čtvrtek 13. února 2014

On to zvládne!

Bertíka zatím moje těhotenství vůbec nezajímá :)
Od chvíle, kdy jsme postupně začali rozšiřovat zprávu o tom, že nás bude o jednoho víc, se kromě gratulací až překvapivě často setkávám i s jinou rekací. "A co Bertík? Jak to zvládne? Ten se z toho zblázní, co?" Když pominu to, že máloco potěší nastávající druhomatku míň než podobné výkřiky, musím se zamýšlet nad tím, proč tolik lidí tak nedůvěřuje Bertíkovým schopnostem adaptovat se na sourozence. Uznávám, že mě Bertík hodně potřebuje. Často mi visí na noze a dožaduje se pochování. A skoro nic ho nedokáže tak rozbrečet jako fakt, že zrovna teď to nejde. Ale myslím, že je to úplně normální. Které 18měsíční dítě o mámu celý den ani okem nezavadí, hraje si výhradně samo a přítomnost rodiče vyžaduje jen kvůli praktickým úkonům (nikoli kvůli emoční jistotě)? Jestli nějaké takové existuje, pak s ním něco není v pořádku. Bertík možná je mamánek, ale řekla bych, že v mezích normy a jsem ráda, že si to zatím oba můžeme nerušeně užívat. Že pak pro něj bude bratříček nebo sestřička šok? O tom nepochybuji a proto uvažuji o tom, jak ho na něj aspoň trochu připravit (případné tipy uvítám!). Nicméně si myslím, že cílené redukování pozornosti už v době, kdy to není potřeba, není ta správná cesta. Stačí to, co tak nějak přirozeně vyplyne ze situace. Třeba že už ho nenosím tolik, jako dřív (a s rostoucím břichem nejspíš bude tento trend pokračovat), častěji mizím z domu bez něj (rozestupy mezi kontrolami u doktora se taky časem budou zkracovat) a tak podobně. Hlavně ale věřím tomu, že Bertík prostě bude schopný se s novou situací vypořádat. Pochopitelně se mu budu snažit v tom co nejvíc pomáhat, ale nakonec to bude na něm. Spousta dvouletých dětí přežilo narození sourozence celkem v klidu, tak proč bych neměla důvěřovat Bertíkovi?

4 komentáře:

  1. Já Bertíkovi věřím! :-)
    Maty byl a je taky mamánek. Ségra se mu narodila právě v 18 měsících a adaptoval se skvěle. Pár týdnů jsem ještě oba tandemově kojila, než Maty sám přišel s tím, že mlíčko nechá Amálce. Celkově to proběhlo moc dobře.
    Je fakt, že v těhotenství a zejména ke konci, jakoby vytušil, že brzo nebude místo v maminčině náručí okupovat jen on, tak si to syslil do zásoby. I přes břicho jsem ho tak celkem dot nosila a mazlila... Měla jsem pocit, že se prostě potřebuje ujistit, že tu jsem i pro něj...
    To samé teď dělají obě děti před příchodem třetího :-)
    Každopádně na reakce okolí kašlete a mějte se krásně! :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Jen klid:-) ja mam deti s podobne malym odstupem a je to bezva. Hodne mazlit a hlidat okoli aby nerikalo Bertikovi perly typu- miminko ti sebere hracky, maminka uz na tebe nebude mit cas a podobny hlouposti.

    OdpovědětVymazat
  3. to znám, my když oznámili druhátko, tak z tchýně dokonce vyletělo, že musím na potrat, protože chudák prvorozeně spadne z lopatky...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. to je teda síla. zatím to u nás vypadá dobře, Bertíkovi se miminko líbí, tak doufám, že to bude v pohodě.

      Vymazat