pondělí 23. září 2013

Každý kus je originál

Asi jako každá nastávající matka i já jsem s rostoucím břichem trávila spoustu času úvahami o tom, jaký Bertík bude. Jak bude vypadat? Bude podobný spíš mě nebo manželovi? Jakou bude mít povahu? Co ho bude bavit? Jaké bude mít chutě? Co se týká vzhledu, bylo to jasné už na porodním sále a je to jasné pořád. Bertík je celý tatínek, akorát oči má moje. Shodnou se na tom všichni od babiček po prodavačky v obchodě, kam chodíme pro mlíko (mimochodem, obchod se jmenuje Ježkův statek a mlíko mají výborné-takové to poctivé s vrstvou smetany nahoře). Odhalování Bertíkových povahových rysů je větší dobrodružství. Některé se projevily už pár dnů po narození, jiné vyplouvají na povrch průběžně. První, čeho jsme si v Albertově chování všimli, byl klid a vytrvalost, vlastně spíš zarputilost. A to ho provází pořád. Pak se taky ukázalo, že je veselý, mazlivý, rozvážný, společenský, nebojácný, trochu pomalý a flegmatický. Zřetelně jsem si to uvědomila, když jsem s ním byla na skupinovém cvičení pro batolata. Zatímco ostatní děti prolezly připravenou překážkovou dráhu třikrát samy od sebe, Bertík ji s mou vydatnou pomocí prošel jednou - chvilku lezl, pak pozoroval ruch kolem, o kus dál do něčeho začal bušit a zkoumat a celkově vypadal, že nechápe, proč by se měl hnát z jednoho konce na druhý. Pak lektorka přinesla nádobu s různými bubínky, rolničkami apod. Všichni kromě Bertíka se na to okamžitě vrhli, začali se přehrabovat, vyhazovat, rachtat, případně se přetahovat o nejlákavěší kousky. Náš Bertík se dlouho jen díval na ostatní, pak si něco chtěl vzít, ale někdo mu to překazil, tak si řekl, že teda nic a dál koukal kolem sebe. Po několika marných pokusech, kdy mnou nabízené nástroje ani nevzal do ruky, se mu jeden zalíbil a začal si s ním hrát. Jenže si na něj udělala zálusk i holčička vedle a Bertíkovi ho vzala. Ten koukal trochu nechápavě, ale nepokusil se ho získat zpět ani násilím ani brekem. Prostě jí ho nechal a pokračoval v nezúčastněném pozorování. Albert zkrátka na jednu stranu vypadá trošku jako mouchy-snězte-si-mě, na druhou ho ale jen tak něco nerozhází. Cizích lidí se nebojí (v přítomnosti rodičů, samozřejmě), ale nepotřebuje, aby si s ním hráli. Často vypadá, že mu něco nestojí za námahu, ale když už za něčím jde, tak to taky dostane. Zkrátka, Bertík je (jako každé dítě) originál a ještě jsem nepotkala mimino, které by se mu podobalo. Nám se to moc líbí a jeho povaha nám naprosto vyhovuje. Jsem zvědavá, jestli mu vydrží nebo za pár let bude úplně jiný.

Žádné komentáře:

Okomentovat