středa 12. listopadu 2014

Tresty

Období vzdoru se nám doma pěkně rozjíždí a s ním se objevují nové výchovné problémy. Aktuálně mě nejvíc pálí otázka trestů a jejich alternativ. Tradiční koncept trestů (a odměn) mi nepřipadá úplně šťastný a tak se snažím najít něco trochu jiného. Líbí se mi myšlenka přirozených důsledků (viz např. Respektovat a být respektován). Je logická, nevytváří  další negativní emoce a učí dítě zodpovědnosti. Jenže jak ji uvést do praxe s dvouletým nespolupracujícím, zaseklým dítětem? Příklad: V neděli u oběda jsem Bertíkovi nabídla čaj. Začal křičet nenene a hrnek vylil. Vysvětlili jsme si, že když ten čaj nechce, stačí říct ne, odsunout hrnek nebo ho prostě nechat být. Během následující čtvrthodiny to ale zopakoval ještě dvakrát. Přirozeným důsledkem by nejspíš bylo, že nebude mít žádný čaj, což mu ale nijak nevadilo, a že to, co rozlil, uklidí, což prostě odmítl udělat. Nakonec to dopadlo tak, že louži utřel muž, Bertík od té doby pije z lahve a já doufám, že brzy bude schopný se zase vrátit k hrnku. Nicméně mám pocit, že jsme tímhle řešením nic nevyřešili a přemýšlím o tom, jaká reakce na takovou situaci (a na tisíc podobných) by byla lepší a efektivnější...

2 komentáře:

  1. Jo, tak presne tenhle problem resim taky. Prirozene dusledky na dite bud vpodstate nedopadnou nebo si to neuvedomuje, protoze je mu dana vec sumak, nebo dopadnou na nekoho jineho (ve vetsine pripadu na me).
    Barborka uz ma mesic kasel a posmrkava. Nemuzeme se toho zbavit, protoze ma svlikaci manii - neustale si sundava backurky, ponozky, teplaky nebo puncochace a proste beha po byte polonahata. Mame spis chladnejsi odchov (v byte kolem 20 stupnu) a studene podlahy. Kolikrat ma uplne ledove nozicky, ale proste ji to nevadi. Vysvetluju, upozornuju, vyhrozuju, zase vysvetluju, ignoruju ... jenze ve finale jsem to ja, kdo musi neustale utirat nos (poprrpade nasilim pouzivat odsavacku), vstavat xkrat za noc k chrchlajicimu diteti a sledovat obliceje pediatricky, ktera krouti hlavou nad tim, ze nam uz poctvrte odsouva planovane ockovani.
    To same s vecernim usinanim - dostat je oba do postele a rano zase z postele je obcas kumst. Ranni vstavani je pevne dane Matyaskovou skolkou. Jenze i pres moji veskerou snahu (vysvetlovani, posouvani pripravy na spani na driv, apod.) si proste nedokazou spojit, ze kdyz vecer usnou pozde, rano se jim nebude chtit vstavat. Nebo mozna dokazou, ale proste jsou zatim jeste natolik fixovani na pritomny okamzik, ze se to absolutne miji ucinkem.
    A pak samozrejme nastupuji nerespektujici metody, jejichz pouzivani me samotnou stve :(.

    OdpovědětVymazat
  2. Magda15. listopadu 2014 20:37

    Možná že v tomhle věku ještě není reálné využívat myšlenku přirozených důsledků na všechny situace. Jsou prostě případy, kdy to nefunguje (nebo aspoň mě to tak připadá). Doufám, že nějaký efekt má i ta snaha.
    Jinak, svlékání je u nás taky velký hit. Naštěstí Bertík nemocný není, takže ho více méně nechávám a akorát mu řeknu, že mu bude zima. Je vidět, že to chápe, protože teď už si sundává ponožky a vykřikuje u toho "zima zima" :)

    OdpovědětVymazat