pátek 13. června 2014

Sama doma

Je to neuvěřitelné, po více než dvou letech budu poprvé sama doma přes noc. Naposledy se mi to povedlo, když jsem čekala Bertíka a manžel odjel na služební cestu. Byla jsem zrovna nachlazená, takže jsem celou dobu prakticky nevylezla z postele. Tentokrát je mi dobře a samotu si užívám. S postupujícím těhotenstvím mám pocit, že se trochu uzavírám do svého vnitřního světa, kam více nebo méně ochotně pustím jen své nejbližší. Ty ostatní sice taky ráda uvidím, ale iniciativa musí být na jejich straně, já nějak nejsem schopná něco naplánovat a zorganizovat. Zatímco ještě před pár měsíci mi vadilo, když jsem za celý den promluvila jen s Bertíkem a mužem, teď mi často takovýhle minimální počet sociálních interakcí naprosto vyhovuje. Dokonce už nějakou dobu toužím po tom, abych chvíli nemusela komunikovat vůbec s nikým. Dělat si, co chci, chodit si, kam chci a starat se jen o sebe. To mi můj milý manžel právě splnil. Naložil Bertíka do auta a odvezl ho na chalupu za babičkou, dědou a tetou. A já jsem sama. Jen se svým malým miminkem, na které se během běžného provozu nemám čas a energii soustředit. V mrazáku je kýbl zmrzliny, v ložnici obrovská hromada miminčího oblečení, které bych chtěla vyžehlit, v počítači uložená romantická komedie nevalné kvality a v mé hlavě příjemně vymeteno. Přesně tohle jsem potřebovala! (Samozřejmě se ale už teď těším na to, jak své dva muže zase uvidím.)

Žádné komentáře:

Okomentovat