pátek 28. února 2014

Znovu a "lépe"

Ačkoli to je trochu nefér, asi každé prvorozené dítě je více nebo méně pokusný králík. Můžete přečíst stohy knih a vyslechnout mraky dobrých rad, ale dokud si to sami neprožijete, tak nikdy úplně nepochopíte. A logicky si všechno co se týká dětí nejdřív vyzkoušíte na tom prvním. Já jsem se svou "mateřskou kariérou" zatím docela spokojená a mám pocit, že Bertík snad moc netrpí tím, že je pro mě všechno nové, přesto ale vidím věci, které bych podruhé chtěla udělat trochu jinak. Konkrétně toto:
1. Porod
Dlouho mě mrzelo (a vlastně pořád ještě mě mrzí) to, že se Bertík narodil císařem. Na porod jsem se připravovala a těšila, takže tohle byla čára přes rozpočet. Vím, že to ani v nejmenším nebyla moje vina, ale stejně mi ten zážitek chybí. Bude-li to aspoň trochu možné, udělám všechno pro to, abych své druhé dítě mohla porodit přirozeně. Ale pokusím se na to neupínat a připravit se i na možnost další sekce.
2. Kojení
To, že jsem Bertíka nekojila si nijak nevyčítám. Zkusila jsem to, snažila jsem se, nešlo to. Občas mi ale zahlodá červíček pochybností, jestli jsem se neměla snažit víc. Pokud na to budu fyzicky i psychicky mít, budu usilovat o to, aby bylo další dítě kojené. Jestli to ale nezvládnu, budu si aspoň užívat všemožené výhody, které z nekojení plynou.
3. Šestinedělí
Po dvou týdnech v porodnici jsem toužila po nějakém sociálním vyžití, takže jsem asi čtrnáct dnů po porodu pozvala několik kamarádek na návštěvu. Bylo to fajn, ale přecenila jsem se a pamatuju si, jak jsme seděli v obýváku, ony si o něčem povídaly a já jenom přemýšlela o tom, jak je taktně vyhodit, protože jsem byla hrozně unavená. Tentokrát se budu krotit a aspoň měsíc po porodu si dám pohov. (Případně návštěvy budou mít dovoleno se zdržovat nejdéle půl hodiny.)
4. Spánek
Kašlu na všechny rady a poučky o tom, kdy a jak má dítě umět samo usínat a spát se vlastním pokoji. Ale taky na různé chytré řeči a vědecké studie o tom, že by děti měly výhradně spát v rodičovské posteli. Jde mi jen o to, abych se co nejlíp vyspala. To je pochopitelně podmíněno tím, že bude dobře spát miminko a mě je jedno, jestli to bude znamenat, že do dvou let s námi bude sdílet lože nebo že ve dvou týdnech poputuje do dětského pokoje. Chci co nejmíň křiku a kopanců, ostatní mě nezajímá.
5. Porovnávání
Vývojové tabulky a články na internetu hodlám naprosto ignorovat. Nemá smysl se stresovat tím, co by dítě už mělo umět nebo co stejně starý Pepíček od vedle dokáže a můj potomek ne. Věřím tomu, že se všechno naučí v ten správný čas - od přetáčení na bříško až po chození na nočník. Chci být spokojená a mít spokojené děti, ne s nimi jezdit na soutěže o nejschopnější mimino a batole.

...a nebo to bude všechno úplně jinak a já se budu stresovat ještě víc než poprvé :) 

3 komentáře:

  1. Taky mám v hlavě takový seznam, co chci tentokrát jinak. Tak snad se nám druhý pokus podaří ještě líp než ten první!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To by mě zajímalo, třeba bych se inspirovala a ještě svůj seznam rozšířila :)

      Vymazat
    2. Žádné sahání na břicho od lidí mimo mou intimní zónu:) Jinak chci minimalizovat pobyt v porodnici a pokud to půjde, ráda bych šla co nejdřív po porodu domů. S tím šestinedělím se shodneme, já se taky nejdřív těšila na návštěvu a po dvaceti minutách už jsem nebyla schopná dál vnímat a nemohla jsem se dočkat, až odejdou. A už se nehodlám cítit jako špatná matka proto, že dítě pláče i přesto, že ho mám v náručí, tohle mě dlouho trápilo a říkala jsem si, co dělám špatně a přitom jsem nic víc dělat nemohla... A těším se moc na nošení, když už jsem teď trénovaná na tahání 10+kg dítěte, tak novorozeně bude oproti tomu jako nic:)

      Vymazat