středa 17. prosince 2014

Znovu a znovu...

Pořád mám pocit, že tu výchovu nezvládám tak, jak bych chtěla. Teoreticky vím dost přesně, co a jak, ale stejně každý den dělám pravý opak. Až to na mě někdy celé dolehne a s pocitem, že jsem naprosto příšerná matka, mám chuť se na všechny svoje ideály vybodnout a zapadnout do starých, podle mě sice ne moc dobrých, ale pohodlných kolejí. Bylo by přece o tolik jednodušší pořád dokola se marně nepokoušet o nějaký respektující přístup, ale občas dítě seřvat, občas mu dát na zadek a celé to proložit systémem odměn a trestů. Stejně většinu z toho někdy dělám, tak bych aspoň nemusela mít výčitky. Navíc valná většina předchozích generací byla takhle vychovaná a taky z nich vyrostli normální a slušní lidi. Jenže já takhle pokračovat nemůžu. Péče o děti a jejich výchova je pro mě jeden z nejdůležitějších životních úkolů (zní to pateticky, ale je to tak) a proto se musím snažit to dělat tak, jak si myslím, že je to nejlepší. Pohodlnost ani fakt, že se mi to nedaří, mě přece nemůžou přimět k rezignaci. A tak se každý večer trochu smutně ohlížím za situacemi, které jsem ten den nezvládla a každé ráno s novou dávnou optimismu si dávám předsevzetí, že dneska to bude lepší. Většinou není, ale občas se něco podaří a to mi dává pocit, že všechny tyhle moje snahy mají smysl.

1 komentář:

  1. Magdi, moc hezky a pravdove napsano. U nas je to velice podobne. Drzim palce tobe, sobe i vsem maminkam, ktere se den za dnem snazi byt lepsimi. Snaha se prece taky pocita ;) .

    OdpovědětVymazat