pondělí 27. ledna 2014

Týden malých radostí: 20.-26.1.

Váleček nad štětkou rozhodně vítězí!
Pondělí: Poprvé jsem byla na józe. Vzhledem k tomu, že to byla lekce pro těhotné, nešlo o nic náročného, za což jsem vděčná. A ta pohoda mít hodinu (+30 minut cesty) jen pro sebe!
Úterý: Užíváme si s Bertíkem poslední dny v Modřanech a chodíme skoro pořád koukat na kachny. Miluje je.
Středa: Dostala jsem u doktora těhotenskou průkazku a hned se cítím víc těhotná :)
Čtvrtek: Celé odpoledne si máma hrála s Bertíkem a já jsem mohla téměř nerušeně balit.
Pátek: Vyrobila jsem Bertíkovi šálu. Není to žádné veledílo (prostě pruh fleecu s třásněmi), ale i tak mám ze sebe radost. A Bertík si ji překvapivě ani nesundává!
Sobota: Odpoledne jsme Bertíka odložili u manželových rodičů a pustili se do malování nového bytu.
Neděle: Stejně jako v sobotu jsme zkrášlovali náš nový byt. Už je to skoro hotovo.

sobota 25. ledna 2014

Rosteme

Ne, nezačala jsem používat mateřský plurál víc, než je záhodno. Množné číslo je opravdu na místě, protože poslední dobou se zvětšuje na všechny strany nejen Bertík, ale i já-hlavně tedy moje břicho. Může za to nové miminko, které se tam usadilo a už několik týdnů (doufám že úspěšně) roste. Je mi výborně, nepotkala mě  jediná nevolnost, jen hodně jím a nějak nemám sílu se k čemukoli dokopat. Během dne moc nestíhám o svém jiném stavu meditovat, vlastně tomu ještě pořád nedokážu úplně uvěřit, takže se nemůžu dočkat prvních kopanců, kterými mi mláďátko dá najevo, že tu se mnou doopravdy je. Když se nad tím ale zamyslím, jsem z toho samozřejmě celá vedle, šťastná a natěšená, ačkoli si neumím představit, že za pár měsíců budu mít dvě děti. Snad všechno půjde tak, jak má!
13.týden - Bertík "problematické partie" docela maskuje, ale věřte mi, že to bříško už je fakt vidět (hlavně po večeři a ehm, po druhé večeři :))

úterý 21. ledna 2014

Ještě jednou

Teď asi budeme vypadat jako blázni, protože to jsou jen dva měsíce, co jsme se přestěhovali. A už se na to chystáme znovu. Ne že by nás změny bydliště tak strašně bavily, ale bohužel se ukázalo, že náš současný byt má kromě mnoha výhod a menších nevýhod i jednu nevýhodu zcela zásadní. Vlhkost a plíseň. Ani kombinace topení, větrání, vysušovače a spreje proti plísni nedokáže s těmi dvěma potvorami bojovat. Stejně tak majitel bytu. Nejde ani tak o to, že máme věčně zamlžená okna a že prádlo téměř neschne, ale byt s plísní opravdu není vhodné prostředí pro malé děti. A tak jsme překonali svou nechuť k dalšímu stěhování a ještě jednou se pustili do výběru nového domova. Našli jsme pěkný byt v rodinném domě ve Strašnicích (naše ideální lokalita) a psychicky se připravujeme na balení, malování, vybalování, instalaci lustrů, přivrtávání poliček a všechny ty další srandy, které k tomu patří. Tentokrát s menším nadšením, větší obezřetností a hlavně s nadějí, že následujícíh mnoho let nás už tohle nepotká. Držte nám palce!

pondělí 20. ledna 2014

Týden malých radostí: 13.-19.1.

Čínské taštičky mi zachutnaly.
Pondělí: Pondělí bylo opravdu krušné. V noci z neděle Bertík moc nespal, tím pádem my taky ne. Dospával pak dopoledne, takže k večeru už byl strašně unavený, jen se po mě válel, slintal a brečel. Byla jsem ráda, že jsme oba ve zdraví přežili.
Úterý: Bertík byl už podruhé u zubařky. Dostal pochvalu za zuby i za celkem slušné chování.
Středa: Po měsících prodlev a odkladů jsem si konečně domluvila, že budu chodit na jógu.
Čtvrtek: Bertík začal doopravdy chodit! Měsíc nesmělých krůčků a opatrného tréningu se vyplatil, protože skoro nepadá a zvládá i prahy.
Pátek: Odpoledne jsem si užila asi hodinu samoty doma.
Sobota: Skoro celý den byl Bertík u našich. A my jsme zase šli do kina a taky do opravdové čínské restaurace.
Neděle: Bertík se zamiloval do své fotky, kterou mám na mobilu. Smál se na ní, nutil mě ji pusinkovat a dokonce jí dával pusinky i on sám, což je věc téměř nevídaná.

čtvrtek 16. ledna 2014

Pan chlapeček

Bertíkova velká láska :)
Tvrzení, že kluci si hrají s auty a holčičky s panenkami hlavně proto, že je dostávají a že se to od nich očekává, mi vždycky přišlo celkem logické. Nevidím důvod, proč by chlapeček nemohl vozit kočárek a malá slečna zase jezdit s bagrem. Jenže Bertík svoje hračky a zájmy docela přísně genderově vybírá. Když je v jedné místnosti s panenkou, obvykle o ni ani okem nezavadí a všichni plyšáci jsou vzorně vyskládaní na poličce, jelikož si jich vůbec nevšímá. Jediné, co vzal na milost, je látková kočka, ale myslím, že jen proto, že s jejíma nohama se dá dělat paci paci. Zato auta a mašinky si u nás neodpočinou. A potom taky cokoli, co zavání technikou-mikrovlnka, pračka, myčka-prostě točit kolečkem a sledovat, co díky tomu kde bliká, je úžasná zábava. Samostatnou kapitolou jsou pak světla. Bertík je jimi posedlý-když se dostane k lampičce, kterou může rozsvěcet a zhasínat, je na vrcholu blaha. Nedávno navíc objevil kouzlo dopravních prostředků. Auta jsou sice fajn, ale tramvaje jsou lepší a autobusy nejlepší. A samozřejmě taky vlaky. Nesmím zapomenout ani na jeřáby, bagry a podobné stroje, které ho spolehlivě zaujmou. Jsem si jistá tím, že jsme v něm tuhle vášeň nijak cíleně nepěstovali, takže se zdá, že je opravdu vrozená, což mě docela překvapuje. Ale baví nás to, hlavně teda manžela. A já doufám, že se dřív nebo později dočkám i holčičky :)

pondělí 13. ledna 2014

Týden malých radostí: 6.-12.1.

Když se Bertík nedrží za ruku, moc se mu chodit nechce, ale s oporou zvládne vyšlapat spoustu schodů.
Pondělí: Začátek pracovního týdne po čtrnáctidenní vánoční pauze byl pro mě docela krušný. Ještě že jsem tak vysazená na jídlo, protože stačilo koupit pár minizákusků a hned bylo zase líp :)
Úterý: Poprvé jsem zkusila nechat Bertíka vyjít pár schodů. Šlo mu to, bavilo ho to a od té doby každý den zdolává půl podlaží (pak nechce jít domů a mlsně kouká na schody vedoucí na půdu, takže asi budeme  muset přidat).
Středa: Na batolecím cvičení se Bertíkovi extra líbilo, smál se prakticky od začátku do konce. A odpoledne mi pak nadšeně užíral strouhanou mrkev.
Čtvrtek: Návštěva u kamarádky a potom oběd v manželově oblíbené vietnamské restauraci. Bertík se choval slušně a já jsem si dala do nosu.
Pátek: Odpoledne přišla na návštěvu moje máma a Bertík si s ní hezky pohrál.
Sobota: Muž vzal Bertíka na procházku a já jsem mohla v klidu upéct koláč.
Neděle: Tchýně si vyžádala Bertíka na celý den, takže my jsme coby bezdětní zvládli bohoslužby, procházku, nákup, restauraci i kino. Paráda!

čtvrtek 9. ledna 2014

Žij a nech žít

Čím dál víc mi dochází, jak naivní je chlubit se čímkoli, co moje dítě umí. Jasně, mít radost, být hrdá, to je normální a v pořádku, ale myslet si, že na něčem mám zásluhy? Těžko, dítě (rozhodně tedy v těch nejrannějších fázích vývoje) si na všechno přijde vlastně samo a v čas, který je právě pro něj vhodný. Maximum, co můžu udělat je, že mu pro to dám podmínky a nebudu se mu plést do cesty. A to i v případech, kdy bych zasahovat chtěla. U nás se to aktuálně týká Bertíkovy samostatnosti. Posledních několik měsíců na mě visel téměř nepřetržitě. Když měl dobrou náladu, tak si sice vydržel chvilku hrát sám, ale stejně jsme musela být blízko a nesměla jsem nic dělat (tedy nic pořádného-když jsem si stavěla kostky nebo hrála na xylofon, tak mu to nevadilo). Jakmile se objevil někdo cizí, opět nebylo možné se od něj hnout na krok. A návštěva v neznámém prostředí vždy znamenala, že bude řvát, jakmile si jen odskočím na záchod. Bylo to dost vyčerpávající, ale rozhodla jsem se, že se budu snažit mu poskytnout maximum své blízkosti. Nicméně, začalo mi docházet, že to takhle nepůjde věčně a že by opravdu bylo ku prospěchu všech (Bertíka nevyjímaje), kdyby byl schopný alespoň trošku samostatné existence. Ovšem stále jsem nehodlala nic lámat přes koleno, pro začátek jsem si předsevzala, že se budu pokoušet vařit za jeho přítomnosti, tedy chvíli mu nevěnovat plnou pozornost. Byla jsem připravená na pláč, řev, na to, jak mi bude viset na noze. Ale nenapadlo mě, že to půjde. Uplynulých několik dnů mě Bertík nechává vařit, uklízet nebo odejít do jiné místnosti většinou celkem v pohodě. Buď se kouká, co dělám nebo si jde prostě po svých. To sice obvykle znamená, že vytváří hluk a nepořádek (současný hit je vysypat králíkovu misku a pak se snažit ta zrnka dát zpátky, ovšem jen chvilku, takže naprostá většina je na zemi a ve spárách mezi parketami...), ale to jsem ochotná akceptovat. Pokud bych mu každou ne úplně ideální činnost zakázala a snažila se mu místo toho vnutit jinou, tak nejen že by mě poslal do háje, ale onu kýženou samostatnost bych nepodporovala - spíš naopak. Tak jsem tedy šťastná, že na mě Bertík není tak závislý a smiřuju se s tím, že to u nás doma opravdu nevypadá jako v časopise, že pytlíky čaje nacházím mezi pokličkami, lžičky v odpadkovém koši a sušenky v králičí kleci. I přesto říkám: Do toho, Bertíku!

neděle 5. ledna 2014

Týden malých radostí: 30.12.-5.1.

Lego je výborná hračka. Hlavě pro rodiče...
Pondělí: S vidinou povánočních slev jsme se vypravili na celorodinný nákup ošacení. Slevy jsme sice nakonec moc nevychytali, ale i tak si muž pořídil nové boty, já kromě bot i kalhoty a Bertíkovi jsme koupili proužkované pyžamo, které ho docela zaujalo.
Úterý: Konec roku jsme prožili poklidně, ale spokojeně. A díky poslednímu dílu Harryho Pottera, který jsme sledovali, jsem vydržela až do půlnoci.
Středa: Návštěva u našich. Bylo fajn je zase vidět a taky nemuset vařit ;)
Čtvrtek: Jedno důležité lékařské vyšetření dopadlo přesně tak, jak mělo.
Pátek: Využili jsme toho, že bydlíme na kraji Prahy a udělali si malý výlet do přírody.
Sobota: Celodenní výlet s kamarády a jejich synem. Nenachodili jsme toho moc, zato jsme si popovídali a mohli okukovat pro změnu nějaké jiné dítě.
Neděle: Bertík nám večer dával docela zabrat. Naštěstí usnul sám během pár minut a my jsme si pak vyléčili nervy tříděním lega podle barev a stavěním komínů.

čtvrtek 2. ledna 2014

Letos jinak - domácnost

Ač na novoroční předsezvetí moc nevěřím, letos asi podlehnu. Jsem se svým životem dost spokojená (řekla bych, že víc, než kdy jindy), přesto ale vidím spoustu věcí, které by se daly vylepšit. Je toho opravdu hodně, ale začnu tím, co mě nejvíc bije do očí, tj. vlastní domácností. Nepovažuju se za špindíru, přesto ale musím přiznat, že občas postrádám řád a pořádek. Abych se ale nezahltila, vytknu si jen několik cílů.
1. Uklízet pravidelně
Jasně, tuhle jsem unavená, tamhle zase celý den venku, jenže pak se to kupí a kupí... Takže každý den si najdu čtvrt hodiny a situace se určitě zlepší. A aby to bylo ještě jednodušší, určím si přesně, co kdy:
pondělí: zalít kytky, utřít prach, umýt sporák
úterý: koupelna, WC
středa: zkontrolovat potraviny v ledničce a pečivo v chlebníku, oboje vyčistit, zalít kytky
čtvrtek: umýt sporák, zamést
pátek: umýt umyvadlo, zalít kytky, vymyslet jídelníček na další týden
(podlahy, žehlení a nádobí má na startosti muž)
2. Dobře plánovat jídlo
Zoufaství z toho, že nevím, co vařit, denodenní nákupy, nepříliš vyvážená strava. Impulzivní vaření podle toho, na co mám zrovna chuť, moc nefunguje, potřebuju prostě plán a řád. Pak nebudu muset každý den tahat do schodů kromě dítěte i tašku s nákupem, protože jednou týdně uděláme velký nákup a budu dokupovat jen to, co se kazí. (Pozn. nechávat několik jídel nenaplánovaných-dojídání zbytků, nečekaná návštěva restaurace, akutní chuť na něco konkrétního)
3. Vařit s Bertíkem
Tohle je pro mě výzva. Dosud jsem obvykle zbaběle začínala vařit až večer, kdy se Bertíkovi věnoval muž, nebo už spal, jenže tím jsem se připravovala o vzácné celorodinné/manželské chvilky. Musím se smířit s tím, že mi pravděpodobně bude Bertík viset na noze a dožadovat se mé plné pozornosti, kterou mu zrovna nebudu moct poskytnout, ale věřím, že si zvykne, naučí se zabavit sám (což teda umí, ale nedělá, když potřebuju) a nakonec to bude ku prospěchu všech.
4. Omezit spotřebu masa
Vegetarián se ze mě asi nikdy nestane, ale i tak bude z etického, finančního i chuťového hlediska přínosné rozšířit si obzory a místo masa častěji vařit luštěniny nebo zeleninu. Receptů jsou všude mraky, nemůžu se na nic vymlouvat.

Když si to tak po sobě čtu, není toho moc a nevypadá to nijak nereálně. Přesto, kdyby se mi podařilo plnit vše výše uvedené, žilo by se mi (resp. nám třem) v naší domácnosti líp. Držte mi palce:)
PS: za inspiraci vděčím tomuto blogu 


středa 1. ledna 2014

2013 za námi

leden 2013

prosinec 2013
Silvestrovské oslavy mě nikdy moc nebraly, takže mě ani nemrzelo, když včera čtvrt hodiny před půlnocí začal Bertík úpěnlivě naříkat a já jsem nakonec přelom roku strávila s ním v posteli tím, že jsem se ho snažila utěšit. Nakonec jsme z té postele ještě vylezli, všichni tři se podívali z okna na ohňostroje a zase šli spát. Ani jsme si s mužem nestihli ničím připít. To ale vůbec nevadí, protože rok 2013 byl krásný tak jako tak. Byl to první rok, který jsme úplně celý prožili jako rodiče. Byl to rok, kdy se z našeho miminka stal chlapeček. Byl to rok, kdy se toho Bertík tolik naučil, a my taky. Jsem za ten rok vděčná a s do dalšího hledím s optimismem (ikdyž taky trošku s obavami), protože je mi jasné, že toho přinese taky hodně...