čtvrtek 6. listopadu 2014

Druhé dítě

Dvojnásobná máma jsem teprve tři měsíce. Přesto jsem si už stačila všimnout toho, že podruhé své mateřství prožívám v některých ohledech jinak než poprvé. Předně jsem daleko klidnější. Dětský pláč sice pořád neposlouchám ráda, ale už ve mě nevyvolává tísnivé pocity. Za ty dva roky s Bertíkem jsem se ho naposlouchala tolik, že mě tak snadno nerozdhodí. Taky mě tolik nestresuje, že ho občas musí poslouchat i cizí lidi. Miminka prostě někdy brečí a jestli se kvůli tomu na mě bude někdo pohoršeně koukat v tramvaji, tak je to jeho problém, ne můj. Celkově jsem přestala řešit, co si o mě a o mých dětech myslí ostatní. Člověk se stejně nikdy nezvděčí všem, takže nejrozumnější je řídit se tím, co mi vyhovuje a jak to cítím. Nikomu jinému není nic do toho, jak moc budu svoje dítě chovat, jestli bude jezdit v kočárku nebo se nosit, kde bude spát, co bude jíst, jestli ho nechám nebo nenechám křičet atd. Nemá cenu se řídit názory zasloužilých matek, dětské lékařky ani chytrých článků na internetu. Je to jen na mě a mém muži. Vědomí, že se nemusím nikomu zodpovídat, je úžasně osvobozující. Díky tomu si mateřství užívám daleko víc. Vím, že tohle miminkovské období strašně rychle uteče, takže si ho chci vychutnat jak to jen jde. Bohužel ale na to už není tolik času. A to je jedna z mála věcí, které mi opravdu vadí. Často má pocit, že by bylo nejlepší se rozpůlit, abych se oběma chlapečkům mohla věnovat co nejvíc. Každý totiž potřebuje něco jiného, a to nejpozději hned. Snad se situace zlepší, až Prokop trochu povyroste a budeme moct některé věci dělat všichni dohromady. Do té doby budu lítat od jednoho k druhému a snažit se, aby nikdo nebyl ošizený.

Žádné komentáře:

Okomentovat