čtvrtek 9. ledna 2014

Žij a nech žít

Čím dál víc mi dochází, jak naivní je chlubit se čímkoli, co moje dítě umí. Jasně, mít radost, být hrdá, to je normální a v pořádku, ale myslet si, že na něčem mám zásluhy? Těžko, dítě (rozhodně tedy v těch nejrannějších fázích vývoje) si na všechno přijde vlastně samo a v čas, který je právě pro něj vhodný. Maximum, co můžu udělat je, že mu pro to dám podmínky a nebudu se mu plést do cesty. A to i v případech, kdy bych zasahovat chtěla. U nás se to aktuálně týká Bertíkovy samostatnosti. Posledních několik měsíců na mě visel téměř nepřetržitě. Když měl dobrou náladu, tak si sice vydržel chvilku hrát sám, ale stejně jsme musela být blízko a nesměla jsem nic dělat (tedy nic pořádného-když jsem si stavěla kostky nebo hrála na xylofon, tak mu to nevadilo). Jakmile se objevil někdo cizí, opět nebylo možné se od něj hnout na krok. A návštěva v neznámém prostředí vždy znamenala, že bude řvát, jakmile si jen odskočím na záchod. Bylo to dost vyčerpávající, ale rozhodla jsem se, že se budu snažit mu poskytnout maximum své blízkosti. Nicméně, začalo mi docházet, že to takhle nepůjde věčně a že by opravdu bylo ku prospěchu všech (Bertíka nevyjímaje), kdyby byl schopný alespoň trošku samostatné existence. Ovšem stále jsem nehodlala nic lámat přes koleno, pro začátek jsem si předsevzala, že se budu pokoušet vařit za jeho přítomnosti, tedy chvíli mu nevěnovat plnou pozornost. Byla jsem připravená na pláč, řev, na to, jak mi bude viset na noze. Ale nenapadlo mě, že to půjde. Uplynulých několik dnů mě Bertík nechává vařit, uklízet nebo odejít do jiné místnosti většinou celkem v pohodě. Buď se kouká, co dělám nebo si jde prostě po svých. To sice obvykle znamená, že vytváří hluk a nepořádek (současný hit je vysypat králíkovu misku a pak se snažit ta zrnka dát zpátky, ovšem jen chvilku, takže naprostá většina je na zemi a ve spárách mezi parketami...), ale to jsem ochotná akceptovat. Pokud bych mu každou ne úplně ideální činnost zakázala a snažila se mu místo toho vnutit jinou, tak nejen že by mě poslal do háje, ale onu kýženou samostatnost bych nepodporovala - spíš naopak. Tak jsem tedy šťastná, že na mě Bertík není tak závislý a smiřuju se s tím, že to u nás doma opravdu nevypadá jako v časopise, že pytlíky čaje nacházím mezi pokličkami, lžičky v odpadkovém koši a sušenky v králičí kleci. I přesto říkám: Do toho, Bertíku!

3 komentáře:

  1. Jo, to je pravda... to nejlepší (a asi jediné), co můžeme udělat... je vytvářet podmínky a neplést se do cesty :-) Nenaučíme nic, oni se učí co chtějí, kdy chtějí a jak chtějí :-) Nejhorší je říkat si (nebo nejdejbože tomu dítěti), že je pozadu....
    Já přesně takhle podporovala samostatnost (tedy ne vědomě) u té své... šla jsem si po své práci, jí jsem měla tak, aby se na mě mohla dívat (když byla malá), když byla větší, tak jsem věděla, že i když je ve vedlejší místnosti, není tam nic, co by zničila, nebo co by "zničilo" ji. Občas tedy zničilo mě, jak to tam pak vypadá :-) Nejvíc nás ale kdysi pobavil můj otec - po mrtvici jen mírně pohyblivý - dojel k nám na promoci mé sestry, byla hrozná vedra, sotva vylezl do toho našeho třetího patra (nemáme výtah) a děvčata ještě chtěla v tom "velkém" městě vyrazit po nákupech. On nakonec zůstal doma s cca 2? letou dcerou. Já jim pořád telefonovala, jestli je vše v pořádku. Jestli se nemám vrátit. On, že si ona pěkně hraje. Po návratu jsme zjistily, že si hrála opravdu pěkně... roztahala všechny skříně a v pokojích se nedalo chodit. Ale otec byl nadšený, jak byla hodná, jak si krásně hrála a pomáhala mu tu s tím tu s oním :-))))))

    OdpovědětVymazat
  2. To si vždycky říkám - počítej do deseti. Nemůžeš celý den říkat: "Ne, to nedělej, to nesmíš..." . Radši nabídnu jinou činnost nebo se v duchu modlím, ať se jí proboha nic nestane...

    OdpovědětVymazat
  3. Já jsem naštěstí dost flegmatická, takže pokud nejsem unavená/hladová/naštvaná kvůli něčemu jinému, tak mi ty jeho samostatné činnosti vlastně zas tak moc nevadí. Jediné, co s tím většinou dělám je, že si řeknu "ach jo" a v zápětí se utěšuju představou, že vytahovat věci snad nebude navždy ta nejlepší zábava na světě :)

    OdpovědětVymazat