neděle 17. srpna 2014

Chci být zase normální

Od porodu uplynulo teprve pár dnů, takže se nemám čemu divit, přesto už se nemůžu dočkat, až budu mít tuhle prvotní fázi mateřství za sebou. Oproti tomu, jak to bylo s Bertíkem, jsem teď psychicky relativně v pohodě (rozuměj nebrečím každý den), ale fyzicky jsem dost zničená. Bolí mě prakticky úplně všechno, jsem celá rozlámaná, unavená, cítím se ve svém těle hrozně nepohodlně. Už nejsem těhotná, ale ještě zdaleka nejsem v běžném stavu. Jsem o 10kg lehčí, ale dalších 10 mi ještě zůstává. Těhotenské oblečení na mě už neformně visí, ale do normálního se ještě nenacpu. Mám mastné vlasy a obličej jako struhadlo. Jsem utlumená a nekomunikativní. Místo toho, abych si užívala čerstvé miminko, se spíš snažím přežít. S kojením jsem tentokrát měla našlápnuto líp než minule, jenže to vypadá, že z toho zase nic nebude a já jsem si jenom užila všechny možné bolesti a problémy, které k němu patří. Možná jsem se měla víc snažit, jenže když každé přisátí znamenalo, že se mi stáhne žaludek, budou se mi kroutit prsty na nohou a prvních pár minut  kvůli té bolesti nebudu schopná slova, nebyla jsem schopná dál pokračovat. Pokoušela jsem se aspoň odsávat, jenže vyprodukované množství je čím dál menší, takže Prokop je už v podstatě plně na UM. Nejsem ten typ, který by na kojení stavěl svou mateřskou kariéru, přesto mi ten neúspěch na náladě zrovna nepřidal. Přecejen propaganda Laktační ligy společně s rozbouřenými hormony udělá svoje. Naštěstí už jsme snad zjistili, která značka mléka Prokopovi vyhovuje, takže poslední dva dny je opravdu spokojený. Přesto se většinu času cítím celkem mizerně a při životě mě drží jen vidina toho, že tohle všechno se časem srovná, já se dám dohromady, všichni si zvykneme na nový režim a já se začnu doopravdy těšit z toho, že už jsem dvojnásobná máma. Zkrátka, klasické šestinedělí - kdo nezažil, nepochopí ;)

6 komentářů:

  1. Magdi a nechtěla by sis zkusit ještě zavolat nějakou osvědčenou laktační poradkyni? Vím, že dokážou poradit jak v technice, tak pozvednout psychicky a možná zrovna tohle by ti bodlo nejvíc. Že je P. teď na UM nemusí znamenat, že na něm bude i za měsíc a jde se rozkojit i po delší nekojící pauze:) A kojící začátky se syčením bolestí si pamatuju ještě teď, ale časem si to sedne, to jen pro uklidnění, že to takhle není pořád. Ale ať už s kojením nebo nekojením... bude líp, drž se;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bojím se, že od laktační poradkyně akorát dostanu vyhubováno za láhev. Ale ještě jako poslední možnost bych to asi mohla zkusit, ať si to pak nevyčítám...

      Vymazat
    2. A z které části Prahy jsi? Že bych se ti poptala na doporučení nějaké rozumné a chápající...

      Vymazat
  2. Já taky moc drřím palce, ať to bude jakkoli. Já na to nemůžu nic říct, s kojením jsem neměla sebemenší problém, vlastně jen jednou malý zánět, ale to není nic proti tomu, co popisuješ... Tak ať je to brzy pryč a neboj se - užívat si miminko je podle mě spíš idealismus, ale realita je jinde.. přesto je milujeme:)

    OdpovědětVymazat
  3. Tu laktacni poradkyni zkus, jiste ti nevynada. I tobe by to mohlo pomoct, hormony by se trochu srovnaly. Nebo nejaky homeopatika po porodu?
    A mas fyzickou pomoc? Nekoho kdo uvari a vypere? Babicku?

    OdpovědětVymazat
  4. Vykašlat se na kojení. Důležitá je hlavně příčetná máma :-) Vzpomínám na svoje šestinedělí, byla jsem úplně mimo. Hlavně to přežít a i když se to nezdá, fakt to bude jen lepší a lepší. Držím palce, ať je brzy líp...

    OdpovědětVymazat