pondělí 28. dubna 2014

Týden malých radostí: 21.-27.4.

Bertík má kytky rád. Dokonce ani nemá tendence je trhat, jen na ně vesele ukazuje.
Pondělí: Velikonoční zvyky mě moc nebaví, takže místo pomlázek a vajíček jsme vytáhli šroubováky a udělali pár úprav v našem bytě. (Mimochodem, víte, jak posunout hodně těžkou komodu, když je k dispozici jen jeden muž, jedna těhotná žena a jedno batole? Lahve od piva vám v takovém případě udělají dobrou službu!)
Úterý: Pět let ode dne, kdy jsme se s manželem poprvé setkali. Uvařila jsem dobrou večeři (Bertík neustále žebral další a další maso) a nakonec jsem se i té kytky dočkala.
Středa: Kromě autobusů a tramvají Bertíka k mé velké radosti venku zajímají i kytky. Poprvé jsme spolu foukali do odkvetlé pampelišky. Rychle to pochopil a líbilo se mu to.
Čtvrtek: Na batolecím cvičení byl Bertík nejvzornější ze všech. Nepřičítám to teda svým výchovným úspěchům, ale jeho zálibě v uklízení (děti měly přes překážkovou dráhu nosit míčky do krabice).
Pátek: Konečně dorazila matrace do Bertíkovy nové postele. Tu jsme sestavili a Bertík ji hned večer vyzkoušel. Usnul bez problémů, stará postýlka mu nijak nechyběla a ani se v noci nekonal žádný pád.
Sobota: Na návštěvu přišli kamarádi se svým 1,5letým chlapečkem. Děti po obědě hezky spaly, my jsme seděli na zahradě a kluci si tam po probuzení pěkně hráli.
Neděle: Po obědě jsem nechala muže s Bertíkem doma a sama si šla koupit něco na sebe. Asi už vypadám hodně těhotně, protože mi v metru nějaký člověk popřál šťastný porod.

pátek 25. dubna 2014

Nechápu...

Jak je možné, že to miminko je už navždy pryč a místo něj máme doma chlapečka? Mění se před očima, chápe čím dál tím víc věcí a taky toho pořád víc a víc umí. Mám z něj takovou radost!
Před rokem

 
A teď...



úterý 22. dubna 2014

Před pěti lety...

...jsme se poprvé potkali. Bylo to rande skoro naslepo a mou jedinou obavou bylo, aby se z toho mladého muže nevyklubal nějaký úchyl, co mě bude chtít zatáhnout do prvního křoví. Rozhodně jsem neuvažovala nad tím, že je to můj budoucí manžel a za pět let spolu budeme čekat už druhé dítě. Ale padli jsme si do oka, sešli se znovu a ještě jednou. A tak dále a tak dále, umíte si to představit :). Jsem šťastná, že ho mám, je to prostě muž mého života.

pondělí 21. dubna 2014

Týden malých radostí: 14.-20.4.

Koupit extra odolné nelámavé voskovky byl dobrý nápad. Bertík si je hned oblíbil-sám si vezme papír a kreslí..
Pondělí: Nedělní večeře mi silně nesedla, takže jsem celý den strávila buď v křečích na pohovce nebo rovnou na WC. Naštěstí si muž vzal na půl dne home office a odpoledne se domů vrátil dřív, takže jsem nemusela nic moc dělat.
Úterý: Ještě jsem se necítila na to, abych nakupovala a vařila, takže jsem s Bertíkem vyrazila na oběd a odpoledne k našim. Dost mi to ulehčilo život.
Středa: Poslední ze série dnů, kdy mi bylo na nic, tentokrát mě bolela záda tak, že jsem se nemohla skoro hnout. I tak jsem se s Bertíkem doplazila na rehabilitaci (cestou tam i zpátky nám jely jen nízkopodlažní tramvaje-hurá), kde dostal velkou pochvalu a svolení přijít až za půl roku.
Čtvrtek: Začátek Velikonoc a Bertík objevil kouzlo voskovek. Pro mě je to mnohem praktičtější než vodovky, které se mu taky líbí.
Pátek: V kostele jsem si popovídala s několika maminkami a zjistila, že nejsem jediná, která měla špatný pocit z toho, že se její dítě narodilo císařem. Hned se cítím o něco normálnější.
Sobota: Krásná procházka v Průhonickém parku. Počasí ukázkové a všichni v dobré náladě. A Bertík ochutnal svou první zmrzlinu.
Neděle: Neděle vzkříšení, to přece stačí samo o sobě. My jsme ještě k tomu odpoledne svěřili Bertíka do péče mým rodičům a vyšli si na procházku a skvělou večeři u příležitosti výročí našeho seznámení.

úterý 15. dubna 2014

Týden malých radostí: 7.-13.4.

Trhy na Jiřáku jsou nejlepší. Když jsme od něj bydleli deset minut pěšky, chodila jsem tam často a ráda.
Pondělí: Večer jsem nechala své muže doma napospas sobě navzájem a vyrazila jen o pár metrů dál, kde bydlí moje dobrá kamarádka. Holčičí pokecy jsou super.
Úterý: Bertíkova knižní mánie začíná nést ovoce. Při prohlížení oblíbených leporel si sám ukazuje to, co mu obvykle předvádím, když mu je čtu. Akorát u Mravenečka při "třikrát denně prášek cukru" ukazuje jen jeden prst :)
Středa: Odpolední návštěva u kamarádky a obhlídka farmářských trhů na Jiřáku. Jsou fakt lepší než ty u nás na Kubáni, budu tam chodit častěji.
Čtvrtek: Večer jsem si zase zašla na těhotenské cvičení. Mám ráda tu hodinku týdně (+cestu), kdy mám čas jen sama pro sebe.
Pátek: Další návštěva milé kamarádky a Bertíkpoprvé postavil z Lega věž vyšší než je on sám. Konečně ho to doopravdy začalo bavit.
Sobota: Odpoledne jsme strávili u kamarádů, kteří pořádali dětskou párty se spoustou výborného asijského jídla. Obdivuju, že si (ač sami bezdětní) pozvali domů tolik kojenců a batolat a zvládli připravit asi deset druhů exotických pochutin.
Neděle: Koupili jsme pro Bertíka velkou (160x70) postel. Teď už jen matraci a může proběhnout přesun z postýlky.

čtvrtek 10. dubna 2014

Co dítě doopravdy potřebuje a co je jen reklamní trik?

Každý soudný rodič ví, že malé dítě vážně neocení značkové oblečení, designový nábytek a předražené superhračky. Jenže, kde je ta hranice mezi tím, na čem se dá s klidným svědomím ušetřit a tím, kde je lepší na peníze tolik nehledět? Když jsem vybírala výbavičku pro Bertíka, měla jsem celkem jasno. Chci kvalitní ergonomické nosítko, látkovky se taky nevyplatí kupovat ty nejlevnější, ale jinak většinu věcí klidně z druhé ruky za pár korun. Jenže další rozhodování o tom, kolik nás naše dítě bude stát, přišlo záhy. Už v porodnici jsem si totiž musela vybrat, jaké mu budeme dávat umělé mléko. Co se týká této problematiky, byla jsem nepopsaný list, vůbec jsem netušila, jaké existují značky, jak se to připravuje, ani kolik to stojí, takže když se mě sestra zeptala, jestli to bude Beba nebo Nutrilon (a řekla, že je to celkem jedno, protože stejně každému miminku vyhovuje něco jiného), řekla jsem, že třeba Beba. Asi hlavně proto, že se mi víc líbil ten název. Po dvou měsících ale začal Bertík hodně blinkat, tak mě napadlo, že zkusíme jinou značku. A už to tu bylo-jaktože některá je dvakrát dražší než jiná? Prostudovala jsem pár diskuzí na internetu a rozhodla se koupit to mléko, o kterém matky tvrdily, že po něm děti neblinkaly. Shodou okolností to bylo to nejlevnější, které v obchodě měli, takže když jsem si ho poprvé dávala do košíku, měla jsem trochu nepříjemný pocit, že na svém děťátku šetřím a nechci mu dopřát to nejlepší. Ale Bertíkovi zachutnalo a přestal zvracet, takže jsem pochopila, že to možná není o tom, jaký výrobek je lepší a jaký horší, ale o reklamě a právě tom pocitu provinilosti, který novopečeným matkám nedovolí škudlit. Ovšem tenhle problém se táhne dál. Momentálně řešíme koupi nové dětské postele (aby se ta miminčí uvolnila pro dalšího nájemníka) a k tomu patří i vybírání matrace. Něco málo jsem si o tom přečetla a došla k názoru, že by asi měla být z kokosu a pohanky. Nadhodila jsem to muži, ale ten se na to moc netvářil, že prý on celé dětství spal na obyčejném molitanu a nijak ho to nepoznamenalo. Může to být jen módní výmysl? Upřímně řečeno, nevím. Jenže co když se časem ukáže, že má Bertík problémy se zády? Určitě bych si vyčítala, že jsem mu koupila jen molitan, když se dneska tvrdí, že něco jiného je lepší. A matrací to zdaleka nebude končit. Je mi jasné, že tahle snaha rozlišit, co je jen reklamní masáž a co skutečná potřeba, se potáhne dál a dál a určitě to nebude časem jednodušší. Sice už nebudu muset čelit srdceryvným plakátům s hesly typu "Jen naše mléko zajistí zdravý vývoj vašeho dítěte", ale bude se zvyšovat sociální tlak na to, co bych měla svým potomkům dopřát. Takže musím vybírat. Kvalitní boty-jasně. Funkční oblečení-je fajn, ale asi bez něj přežijeme. Plavání-zkusili jsme ho, líbilo se nám, ale nutné není. Cvičení-zábava, bez které se dá žít, ale proč ne. Různé "vzdělávací" kroužky (ano, existuje celý systém vzdělávání mimin a malých dětí)-věřím tomu, že tyhle programy dítě rozvíjí, ale ani bez nich se z potenciálně inteligentního jedince nestane nesvéprávný zabedněnec. Hudebka, výtvarka, sporty, cizí jazyky, soukromá školka a škola, oslavy narozenin, vlastní počítač a mobil, samostatný pokoj pro každé dítě, kapesné, dovolná u moře, zahraniční studijní pobyty a tak dále a tak dále. Pokud se naše rodinné příjmy výrazně nezvýší, nejspíš nebudeme schopní dát našim dětem úplně všechno (už jen proto, že bychom rádi nezůstali u dvou, takže náklady budou zase vyšší). Ale i kdybychom mohli vždycky koupit všechno, o čem si myslíme my, děti nebo někdo z našeho okolí, že je to fajn, asi bych to tak nechtěla dělat. Myslím totiž, že je dobré zamýšlet se nad tím, jestli určitou věc dítě skutečně potřebuje, nebo se mi tu představu jen snaží vnutit média a moje okolí. Zážitky, vzdělávání a všeobecný rozvoj dítěte jsou samozřejmě cenné, ale skromnost a umění být spokojený s tím, co mám, jsou podle mě také důležité životní hodnoty, na které se ale v současnosti poněkud zapomíná.

pondělí 7. dubna 2014

Týden malých radostí: 31.3.-6.4.

Bertíkův trůn. Nechci nic zakřiknout, ale vypadá to celkem nadějně:)
Pondělí: S těhotnou kamarádkou-maminkou Bertíkova vrstevníka jsme využily nabídku pražské ZOO a vyšly si tam za korunu. Oblíbeného tygra Bertík prospal (stejně byl někde schovaný), ale tučňáci měli velký úspěch.
Úterý: Odhodlala jsem se Bertíkovy sundat na doma plíny. První den byl náročný, ale čekala jsem, že to bude ještě horší.
Středa: Na návštěvu přišla kamarádka. Vždycky mě potěší, když si na mě někdo vzpomene a sám od sebe se ozve, že bychom se mohli sejít.
Čtvrtek: Batolecí cvičení se mě i Bertíkovi líbilo a taky jsme pořídili druhý nočník, který budeme nosit ven.
Pátek: Zašli jsme s mužem (a Bertíkem) na oběd do vietnamské restaurace. Mňam!
Sobota: Manžel si koupil novou vrtačku a spravil práh v ložnici, který nás zlobil už od chvíle, co jsme se přestěhovali.
Neděle: Odpoledne nás navštívili všichni tři mí bráchové, z toho dva i s manželkou (současnou nebo nastávající). Jsem ráda, že mám velkou rodinu (a taky že jsem měla záminku upéct výborný čokoládový dort).

pátek 4. dubna 2014

Bertíkovy knižní novinky

Hračky prakticky nekupuju, shánět pořád větší a větší oblečení je pro mě za trest, ale dětské knihy miluju. Když jsem se dozvěděla, že Albatros pořádá velký výprodej a navíc jsem ještě měla další slevu, nemohla jsem odolat a koupila jsem Bertíkovi do knihovničky dalších pár kousků. (Hlavním motivem bylo pořídit mu něco, co si oblíbí a přestane mě terorizovat tím, že chce pořád dokola číst jen Palečka, jedno leporelo s Krtkem a Polámal se mraveneček.)

Nemám v plánu Bertíka učit abecedu (rozhodně teda ne dřív než to bude nutné), ale tahle knížka je pěkná. Ke každému písmenu je v ní spousta obrázků, což batole ocení. U nás se nejvíc ujala stránka, kde je H, protože husa a hodinky jsou téměř jediné věci, jejichž zvuk umí Bertík napodobit.
Pokud máte dítě, co má rádo básničky a hlavně různé ukazování, které se s nimi dá spojit, tuhle knížku bude milovat. Bertík se teda jednostranně zaměřil jen na básničku o bramboře (žádnou jinou nechce), ale tu prostě zbožňuje. Otevře knížku na správné stránce a už mi tahá ruce, že budeme dělat, jak se kutálí brambora.
Přestože na Mravenečka od Sekory Bertík nedá dopustit, Broučci se zatím moc neujali. Ale jsou hezcí a jejich čas určitě ještě přijde.
Tohle leporelo mě překvapilo. Nic moc jsem si od něj neslibovala, ale Bertík si ho oblíbil. Obrázky H. Zmatlíkové jsou jasné a veselé, verše mi trošku nejdou přes jazyk, takže si spíš ukazujeme, kde je kočička a kde Bertíkův oblíbený chlapeček.
Už jednu knížku s Ladovými obrázky zvířat máme a patří mezi Bertíkovy oblíbené, takže jsem čekala, že i tahle se ujme. No, nezklamala:) A ty básničky jsou často docela vtipné.
Tohle byla spíš investice do budoucna, Bertík o tuhle knihu zatím moc nestojí. Ale až se narodí sourozenec, možná nám pomůže leccos objasnit.
A nejlepší nakonec! Krtek je prostě jednička, takže během pár dnů jsem se naučila veršíky z tohodle leporela nazpaměť. Bertík má další knížku, kterou vyžaduje číst dokola a dokolečka.

úterý 1. dubna 2014

Zážitky z Berlína

Upřímně řečeno, bylo mi dost jedno, jestli pojedeme do Londýna, Lisabonu nebo Berlína. Hlavní smysl tohoto výletu nebyl v obcházení památek, ale v tom přežít a užít si čtyři dny bez dítěte. Poprvé a snad ne zároveň naposledy. Ráno před odjezdem jsem ani nemohla dospat a byla celá nesvá. Jak to všichni vzládneme? No, nebudu vás napínat-šlo to výborně. Já s mužem jsme si po dlouhé době užívali, že můžeme vstávat, jíst, odpočívat a nerušeně si povídat kdy chceme, že nikdo z nás netlačí kočárek, takže můžeme venku chodit ruku v ruce, že celou noc nás nic neruší a vůbec že jsme prostě jen sami dva. Podle všech zpráv i fotek si Bertík pobyt u babičky a dědy užil taky hezky, prý brečel jen když se bouchnul nebo byl unavený (na což má samozřejmě nárok), projevy stýskání nebyly zaznamenány a péče o něj byla míň náročná, než se zpočátku zdálo. Dokonce i náš příchod za ním byl úplně v pohodě. Trochu jsme počítali s tím, že se k nám nebude znát a dá nám vyžrat, že jsme ho opustili, ale opak byl pravdou. Jen co se malinko rozkoukal, začal se s námi mazlit, smát se, předvádět, běhat a všemožně dávat nejevo radost z toho, že jsme zase všichni spolu. Až na ne úplně ideální počasí (ale to nám zas tak nevadilo) bylo všechno super a já něco podobného vřele doporučuju každému, kdo má malé dítě!
A teď už vím, že až pojedu do porodnice, nemusím si dělat starosti o to, co si beze mě Bertík těch pár dnů počne.