úterý 29. července 2014

Mezi dětmi

Není to tak dávno, co Bertík bez mámy nebo táty neudělal ani krok. I přes dobře míněné rady o tom, jak by se měl otrkat, jsme neměli to srdce cokoli lámat přes koleno a ikdyž to bylo často vyčerpávající, snažili jsme se mu dopřát tolik naší blízkosti, kolik potřeboval. Poslední dobou se mu ale čím dál tím víc líbí i mezi dětmi. A už to není jen o tom sedět v koutku pískoviště a po očku sledovat, co se děje o dva metry vedle. Bertík se začíná aktivně zapojovat, z čehož mám já-celoživotní introvert-opravdovou radost. Na návštěvě skautského tábora se dokonce tolik osamostatnil, že jsme o něm chvílemi vůbec nevěděli, což byla dříve věc úplně nemyslitelná. Pár minut obdivoval kluka, co brousil sekyru, pak zase dalšího, který hrál na kytaru, nakrucoval se před malými holčičkami, které se rozplývaly na tím, jak je roztomilý, za asistence jednoho chlapečka se cachtal ve škopku s vodou a sledoval, co se kde děje. Zlatým hřebem ovšem byla vodní bitva, při které se všechny děti polévaly plnými kyblíky vody z potoka, vřeštěly, běhaly a vůbec si to užívaly. Jakmile to Bertík zpozoroval, s výskotem a smíchem se k nim přidal a pletl se jim pod nohama. Stejně tak už se na hřišti neostýchá a rád se přidá k nějaké lumpárně (obzvlášť pokud v ní figurují kamínky). A tak jsme dospěli k závěru, že by bylo fajn vzít tu jeho socializaci trochu vážně a přihlásit ho do školky. Samozřejmě ne do klasické na pět dní v týdnu od rána do večera. Vyhlídli jsme si rodinné centrum, které nabízí skupinové hlídání dětí a jsme předběžně domluvení, že by tam Bertík mohl trávit jedno dopoledne týdně. Myslím, že se mu tam bude líbit a třeba se tam i trochu rozmluví.

Žádné komentáře:

Okomentovat