středa 23. října 2013

Na nočník?

Hudební nočník, který "po každém použití odmění dítě fanfárou". No nekupte ho, když je ve slevě jen za 1100Kč!
Kdybych žila asi tak o třicet let dřív, touhle dobou by už Bertík nejspíš více nebo méně úspěšně chodil na nočník. Nebo bych se o to aspoň urputně snažila. Jenže dnešní všeobecné přesvědčení je takové, že dřív než v roce a půl vůbec nemá smysl se v tomto směru o něco pokoušet a reálná šance na úspěch je spíš až kolem dvou let. A tak jsem oddaně přebalovala a prala plíny a nic neřešila. Před pár dny mě ale nahlodala jedna maminka Bertíkova vrstevníka tvrzením, že s těmi výzkumy o nočníkové zralosti přišel nějaký člověk, který vymýšlel reklamu na pampersky. A pak že se toho všichni chytli. Vůbec bych se nedivila, kdyby to byla pravda, a když mi pak začala popisovat, jak velkou potřebu svého ročního syna už prakticky vždycky chytí do nočníku a malá se taky často zadaří, řekla jsem si, že na tom možná něco bude a taky bych to mohla zkusit. Co si budeme namlouvat, přebalování nepatří mezi ty rodičovsky nejvděčnější činnosti, a pokud se dítě zbaví plenkové vrsty, určitě to bude příjemné i pro něj. Vytáhla jsem tedy nočník, který jsme už před nějakou dobou pořídili s tím, že se jednou bude hodit a začala s pokusy. Podle všeobecných rad a návodů je nejvhodnější dítě posazovat na nočník ve chvíle, kdy je šance největší, tedy těsně po probuzení nebo po jídle. Bertík ale po probuzení bývá extra nevrlý, uplakaný a nešťastný (já se mu nedivím, taky nerada vstávám), takže mi nepřišlo jako dobrý nápad ho v takovém psychickém rozpoložení otravovat nočníkem. Pokusila jsem se ho krátce a efektivně utěšit, stáhla punčocháče a plínu a posadila ho až po chvíli. Nic. Po několika málo desítkách vteřin už byl na nohách. OK, zkusím to znova. Po dalším spaní se proces opakoval. Naprosto stejně s naprosto stejným, tj. žádným, výsledkem. Další pokusy, které probíhaly po jídle, nebyly o nic úspěšnější. Když jsem tu chvíli CH odhadovala jen tak od oka, opět byl nočník prázdný a Bertík buď naštvaně ječící nebo si s ním vesele hrající. Nejblíž jsem se přiblížila úspěchu ve chvíli, kdy Bertík tak minutu poseděl (jen díky knížce), pak vstal, vyčůral se na zem a začal nočník se zájmem zkoumat. Jasně, nečekala jsem, že to půjde hned a samo, šlo mi spíš o to, aby si na existenci nočníku trochu zvyknul a pochopil, že je možné ho třeba i použít. Jenže po dalších a dalších marných snahách mi došlo, že tudy cesta nevede. Nejen že do nočníku nic nespadlo, ale co je horší, nakonec jsem Bertíka přebalovala častěji než obvykle (když už jsem to zkusila, zjistila jsem, že má plínu trošku mokrou, tak jsem mu pochopitelně dala čistou), což se mu ale vůbec nezamlouvalo. Pokorně jsem tedy nočník uložila tam, kde byl. Ano, možná jsme my-dnešní matky líné a zhýčkané (ať už jednorázovými plenami nebo automatickou pračkou), takže to, co předchozí generace zvládly, my nemáme motivaci ani zkoušet. Ale za sebe můžu říct, že si radši ještě několik měsíců počkám, protože přidělávat si zbytečnou práci a dítěti nepříjemnosti, opravdu nestojí za těch pár ušetřených plen.

4 komentáře:

  1. Mám to úplně stejně. Jak začala sedět, začaly babičky s nočníkem, no udržím ji na něm pár desítek sekund a zdrhá, občas se tam sice vyčurá, ale nějak jsem líná ji pořád svlíkat a bavit na nočníku... tak už pár měsíců stojí plonkově v koupelně.

    OdpovědětVymazat
  2. My zkoušeli od půl roku u obou a celkem se dařilo. U Matyáška hlavně čůrání, u Barči naopak spíš kadění. Ale zaprvé jsme neměli klasický nočník, ale tzv, číňák, kdy rodič drží dítě i s nočníčkem v klíně a to je pak víc v klidu a nikam nezdrhá. Zadruhé to rozhodně nemělo efekt v tom, že by se Matýsek naučil na nočník dřív. Ale plíny jsme tím ušetřili, to zas jo :). Tak uvidím, jak to půjde u Barunky.
    Každopádně bych se tím vůbec netrápila. Pokud vám to tak ani jednomu nevyhovuje, klidně na nočník zas na chvíli zapomeň. Však ono to přijde samo ;).

    OdpovědětVymazat
  3. Babičky musím pochválit-do ničeho mi nemluví, nic nepodstrkují a všechny moderní vymoženosti, co s Bertíkem provádím, se zájmem pozorují, nebo aspoň tiše tolerují :). V období asi mezi dvěma a šesti měsíci jsme taky měli docela nízkou spotřebu plen, protože Bertík dost často vykonával potřebu do mísy (nechtělo se mi shánět ten čínský nočník a tohle posloužilo stejně), ale pak už to nějak přestalo fungovat a nám se nechtělo v té naší poněkud laxní formě bezplenkovky pokračovat, takže nás nočník čeká asi až v létě, kdy se budou blížit druhé narozeniny.

    OdpovědětVymazat
  4. Já to taky začala trochu zkoušet, když ostatní maminky kolem mě říkaly, že už dávají na nočník, ale pak jsem to vzdala a vytáhla ho na roce a půl (v létě :-). A zvládli jsme to. Jak na tom bylo ostatních pět mamin + nějaké tipy, jak na to:

    http://blogujicimaminy.blogspot.cz/2013/09/plinky-ty-uz-nas-skoro-netrapi.html

    Tak až přijde ten pravý čas, tak směle do toho. Naučili jsme se to všichni :-)

    OdpovědětVymazat