neděle 13. října 2013

Týden malých radostí: 7.-13.10.

Normální ženská si udělá radost tím, že si koupí něco na sebe. Já místo toho rozšiřuju Bertíkovu plenkovou výbavičku.
V minulém příspěvku jsem hlásala, jak je důležité hledat si každý den nějakou drobnost, která ho dokáže odlišit od těch předcházejících a následujících a zároveň vzbuzuje dojem, že být na rodičovské není nekonečná úmorná rutina. Abych tuhle myšlenku převedla do praxe, rozhodla jsem se začít psát tenhle týdeníček. Zde je jeho první díl.
Pondělí: Odhodla jsem se k upečení svého narozeninového dortu. Těžko říct proč, ale moc se nepovedl a spíš než nadýchaný korpus vznikla mírně lepivá placka. Pozitivní na tom ale bylo to, že mě to vůbec nevyvedlo z míry.
Úterý: Vyšli jsme si s Bertíkem ven s našimi novými známými-Bertíkovým vrstevníkem a jeho maminkou. Chlapečci si spolu hezky vyhráli a já jsem se ujistila, že někdo má úplně stejné starosti a problémy jako já.
Středa: Dostali jsme pochvalu na rehabilitaci. A to i přesto, že s Bertíkem necvičím tak často, jak by si paní fyzioterapeutka představovala.
Čtvrtek: Na cvičení pro batolata, kam už nějakou dobu chodíme, se Bertík poprvé odhodlal vkročit do prolézacího tunelu. Předchozí pokusy o to, abychom ho tam dostali, bojkotoval, ale teď byl úplně nadšený.
Pátek: Koupila jsem pro Bertíka nové svrchní kalhotky na pleny a dvoje vlněné ponožky (není to 100% vlna, takže se můžou prát normálně v pračce, hurá).
Sobota: Manžel potřeboval zajet na venkov bytu, který tam máme. Zatímco on vyjednával s nájemnicí a realiťáky, my s Bertíkem jsme šli do přírody. S dítětem na ruce a za zpěvu lidových písní (jinak Bertík brečel) jsem dokonce i natrhla nějaké šípky na čaj.
Neděle: Na vlastní oči jsem viděla originál Bible kralické z roku 1613. Bertík byl poněkud nevrlý a taky dost neposedný, takže jsem si ji nemohla prohlédnout pořádně, ale viděla jsem ji.

6 komentářů:

  1. Odpovědi
    1. vlastně úplně obyčejný, to je na tom nejlepší :)

      Vymazat
  2. Jo, jo, mě na mateřské vysloveně pomáhalo, když jsme měli každý den (tedy plus mínus) nějakou tu aktivitu. Kroužek, sraz s ostatníma maminkama apod. Něco pravidelnějšího. Každý den bylo nač se těšit. Já jako mladá holka spoustu věcí, sport, tanec, hudba a tak to pro mě bylo jak vrátit se do dětství: tu nějaká ta hudebka, tu nějaký ten sokol, tu hopsání. Že je ze mě také od mateřské kafařka, to je jiná :-) Ty kavárny s maminkama...
    Ale vidět se pravidelně s ostatníma maminkama, otevřeně si moct popovídat o tom, co řešíme za problémy, to bylo naprosto úžasné. Když jsem pak občas viděla mé vzdálenější přítelkyně, zjišťovala jsem, že zatímco já se těchto srazech získávám dojem, že moje dětí je úplně stejné jako ostatní, ti, co tuhle možnost nemají, získávají dojem, že to jejich dítě je jediné, které brečí aspol. (dosaďte si všechno to, co děti obvykle dělají -)).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak. Já bohužel moc kamarádek s dětmi nemám, ale když už se s nějakou sejdu a zjitím, že je na tom úplně stejně jako já, fakt mě to uklidní :)

      Vymazat
  3. Magdi, to je krásný nápad!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju:) Je zajímavé, že tenhle týden mi utekl o dost rychleji než ty ostatní...

      Vymazat