pátek 29. listopadu 2013

Tohle období mě baví

Vždycky jsem měla takové nejasné tušení, že doba mezi prvními a druhými narozeminami je pro rodiče jednou z nejobtížnějších etap. Dítě už nením malé roztomilé miminko, které člověk najde tam, kam ho položil, ale zároveň se s ním ještě nedá moc domluvit, dělá si co chce a neposlouchá. Čtvrtinu toho roku už máme skoro za sebou, a já se nestačím divit, jak  moc jsem se pletla. Žádné tesknění po kojeneckém období nezažívám a naopak se mi rodičovství líbí čím dál víc. S Bertíkem už jsme sehraný tým, známe se, víme (aspoň přibližně), co od sebe můžeme čekat, už jsem vychytala spoustu různých triků a postupů, co dělat v rozličných problematických situacích, většinou už nebrečí pro nic za nic a hlavně rozumí neuvěřitelnému množství věcí a je s ním den ode dne větší legrace. Neustále mě překvapuje, kolik toho chápe, přestože ještě sám nemluví (pokud nepočítám že říká "kde je" a "teda"). Naprosto přesně rozumí pokynům a zákazům, co by měl nebo neměl dělat. Samozřejmě, že poslechne, jenom když se mu chce, ale to je jasné - je to dítě, ne stroj. Když má náladu, padne na úrodnou půdu třeba i něco jako: "Bertíku, nech tu knihu, ta nemá žádné obrázky. Běž si radši prohlížet svoji obrázkovou knížku." Už umí rozpoznávat a ukazovat snad patnáct zvířat. Ovšem, musí se mu zrovna chtít. Když si usmyslí, že teď nám zrovna cvičenou opičku dělat nebude, na prosbu, aby ukázal zvíře, které zná, se jen culí a nasadí výraz typu "vím, ale nepovím". A vůbec největší zábava je sledovat, jak napodobuje všechny možné činnosti, které děláme. Dává mi napít ze skleničky, cpe do mě nedojedený banán, vyškrabuje prázdný kelímek od jogurtu a trefuje se mi lžičkou do pusy, češe mě, snaží se pověsit na sušák ponožku (sice už suchou, ale co) a čistí mi zuby. Řekněte, mohla bych si stěžovat na takového pomocníka, který se o mě celý den stará? :)

Bertík už to umí s kladivem i elektrickým šroubovákem. Jednou z něj bude manžel k pohledání! ;)

5 komentářů:

  1. Já to měla rozšířené od půl roku někdy do tří ("terrible twos" se slyší dost často), ale potom, co jsem si zvykla, že mám dračici, se mi to taky líbí. Skoro každý den, určitě každý týden je šikovnější a umí něco nového, je to super pozorovat, jak se z mimina stává člověk...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, mě to taky fascinuje. Kdyby mě někdo celý den poslouchal, tak by se asi divil, kolikrát řeknu "To je tak velký chlapeček!" :)

      Vymazat
  2. Užívám si to stejně! A mně se teda občas po tom miminkovském období zasteskne - to mi pak M. vždycky připomíná, jak jsem byla ze začátku paf z toho, že nic nedělá a co s ní:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mě se teda po miminčím období taky vlastně občas zasteskne, ale spíš tím způsobem, že bych si ho chtěla užít znova s dalším dítětem :)

      Vymazat
    2. Taky se mi začíná nějak podezřele stýskat po novorozeněti :)) ale když jsem měla v rukou známých pártýdenního chlapečka a on ještě nedržel hlavičku, to byl úplně šok a nezvyk... A prdíky bych si taky odpustila :))

      Vymazat