středa 11. září 2013

Chytřejší a chytřejší

Pro mé i mužovy rodiče je Albert prvním vnoučetem a tak si ho náležitě užívají a obdivují. Obzvlášť babička a děda z manželovy strany jsou z něj vždycky strašně unešení a při každém setkání neopomenou zdůraznit, jak je děsně šikovný a chytrý. Nejsem si jistá, jestli se v tomhle věku nějak výrazně dají rozpoznat intelektové schopnosti a pokud ano, tak nevím, jestli je Bertík opravdu takový miminčí génius. Vlastně je mi to docela jedno, protože ať už v IQ testu dopadne jakkoli, pořád to bude můj nejmilejší chlapeček. Nicméně, jeho pokroky mě nesmírně těší a sledovat vývoj jeho rozumových schopností je prostě super. Poslední dobou se značně zlepšilo Bertíkovo chápání toho, k čemu která věc slouží a taky jeho smysl pro humor (ano, už takhle malé dítě ho má). Ukořistí kapesník a šmudlá mi s ním okolo nosu. Najde kdesi zahrabaný dudlík (hurá, už asi dva týdny jsme ho vůbec nepoužili-Bertík asi uznal, že už je na něj moc velký a nechce ho!) a strká mi ho do pusy. A když se mu to podaří, má z toho ohromnou legraci. Nejlepší kousek ovšem předvedl dneska večer, kdy mi muž na hlavu postavil nějakou kostičku a Bertíkovi se to tak zalíbilo, že se mi ji tam snažil umístit taky. Ve chvíli, kdy kostička byla na místě, propukl v smích a zatleskal. Pak počkal, až ji schodím a celou akci několikrát opakoval, ale střídal moji a tátovu hlavu, aby mu to nebylo líto. Taky mě těší, že už začíná umět dát najevo, co chce. To je velice důležitá schopnost, která naše soužití určitě dost usnadní. Třeba jsem mu předváděla indiána a když jsem skončila, chňapnul mě za ruku, strčil mi ji před pusu a držel mě, dokud jsem nespustila znovu. Chvíli jsme si takhle hráli, ale pak najednou chytil moji ruku a netáhnul ji směrem k mé puse, ale ke králíkovi. Chtěl, abych ho tou rukou pohladila. Takže jo, je chytrý a ještě k tomu něžný ke zvířatům :).

Žádné komentáře:

Okomentovat