pátek 6. června 2014

Už nám to začíná...

To sladké miminko, kterým Bertík býval, je dávno pryč. To je jasné už dlouho, ovšem zdá se, že teď nastupuje nová vývojová fáze. Podle všeho nám začíná slavné období vzdoru. Naše klidné, veselé, mazlivé děťátko bojuje s jakýmsi vnitřním démonem, který ho nutí řvát, brečet, válet se po zemi, jednu věc zároveň chtít i odmítat a prakticky se nenechat utěšit. Spouštěcím prvkem těch výživných záchvatů bývá často oblečení. Obvykle to probíhá tak, že ze sebe začne sundávat triko, které na sobě má už půl dne. Ok, nechce ho, je mu teplo, řeknu si a chci mu pomoct. V tom ale otočí a zase se do něj snaží nasoukat. Křičí, zmítá se a nejde mu to. Když se pokusím mu ten rukáv obléknout, opět se tváří, že ho nechce. A už to jede. Ať udělám cokoli, vždycky chce pravý opak. Jenže když neudělám nic, zhroutí se na zem a za zoufalého boje s trikem brečí ještě víc. Je mi ho líto, protože očividně se pere sám se sebou, neví, co chce, akorát si je jistý tím, že takhle je to špatně. Rozumné vysvětlování, domlouvání, chlácholení, odvádění pozornosti, snahy o objetí, ignorování ani přísné napomínání nepomáhá. Vypadá to, že si to musí prožít a mě nezbývá nic jiného, než čekat na chvíli, když už je schopný vnímat a pak teprve se o něco pokoušet. S tím, jak mi roste břicho a celkově ubývá energie, jsou i pro mě tyhle každodenní scénky čím dál náročnější. Zatím mám pocit, že jediná možnost, jak přežít, je co nejvíc času trávit venku. Tam naštěstí tyhle problémy (aspoň zatím) nemívá. Jenže tlačit celé dny kočárek (nadšení ze samostatné chůze už ho nějak přešlo) už mě taky trochu zmáhá, přecejn mě bolí záda, tahám na sobě už 15kg navíc (!) a nejradši bych celý den strávila na gauči ve společnosti kyblíku zmrzliny. Nezbývá mi ale nic jiného, než se s tím smířit a utěšovat se vyhlídkou toho, že mezi obdobím vzdoru a pubertou by mohlo být pár relativně klidných let ;)

1 komentář:

  1. Znáš knihu NEjšťastnější batole v okolí? Na tohle geniální...

    OdpovědětVymazat