pátek 30. srpna 2013

Rok

30.8.2012
30.8.2013
Dneska je to přesně rok, co jsem Bertíka poprvé uviděla. Ten úplně první pohled si vlastně kvůli anestetikům nepamatuju, vybavuju si až ten druhý, když už byl umytý a zabalený v zavinovačce. Zmohla jsem se jen na něco jako "Ten je krásnej." a vším tím dojetím a psychickým vyčerpáním (byl to vážně náročný den, kterému několik neméně náročných dnů předcházelo) jsem se rozbrečela tak, že mi doktorka radši do žíly pustila další oblbováky. Ta vzpomínka mi připadá tak dávná a neskutečná, jako by se to snad ani nestalo mě. Jako by s námi byl Bertík odjakživa. Na druhou stranu to je jako včera. V životě dospělého člověka není rok nijak zvlášť dlouhá doba, v životě toho našeho malého človíčka je to všechno. Pro mě to byl ten nejúžasnější rok ze všech. Naučila jsem se za tu dobu spoustu nových věcí, ale ještě daleko víc se jich naučil on. Z bezbranného červíčka se stal veselý (ale někdy taky pěkně vzteklý nebo mrzutý) chlapeček, který si jezdí s autíčky, umí se sám napít a najíst rukama, doleze si, kam se mu zamane, provádí první pokusy o chůzi, žádný šuplík nebo skříňka před ním nejsou v bezpečí, "čistí" si zuby kartáčkem, mává na holuby, je nadšený z ostatních dětí, podává mi kostičky, směje se až se mu dělá ďolíček, hladí králíka, dělá paci paci.... Zkrátka miminko je definitvně pryč a tímto se z něj stvává oficiálně batole. Máme z něj radost!

Žádné komentáře:

Okomentovat