středa 5. února 2014

První tři měsíce

To je on/a  :)
První trimestr nemá mezi nastávajícími matkami nejlepší pověst. Nevolnosti, únava, více či méně výrazný strašák potratu a v tramvaji vás taky nikdo sednout nepustí. Jenže (omlouvám se za provokaci všem ženám, které si toto období pořádně protrpěly) mě se tenhle čas líbil. Vděčím za to hlavně faktu, že mi bylo dobře. Nepotkala mě ani jedna jediná nevolnost, naopak jsem se od rána do večera ládovala jak nezavřená. Únava sice byla, ale naštěstí jsem si vždycky po obědě mohla s Bertíkem pospat a o Vánocích, kdy jsem se do úplně bdělého stavu prakticky nebyla schopná dostat, měl muž čtrnáctidenní dovolenou, takže jsem se mohla válet i když Bertík řádil. Nejvíc mě ale na první části těhotenství baví, že břicho je ještě malinké (ačkoli už v sedmém týdnu jsem musela vyřadit některé kalhoty), takže obyčejný smrtelník nepozná, že jsem v jiném stavu. A tak můžu chodit po ulici s pocitem, že já vím něco, co nikdo s těch lidí, které míjím, netuší. Že mám malé velké tajemství. (Tajemství bude sice s jarní oblevou a schozením kabátu odhaleno, ale na to se taky těším :))

2 komentáře:

  1. Já měla nevolnosti jen asi týden, z toho jsem zvracela jednou (po nedostatečné snídani), nikde se s tím moc neoháním, abych neprovokovala, ale první trimestr mě taky bavil. Jednak to, že to nikdo nevěděl, a taky mě hrozně bavil sex :D

    OdpovědětVymazat
  2. To je sranda, že teď budeme mít příspěvky podobného typu, taky mám rozepsáno o prvním trimestru:)) Kalhoty nosím pořád všechny a nevím, co budu dělat, až mi nebudou, tašku s těhotenskými věcmi jsem založila neznámo kam:)

    OdpovědětVymazat