sobota 23. srpna 2014

Dva týdny s Prokopem

Moji dva :)
Dodnes si pamatuju, jak k nám po Bertíkově narození přišla naše dětská doktorka ho poprvé prohlídnout. Zoufalství, které mi nejspíš koukalo z očí, se snažila zmírnit tvrzením, že nejtěžší jsou první dva týdny a pak už to bude lepší. A skutečně to tak bylo (možná proto, že jsem se k té představě silně upnula). Tentokrát jsem se po porodu cítila ještě hůř než poprvé. Ale kouzlo dvou týdnů opět zabralo. Už je mi vlastně docela dobře, zvládám kratší procházky, po těhotenském břiše mi zůstala jen zanedbatelná památka (o jiných partiích, které se mi během uplynulých devíti měsíců zvětšily, se to ale zatím říct nedá), začínám mít pocit, že mám věci pod kontrolou a Prokop si pomalu vytváří nějaký režim. Po všemožných peripetiích, mnohahodinových úvahách, konzultaci s laktační poradkyní a litrech prolitých slz jsem definitivně ukončila pokusy o kojení. Členky Laktační ligy mě sice nepochválí, ale opravdu se mi tím ulevilo. Navíc na se nekojení taky dá najít spousta výhod. A já si místo neustálého přemýšlení o mlíku začínám užívat to krásné malé miminko. Jediné, z čeho mám trochu nahnáno je, že od pondělí už budu na obě děti sama. Do teď mi vydatně pomáhal manžel a potom moje máma, ale příští týden už to budu muset zvládnout jen já. Tak mi držte palce, ať jsou hošíčci hodní!

2 komentáře:

  1. A jak je Bertík najednou velkej, co :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A hlavně těžkej :) Snažím se ho nezvedat, ale občas ho kousíček poponesu a to mám pocit, že ho neutáhnu.

      Vymazat