíle. Já jsem ráda, že ta moje už nastala a já si můžu užívat to, že jsem máma:)

Žádné komentáře:

Okomentovat