středa 21. května 2014

Poprvé a podruhé

Chystáme se na miminko... Zavinovačku budeme muset koupit asi ještě jednu, tuhle Bertík nedá :)
Že je první těhotenství jedinečné, jsem si uvědomovala už v době, kdy jsem ho prožívala. Samozřejmě že je unikátní každé těhotenství, ale poprvé je to prostě jen jednou. Největší rozdíl vidím ve vnímání jeho délky. U prvního jsem málem stříhala metr a počítala dny do porodu, zato teď mám pocit, že se všechno děje nějak moc rychle a já si to vůbec nestíhám užít. Měsíce utíkají takovým tempem, že jsem ráda, když vůbec vím, v kterém zrovna jsem, o týdnech ani nemluvím (kdybych si to nenapsala do kalendáře, tak nejspíš vůbec netuším). Zároveň ale mám pocit, že je na všechno času dost a když jsem se včera rozhodla využít pěkného počasí a vyprat šátky a Manducu, připadala jsem si trochu nepatřičně.Celkově bych řekla, že podruhé už to tolik neprožívám a necítím se tak strašně moc těhotná. Na jednu stranu je to možná škoda, protože to vlastně bylo hrozně hezké, když bylo všechno nové, neznámé a jako správná prvorodička jsem to děsně řešila. Na druhou ale mám pocit většího klidu a těhotenství beru jako sice speciální, ale zároveň úplně normální součást života. Taky jsem získala větší důvěru ke svému tělu, takže pravidelné prohlídky u gynekologa mě už moc nebaví, protože si jsem předem jistá, že mi jen řekne to, co sama vím (že je všechno v pořádku). Neřeším tolik různé rady a moudra, co bych měla a neměla dělat, jíst nebo pít, ale řídím se tím, na co se cítím. Prostě to prožívání jiného stavu není tak intenzivní, zato je vyrovnanější. Vlastně bych se ani nezlobila, kdyby takové bylo i šestinedělí a vůbec celé druhé mateřství.

Žádné komentáře:

Okomentovat