neděle 30. března 2014

Týden malých radostí: 24.-30.3.

Velice podobně vypadá náš nový kočárek pro dítě číslo dvě. Ten starý mi moc nevyhovoval a když jsem náhodou objevila inzerát na tenhle, za tu cenu jsem ho prostě musela koupit ;)
Pondělí: Jsem ráda, že máme s manželem stejný pohled na dovolenou. Když bylo ošklivo a zima, prostě jsme odpoledne pár hodin zůstali v apartmánu, četli si, odpočívali a berlínské památky nechali na později.
Úterý: Šťastně jsme se vrátili do Prahy a Bertík nás krásně přivítal. Nebyl ani přehnaně přítulný ani odtažitý, jen z nás měl radost (a my z něj). A večer jsme ještě stihli koupit kočárek pro druhé miminko.
Středa: U zubařky i na ultrazvuku bylo všechno v pořádku a my jsme se dozvěděli, že Bertík bude mít brášku.
Čtvrtek: První den po dovolené, kdy šel muž do práce jsme přežili s Bertíkem docela v pohodě a večer jsem ještě zašla na těhotenské cvičení.
Pátek: Poprvé jsem s Bertíkovou pomocí pekla štrůdl (válel těsto, dával na něj jablka a hlavně užíral šlupky) a taky jsem ho nechala malovat vodovkami. Pastelky ho nebaví, ale vodovek se teď dožaduje každou chvíli.
Sobota: Využili jsme pěkného počasí a vyrazili na výlet do Milovic. Díky Bertíkovu špatnému rozpoložení to sice bylo náročné, ale i tak jsem ráda, že jsme neseděli doma.
Neděle: Bertík opět nebyl úplně ve formě, ale když večer běhal ode mě k manželovi, aby nám dával pusinky, byl prostě k sežrání a všechno špatné bylo hned zapomenuto.

čtvrtek 27. března 2014

Sbohem, růžová čepičko!

Od úplného začátku svého druhého těhotenství jsem měla intenzivní pocit, že budeme mít holčičku. S Bertíkem se ukázalo, že jsem se v podobném tušení nepletla, a tak jsem to brala skoro jako hotovou věc. Dokonce i chutě byly dost odlišné. Zatímco poprvé jsem při představě kusu hovězího slintala jak Pavlovův pes, teď jsem sebemenší kousíček masa pečlivě vybírala na okraj talíře. Takže jsem neodolala a koupila krásnou růžovou čepičku z merina. Začla jsem si představovat všechny ty šatičky, culíčky a sukýnky. Jak ale týdny plynuly, nejen že mě má jistota opouštěla, ale hlavně mi to bylo čím dál tím víc jedno. Na včerejším ultrazvuku nám pan doktor sdělil, že to bude kluk a já nejen nejsem zklamaná, ale mám ohromnou radost. S chlapečky už to umíme a nemusím kupovat další oblečení. Navíc věřím, že s Bertíkem budou parťáci a budou provádět všechny klučičí rošťárny, které si dokážou vymyslet. A růžová čepička počká na příště :)
PS: A nebo se třeba pan doktor spletl.

středa 26. března 2014

Týden malých radostí: 17.-23.3.

Tentokrát hodně opožděně, protože teprve včera večer jsme se vrátili domů.

Braniborská brána je pěkná, ale frustruje mě, že vede od nikud nikam :)
Pondělí: Bertík poprvé šel po schodech dolů. Hurá, už ho nemusím nosit!
Úterý: Muž odjel na služební cestu, ale mě tady smutno nebylo, protože odpoledne přišli na návštěvu jeho rodiče a večer můj brácha.
Středa: Těhotenská poradna nepřinesla žádné nové objevy, což je dobře.
Čtvrtek: Trochu neplánovaně jsem vyrazila s Bertíkem na oběd s manželem a jeho kolegy. Malinko jsem se bála, aby nedělal moc velký bugr, ale choval se úžasně společensky.
Pátek: Dopoledne jsem s Bertíkem navštívila kamarádku, která má o rok starší holčičku. Je krásné pozorovat, jak se mají ty děti rády a jak si spolu hezky hrají. (Kéž by to za nějakou dobu takhle vypadalo i u nás doma!)
Sobota: Předali jsme Bertíka do péče mých rodičů a vyrazili do Berlína. Samozřejmě jsme měli obavy, jak to zvládnou, ale první (a ty další potom taky) zprávy, co jsme o něm dostali, byly velice pozitivní.
Neděle: Úspěšně jsme pokračovali v objevování berlínských zajímavostí a užívání si dočasné bezdětnosti. A ochutnala jsem slavný currywurst (že bych to ale musela jíst ještě jednou, to se říct nedá).

čtvrtek 20. března 2014

Čtyři dny ve dvou

První noc bez Bertíka mám už úspěšně za sebou, teď nás čeká další test, zda se on beze mě a já bez něj dokážeme na chvíli obejít. V sobotu vyrážíme s mužem na čtyřdenní výlet do Berlína a Bertíka se chystáme svěřit do péče mým rodičům. Věřím tomu, že to všichni zvládnou dobře, přesto jsem trochu nervózní. Ale zároveň jsem ráda, že jsem se k něčemu takovému odhodlala, protože až nastane čas odjezdu do porodnice, budu už vědět, že Bertík to přežije i s někým jiným než jen se mnou a že mě se sice bude stýskat, ale taky žalem nezhynu. A v neposlední řadě se těším na to, že budeme takovou dobu spolu jen já a manžel, úplně jako za mlada :) Tak nám držte palce, ať nikdo neonemocní, nezapomenu Bertíkovi zabalit lahev na mlíko nebo tak něco. (Poslední dobou jsem se začala cíti nějak moc těhotně a zdá se mi, že se dostávám do té fáze, kdy ze mě mimino vysává inteligenci.)

pondělí 17. března 2014

Týden malých radostí: 10.-16.3.

Je možné, že už se blíží doba, kdy to půjde i bez něj...
Pondělí: Odpoledne jsme s Bertíkem vyrazili s kamarádkou a jejím synem do Hostivařského parku. Bylo to fajn a opět jsem se utvrdila v tom, že Bertík je asi výjimečně klidné dítě :)
Úterý: Poprvé jsme šli na cvičení pro větší děti. Bylo to trochu zklamání, protože paní, která ho vedla, měla poněkud přehnané požadavky, kterým (nejen) Bertík vůbec nestačil a já jsem ho celou hodinu musela odněkud někam tahat, různě přemlouvat a podobně. Ale jedna z maminek se ke mě přihlásila a připomněla mi, že jsme spolu jeden den ležely na rizikovém v Podolí. Byla to ta nejsympatičtější ze všem mých spolubydlících, tak kvůli ní tomu cvičení dám ještě šanci.
Středa: Na rehabilitaci Bertík nebrečel a neschovával se mi za sukni jako obvykle, ale smál se na celé kolo a pobíhal. A taky dostal pochvalu.
Čtvrtek: Šla jsem na cvičení pro těhotné. Je to taková paráda chodit někam sama!
Pátek: Prostě radost z toho, že už je pátek. Někdy stačí ke štěstí jen tohle.
Sobota: Odpoledne přišel na návštěvu brácha se svou slečnou. Prý to tu máme hezké:)
Neděle: Poprvé jsme vyrazili ven bez kočárku nebo nosítka. Počasí nebylo ideální, ale mírný déšť Bertíkovi nevadil a vítr se mu dokonce líbil. A odpoledne jsem mu nakoupila hromadu oblečení v následujících dvou velikostech.

pondělí 10. března 2014

Týden malých radostí: 3.-9.3.

Bertík na celém výletu k Máchovu jezeru nejvíc ocenil všudypřítomné psy. "Haf haf" (teda v jeho podání spíš "ba-ba") je taky jeden z mála výrazů, které používá.
Pondělí: Po několika měsících se Bertík poprvé z odpoledního spánku vzbudil bez křiku a následného hysterického záchvatu. Jen tak dál!
Úterý: Na návštěvu přišly dvě kamarádky a ještě nám přinesly dárky-kytku a polínka do krbu.
Středa: Ne-matky nepochopí tu radost. Bertík se poprvé vykakal do nočníku :)
Čtvrtek: Návštěvní den-dopoledne kamarádka z vejšky, večer pár spolužáků z gymplu. Jako bonus se Bertík choval úžasně společensky a dokonce vydržel snad hodinu sedět u večeře a jen poslouchat, jak si povídáme.
Pátek: Na 18měsíční prohlídce jsem se dozvěděla Bertíkovy aktuální míry. Už má 11,5kg a 85,5cm. Pěkně nám roste.
Sobota: Přidali jsme se k výletu okolo Máchova jezera, který pořádal tchán. Nešli jsme teda kolem dokola, ale kousek jo. Bertík nezanedbatelnou část ušel po svých, což se jemu i nám moc líbilo.
Neděle: Odpoledne jsem vyslala muže s dítětem na hříště a šla sama nakoupit. To byla ale pohoda!

úterý 4. března 2014

Rok a půl

Tak rychle to utíká! Přestože si Bertík stále ponechává několik miminčích atributů -plíny, kočárek a ranní mlíko z lahvičky, je jasné, že se z něj už definitivně stal chlapeček. (Ještěže je na cestě další miminko :)) Všestranně se rozvíjí, učí se nové a nové věci a chápe čím dál tím víc souvislostí. V poslední době se naučil vylézt do křesla, chodit pozpátku, houpat se z jedné nohy na druhou, dupat bez držení. Jeho oblíbená hra je odcházet z místnosti, chvilku se schovávat za dvěřmi a se smíchem se vracet. Venku už ujde kousek vedle kočárku, ale většinou nechce za ruku. Miluje psy, hlavně ty štěkající a říká cosi jako "haf haf." V poledne dává králíkovi zrní do misky, pozoruje ho u jídla a říká "ham ham". Umí syčet jako had nebo husa a říká "tik tak"-hodiny. Rád si zpívá a na puštěnou hudbu tancuje nebo se pohupuje do rytmu. Při každém přebalování si chce sednout na nočník, do kterého zatím sice nic nevytvořil, ale aspoň už k němu získal kladný vztah. A největší pokrok-začal sám jíst. Ještě před dvěma týdny, když jsem před něj položila lžičku a řekla mu, ať zkusí papat sám, tak zavrtěl hlavou a rozbrečel se. Teď ale vydrží u jídla sedět tak dlouho, dokud všechno nesní (což trvá třeba půl hodiny) a naopak už se nechce nechat krmit. Umí používat lžičku i vidličku, ačkoli oboje potřebuje ještě dost dopilovat. Jeho dlouhodobý odpor k bryndákům bohužel stále trvá, takže v podstatě každé jídlo znamená nové tričko. Chutná mu krupicová kaše, palačinky se špenátem, jogurty a tvarohy, jakékoli sladké pečivo a vlastně skoro cokoli, co mu dám na talíř. Chleba se sýrem-dříve oblíbenou večeři-jsem už zavrhla, protože vždycky jen obere sýr a kostky chleba hází na zem. Pomáhá mi prát a věšet prádlo, baví ho luxování a stlaní postele, ráno nosí do myčky prázdnou flašku od mlíka. Každý den mě něčím překvapí a potěší. Celkově mám pocit, že je to s ním čím dál lepší.
Jedna z oblíbených zábav

neděle 2. března 2014

První noc bez mámy

Takhle si Bertík spinkal coby šestitýdenní miminko...
Bertík už spal na různých místech-ve třech bytech, které jsme stihli vystřídat, v několika apartmánech a penzionech, v nemocnici i ve stanu na skautském táboře. Pokud ale nepočítám tu noc, kdy se narodil a já ležela na JIPce a tu následující, kdy jsem ještě rozhodně nebyla schopná se o něj postarat, nikdy nespal jinde než já. Za tři týdny se ale s mužem chystáme na několikadenní výlet do Berlína, který si chceme užít jen ve dvou a mě chytla panika, jak to Bertík zvládne. Máme domluvenou hlídací babičku, kterou zná a má rád, takže o to, jak to bude přes den si starosti nedělám, ale co noc? Obvyklý scénář je takový, že usne někdy v klidu sám, někdy s brekem, někdy s mou asistencí, ale v podstatě bez problémů. Jenže v noci začne brečet a tak putuje do naší postele, kde se lísá k tátovi a takhle to doklepeme až do rána. Možná že by šlo ho utišit v jeho postýlce, jenže na to jsme moc líní. A tak mě přepadly pochybnosti o tom, jak bude vypadat jeho spaní, když nebude mít po ruce rodiče. Jediná možnost byla to prostě vyzkoušet. A tak jsme si na včerejšek koupili lístky do divadla, zabalili Bertíkovu výbavičku a odvezli ho k našim. S všemožnými představami o tom, jak nás ve čtyři ráno vzbudí zoufalý telefonát, že to prostě nejde, jsme vyrazili za kulturou. Celý večer nepřicházely žádné zprávy, což jsem brala jako dobré znamení. V noci jsem spala jak zařezaná, ale muž tvrdil, že prý mu Bertík chyběl. Ráno jsme se probudili do podivně klidného a prázdného bytu a zjistili, že vlastně máme moc času a ani nevíme, co budeme před odchodem do kostela dělat. To ticho bylo opravdu zvláštní. Nicméně, to už přišla sms o tom, že všechno proběhlo v pořádku. Uvítání taky bylo přiměřené-Bertík byl rád, že nás vidí, nechal se obejmout a opusinkovat, ale za chvilku si už zase šel za svou zábavou. Takže sečteno a podtrženo, všichni zúčastnění to zvládli výborně, z čehož mám velkou radost!

Týden malých radostí: 24.2.-2.3.

Sebevrah v Rokoku. Viděla jsem už i lepší kusy, ale tentokrát šlo hlavně o to, vypadnout někam večer jen ve dvou.
Pondělí: Bertík dostal od naší přísné fyzioterapeutky pochvalu, že prý všechno vypadá dobře (teda, nebyla by to ona, aby si nějakou drobnost nenašla, ale vcelku nic moc nenamítala).
Úterý: Přestože jsem se toho bála, zvládla jsem odběr krve za Bertíkovy přítomnosti. Seděl mi na klíně a byl z toho tak paf, že zapomněl jíst piškoty, kterých jsem s sebou pro jistotu měla snad půl pytlíku.
Středa: Naše poslední cvičení ve skupině "lezoucí děti", příště už půjdeme mezi 1,5-2,5roční. Je fakt, že už nějakou dobu tam byl Bertík o hlavu vyšší než ostatní, tak mezi staršími nebude tolik vyčnívat (on je asi vážně velký).
Čtvrtek: Bertík poprvé vyzkoušel svůj nový talířek s Krtečkem. Líbil se mu tak moc, že jídlo odhrabával na okraje, aby na svého oblíbeného hrdinu viděl :) A muž mi jen tak přinesl kytku.
Pátek: Večer jsem se vypravila na skautskou-dámskou jízdu. Bylo to super neřešit chvíli děti, ale místo toho drby, veselé historky a staré vtipy, které by nezasvěcenec nikdy nepochopil.
Sobota: Bertíka jsme svěřili přes noc do péče mých rodičů a téměř po dvou letech spolu s mužem zašli do divadla. Hra byla celkem nenáročná a vtipná a přestože závěr byl poněkud prvoplánový, byla jsem ráda, že se zas můžu cítit kulturně.
Neděle: Bertík zvládnul svou první noc bez maminky! Jsem na něj hrdá a dost se mi ulevilo, protože koncem měsíce se chystáme bez něj na čtyři dny do Berlína.