středa 31. prosince 2014

Ohlédnutí

Největší událost uplynulého roku
Další rok tekl jako voda. Byl krásný, náročný, plný událostí a zážitků. Bertík se naučil chodit. A pak taky běhat, skákat, tancovat a provádět další vylomeniny. Začal mluvit a poslední dobou dost zlepšuje výslovnost, takže mu možná brzo bude rozumnět i někdo jiný než jen já a částečně manžel. Naučil se sám jíst, více méně úspěšně odložil pleny a udělal spoustu dalších pokroků. Po dvou měsících v Modřanech jsme se kvůli neporazitelné vlhkosti a plísni přestěhovali. Většinu roku jsem byla těhotná. Téměř pořád mi bylo dobře a dokud mě Prokop nezačal pořádně kopat (a ty jeho kopance někdy fakt bolely), často jsem na svůj jiný stav během dne i zapomněla. Přibrala jsem 21kg, ale teď už z nich nemám ani gram. S mužem jsme oslavili  pět let od našeho prvního setkání, čtyři roky od svatby, Bertíkovy druhé, mé 25. a manželovy 32. narozeniny. A samozřejmě největší změna uplynulého roku-už nejsme tři, ale čtyři. 8.8. se plánovaným císařským řezem narodil Prokůpek. Do poslední chvíle jsem doufala v přirozený porod, ale opět se u mě objevila hepatopatie a vypadalo to, že Prokop je poněkud menší než by měl být (nakonec měl krásných 2990g), takže jsem si netroufla hádat se s doktory a čekat déle než do termínu. Kojení nejdřív vypadalo nadějně, ale vlivem několika různých problémů se to zkazilo a já jsem neměla sílu to lámat přes koleno. Dlouho jsem si to vyčítala a bylo pro mě dost těžké se s tím smířit. Začátky s Prokopem nebyly snadné. Pokud byl pevně zavinutý, v noci spal dobře (asi v týdnu najel na rytmus dvou nočních kmení, v měsíci mu stačilo jen jedno a od čtyř měsíců už nepotřebuje v noci jíst vůbec). V bdělém stavu ale nesnesl být chvilku někde položený. Měsíc nebo dva jsem dělala všechno s miminkem v ruce nebo šátku. Časem se to zlepšovalo a teď už třeba hodinu leží na hrací dece, hraje si a kouká, co se děje. Bertík většinou nežárlí, naopak se mu Prokop líbí, směje se tomu, co dělá a napodobuje ho. Prokůpek na Bertíka kouká jak na svatý obrázek.
Zkrátka, měli jsme se dobře, snad tomu tak bude v příštím roce. A to samé přeju i vám!

3 komentáře:

  1. To zní prima, pevně doufám, že u nás spolu sourozenci budou taky tak vycházet... všechno nejlepší do 2015 :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. My jsme se toho báli, ale zatím je to fakt v pohodě. Bertík teď rád dělá to co Prokop (teda naštěstí jen neškodné věci typu šťouchání do chrastítka nebo cucání ruky) a strašně se směje tomu když řeknu, že mám dvě miminka. Snad se budou mít rádi i dál. Dík za přání a vám nápodobně :)

      Vymazat