neděle 2. března 2014

První noc bez mámy

Takhle si Bertík spinkal coby šestitýdenní miminko...
Bertík už spal na různých místech-ve třech bytech, které jsme stihli vystřídat, v několika apartmánech a penzionech, v nemocnici i ve stanu na skautském táboře. Pokud ale nepočítám tu noc, kdy se narodil a já ležela na JIPce a tu následující, kdy jsem ještě rozhodně nebyla schopná se o něj postarat, nikdy nespal jinde než já. Za tři týdny se ale s mužem chystáme na několikadenní výlet do Berlína, který si chceme užít jen ve dvou a mě chytla panika, jak to Bertík zvládne. Máme domluvenou hlídací babičku, kterou zná a má rád, takže o to, jak to bude přes den si starosti nedělám, ale co noc? Obvyklý scénář je takový, že usne někdy v klidu sám, někdy s brekem, někdy s mou asistencí, ale v podstatě bez problémů. Jenže v noci začne brečet a tak putuje do naší postele, kde se lísá k tátovi a takhle to doklepeme až do rána. Možná že by šlo ho utišit v jeho postýlce, jenže na to jsme moc líní. A tak mě přepadly pochybnosti o tom, jak bude vypadat jeho spaní, když nebude mít po ruce rodiče. Jediná možnost byla to prostě vyzkoušet. A tak jsme si na včerejšek koupili lístky do divadla, zabalili Bertíkovu výbavičku a odvezli ho k našim. S všemožnými představami o tom, jak nás ve čtyři ráno vzbudí zoufalý telefonát, že to prostě nejde, jsme vyrazili za kulturou. Celý večer nepřicházely žádné zprávy, což jsem brala jako dobré znamení. V noci jsem spala jak zařezaná, ale muž tvrdil, že prý mu Bertík chyběl. Ráno jsme se probudili do podivně klidného a prázdného bytu a zjistili, že vlastně máme moc času a ani nevíme, co budeme před odchodem do kostela dělat. To ticho bylo opravdu zvláštní. Nicméně, to už přišla sms o tom, že všechno proběhlo v pořádku. Uvítání taky bylo přiměřené-Bertík byl rád, že nás vidí, nechal se obejmout a opusinkovat, ale za chvilku si už zase šel za svou zábavou. Takže sečteno a podtrženo, všichni zúčastnění to zvládli výborně, z čehož mám velkou radost!

3 komentáře:

  1. To je nádhera!! Jak bych si to taky tak přála... :) Jen tak dál.

    OdpovědětVymazat
  2. Jak jste to, prosím tě, dělali na táboře? Vlezli jste se do spacáku oba? Nebo měl Bertík vlastní vrstvy?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Večer začínal ve fusaku (+různé merino oblečky), ale nakonec skončil s mužem v jednom spacáku. Prý to nebylo moc pohodlné :)

      Vymazat