úterý 16. září 2014

Proč křičím?

Přiznám se, že nejsem dokonalá matka. Vždy trpělivá, dobře naladěná, důsledná, laskavá, kreativní a chápající. Přesto jsem měla až do nedávna pocit, že se nenechám snadno vytočit a dokážu dlouho zůstat v klidu. Jenže narozením Prokopa značně přibylo stresových situací. Je totiž rozdíl, jestli vám řve jedno dítě, kterému se prakticky hned můžete věnovat a jeho problém vyřešit, nebo dvě a tím pádem i když utěšujete jednoho, ten druhý pořád pokračuje. A Prokůpek není žádné tiché děťátko. Tedy, nejspíš je míra jeho křiku normální, ale oproti tomu, jaký byl Bertík, je náš druhorozený dost hlučný. Naštěstí už jsem se smířila s faktem, že mimina prostě brečí a často se s tím nedá nic moc dělat, i tak to pro mě není úplně lehké. Takže mi pak zbývá míň psychických sil, když spustí i Bertík. A musím sebekriticky uznat, že na něj křičím víc než dřív. Mrzí mě to, štve mě to, ale nevím, co s tím. Samozřejmě že když jsemv klidu, tak si dokážu racionálně zdůvodnit, proč "zlobí", ale v tu chvíli (ikdyž mě třeba napadne, že mi to nedělá naschvál, ale je unavený) se nedokážu chovat tak, jak bych chtěla. Jak s takovými situacemi bojujete vy?

4 komentáře:

  1. Jak já ti rozumím .... když už je toho na mě moc, tak prostě ječím. Někdy ječím tak, až mi vyschne v krku. Je to vzždycky jen krátký "záchvat" vzteku, kdy prostě vidím rudě. Když vypustím páru, uleví se mi a já si najednou uvědomím, že řvu úplně zbytečně a vlastně celou situaci jen zhoršuju. Časem se to zlepšuje - učím se sama sebe zarazit dřív než vybouchnu - ale jde to pomalu a žádný zaručeně fungující zázračný recept nemám :(. Zavláštní je, že jsem o sobě byla vždycky přesvědčená, že jsem hrozně trpělivá. Holt s dětmi se člověk pořád učí. Tak hodně sil ...

    OdpovědětVymazat
  2. Taky křičím... Mám to jako Alinka - snadno se nad nějakou maličkostí rozčílím a pak to tímhle způsobem ventiluju. S B. o tom mluvím, vysvětluju jí moje pocity, omluvím se jí, ale předcházet těmhle situacím se mi moc nedaří. Trochu na podrážděnost zabírá hořčík, tak si rozpouštím šumivou tabletu hned ráno, když cítím, že nemám dobrý den. A uklidňuje mě, že i ostatní mámy nejsou dokonalé.

    OdpovědětVymazat
  3. moc dobře si pamatuju, jak sem bezvadne, v klidu a trpělivě zvládala svýho prvorzenýho. pak se narodil druhej a bylo. situace, kdy mimino brečí a starší odmítá ujít deset metrů, abych za ním mohla zavřít dveře, shodit si težký batoh, sundat mimno, přebalit ho a nakrmit, to je škola:-DD
    takže to znám a chápu.
    nejlepší reálný návod pro podobné situace stvořila zena007. mám ho na ledničce http://zena007.cz/trpelivejsi-matkou-za-24-hodin/
    taky je dobrý vědět, že tyhlety špatný situace nejsou o dětech, ale většinou o matce. o tom, že je ona unavená, hladová, má těžký batoh, bolí ji záda a nohy. takže hlídat, aby matka byla v pohodě, pokudmožno vyspaná, najezená, napitá, ideálně bez časovýho tlaku. pak problému rapidně ubude. zvenku to možná bude vpadat stejně, ale zevnitř to bude o hodně lepší.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je naprosto přesné-řvoucí mimino, těžké tašky, já hladová a vysílená a do toho zaseklé batole. Taky už jsem pochopila, že jde hlavně o mě a ne o to "zlobící" dítě, takže když jsem já v pohodě, tak se dá zvládnout cokoli i bez křiku. Jenže jak být pořád v pohodě? ;)

      Vymazat