středa 3. září 2014

Dva na jednoho

Vyfotit oba dva zároveň se mi zatím moc nedaří. Tady je aspoň vidět výsledek Bertíkovy činnosti ;)
Mám za sebou první dny, kdy jsem se musela od rána do večera starat o oba kluky sama. Měla jsem z toho docela nahnáno a musím říct, že chvílemi to vážně nebyla žádná sranda. Vím, že zkušeným více-matkám tenhle výlev asi bude připdat úsměvný, ale v oboru péče o několik dětí zároveň jsem teprve začátečník, takže myslím, že mám nárok na to být z toho trochu vyjukaná. Ukázalo se, že zásadním faktorem, který ovlivňuje to, jak to budu zvládat, je kvalita mého nočního spánku. V noci na pondělí i úterý to nebyla žádná sláva, protože po krmení Prokop vždycky minimálně hodinu probrečel. Přes den jsem pak byla unavená a  častokrát i dost zoufalá. Potom mě konečně napadlo vyzkoušet zavinovačku Swaddle me. Zafungovala ukázkově a já jsem se konečně trochu vyspala. A najednou šlo všechno líp. Řev jednoho nebo druhého už mě tolik nenervuje a chvílemi se dokonce dostavuje pocit, že to půjde (nejsilněji ve chvíli, kdy oba spí). Přesto se mi ale zdá, že dvě děti jsou na jednoho dospělého nějak moc. Potřebovala bych totiž být na dvou místech zároveň, protože zatímco utírám zadek jednomu, druhý se počůrá. Když utírám loužičku po starším, mladší se poblinká. Převlékám miminko a batole mezitím vyhází hlínu z květináče. Jdu uklízet hlínu a Prokop začně brečet hlady. Krmím Prokopa a Bertík začně řvát, že chce taky papat. A tak dále a tak dále. Takže v podstatě neustále jeden nebo druhý, případně oba z nějakého důvodu křičí a já mezi nimi lítám jak hadr na holi. Ale zase když oba dva usnou a člověk se jde podívat k jedné postýlce, pak k druhé a v každé vidí krásného spícího andílka, je to prostě krása.

Žádné komentáře:

Okomentovat