úterý 27. ledna 2015

Miminko

Přiznávám, že Prokopovi tady na blogu moc prostoru zatím nevěnuju. Je to tím, že většina aktivit, které s ním dělám, je tak jednoduchoučká, že nemá moc smysl se o nich rozepisovat, a pak taky tím, že je skoro pořád hodný, nejsou s ním žádné větší problémy, tutíž nic k řešení:) Ale to miminkovské období tak strašně rychle utíká, že bych přecejen čas od času mohla zachytit tu atmosféru...

Roste nám před očima. Nemám sice jeho aktuální míry, ale zdá se mi, že poslední dobou se zvětšil na všechny strany.
Už víc jak dva týdny se umí otočit na bříško. Občas se překulí i zpátky na záda, ale zatím to asi není úmyslné.
Je neuvěřitelně roztomilý. Směje se na všechny, kdo se na něj jen podívají, na tátu dokonce i když je k němu otočený zády.
Bertík je stále jeho velký idol. Stačí, aby byl někde poblíž, a žádnou další zábavu už nepotřebuje.
Přestaly ho bavit chrastítka, rád si hraje s mašinkou, kterou kdysi dostal Bertík, měkkými knížkami a pak samozřejmě se vším možným, co nejsou hračky. Oblíbené je zrcadlo nebo třeba botička.
Líbí se mu zpívání a když mu někdo cvičí rukama a nohama.
Pořád spí s námi v posteli. Miluju tu chvíli, když si vedle něj večer lehnu, dívám se na tu jeho dokonalou tvářičku, čichám jeho vůni a chytím ho za ruku. Nic víc ke štěstí nepotřebuju.

pondělí 26. ledna 2015

Školkové dilema

Ještě před pár dny by mě nenapadlo o školce přemýšlet. Bertíkovi sice budou v létě tři, takže by od září mohl jít do státní školky, ale počítala jsem s tím, že bude převážně doma a jen občas zajde do malé soukromé školky, kam na jedno dopoledne týdně chodí už teď. Jenže kamarádka se stejně starými dětmi mi nasadila brouka do hlavy. Má v plánu jejich staršího chlapečka po prázdninách začít posílat do klasické školky každý den. A tak jsem o tom začala přemýšlet. Kdyby Bertík chodil pětkrát týdně do školky, přineslo by to určitě spoustu výhod. Myslím, že by se mu to líbilo-už teď je vidět, že je rád v kolektivu dětí a tety přímo miluje. Měl by spoustu zábavy, kterou mu doma nepřipravím. A já bych se mohla v klidu věnovat taky Prokopovi.Kdybychom s Bertíkem měli možnost si od sebe vzájemně na pár hodin denně odpočinout, věřím tomu, že by ubylo konfliktních situací. Na druhou stranu, tříleté dítě mi připadá pořád ještě dost malé a mám pocit, že bych si ho radši nechala spíš u sebe. Navíc, předškolní děti nasávají jako houby všechno, co kolem sebe vidí. Přiznávám, že ani doma to není vždycky to, co bych si představovala, ale vím, co chci a nechci v jeho výchově dělat, jaké mám priority, cíle atd. Ve školce nic z toho neovlivním. A pak, jsem připravená ho každý den (kromě víkendu samozřejmě) několik hodin nevidět? A je na to připravený on? Co je nejlepší pro něj a pro mě a pro Prokopa?
Kdybych měla možnost ho třeba na tři nebo čtyři dopoledne týdně dávat do nějaké opravdu kvalitní (soukromé) školky, asi bych neváhala, ale to je bohužel mimo naše finanční možnosti. Takže jde o to, jestli ho nechat doma a jednou, maximálně dvakrát týdně ho na chvíli poslat do miniškolky (jako dosud) nebo ho přihlásit do státní školky. (Samozřejmě je dost pravděpodobné, že ho stejně nepřijmou..)
Kdy a kam jste začaly/začnete posílat své děti do školky vy?

čtvrtek 22. ledna 2015

Poprvé v Národní galerii

Na otevřené výtvarné herny pro rodiče s dětmi jsem už na několika místech četla samou chválu. A tak jsem včera odpoledne donesla Prokopa manželovi do práce, abychom měli s Bertíkem klid, a vyrazili jsme do Veletržního paláce. Bertík byl trochu unavený, takže žádné velké řádění se nekonalo, ale i tak si to užil. Aktivity byly tentokrát inspirované dílem Marie Blabolilové-šlo o texturu, rastr, dekor. Děti mohly obtiskovat do modelíny (a pak si odnést sádrový odlitek svého obtisku), malovat válečkem na velký papír nebo barvami smíchanými s lepidlem na kousek lina. Hernou provázela příjemná lektorka, která všechno vysvětlila a trpělivě si nechala koukat pod ruce, když lila sádru do modelínových obtisků. To byl vedle velkoformátového kreslení válečkem pro Bertíka největší zážitek. Vlastně asi úplně nejlepší byla cesta domů, protože jsme viděli spoustu svítících (i rozbitých!) lamp-posedlost světlem Bertíka stále drží :)

Bertíkovy výtvory:


úterý 20. ledna 2015

Obrysy

Tenhle nápad jsem našla kdesi v hlubinách internetu. Moc se mi líbil, hlavně proto, že příprava zabere jen pár minut a není potřeba nic speciálního kupovat a shánět. Bertíka to nejdřív moc nezaujalo. Řekla jsem si, že nevadí a dál to neřešila. Po pár hodinách jsem ho ale "přistihla" jak s patřičným komentářem umisťuje věci na jejich místo. Nakonec se mu aktivita přecejen zalíbila a průpovídky typu "číča sem, jo... krtek tam" a podobně se u nás doma ozývají často.

pondělí 19. ledna 2015

Jak se kreslí voda

Celou sobotu se Bertík neúnavně sápal po štětcích a vodovkách s tím, že chce kreslit. Nakonec jsme se k tomu dostali a já jsem se ho zeptala, co by teda chtěl nakreslit. Prohlásil, že vodu (ikdyž mám podezření, že spíš měl na mysli to, že chce kreslit vodou-namáčet štětec do vody je totiž ze všeho nejzábavnější) a tak dostal modrou akrylovku a vybarvil téměř celý papír. Potom jsem mu vystřihala rybičky (sám to s nůžkami ještě neumí-nějaký tip jak ho naučit stříhat?). Papír byl pořád ještě mokrý, takže za Bertíkova velkého nadšení jsme ho společně vysušili fénem a nakonec ryby nalepil. Zábava na hodinu :)

čtvrtek 15. ledna 2015

1,2,3,4,5

Před nějakou dobou začalo Bertíka zajímat počítání. A tak počítáme cokoli kdykoli. Dokonce se snaží se mnou smlouvat o to, kolik dílů prasátka Peppy mu pustím. Pro chvíle, kdy nepočítáme nic spolu, jsem mu připravila tuhle jednoduchou aktivitu. Uznávám, že estetické provedení by mohlo být trochu vychytanější, ale už si zvyknul na tuhle verzi, takže nic předělávat nebudu.

neděle 11. ledna 2015

Bratři

Když si spolu hrají, tak jsou roztomilí, ale takhle jsou prostě k sežrání.
Opravdu mě překvapilo, jak brzy a intenzivně se Bertík začal zajímat o Prokopa. Myslela jsem si, že minimálně do doby než se začně trochu pohybovat, ho bude více méně ignorovat, ale to jsem se spletla! Už teď si spolu dokážou hrát. Bertík Prokopa strašně rád napodobuje-lehne si vedle něj, dělá to samé, co zrovna on a směje se tomu, když řeknu, že jsou dvě miminka. Dudlík mu dává už dlouho, poslední dobou se ho snaží i obléknout nebo svléknout. Když vidí, že Prokopovi připravuju oblečení na ven, vykřikne "boty", přinese Prokopovy capáčky a pokouší se mu je dát na nohy. Po příchodu domů mu je zase sundá. Občas si od něj nechá okusovat ruku a připadá mu to děsně legrační. Se začátkem příkrmů si Bertík vymyslel novou hru-vaří Prokopovi jídlo a krmí ho. Vypadá to tak, že vytáhne mixér, různě s ním manipuluje, pak zatočí kolečkem  a hučí, přinese jednu z Prokopových lžiček, nabere z mixéru "jídlo" a nese mu ho. Poprvé, když si takhle hrál, tak Prokůpkovi lžičku fakt strčil do pusy (nojo, mladší dítě musí vydržet hodně), pak jsem mu vysvětlila, že to musí dělat jenom jako, takže už tomu malému ubožákovi necpe lžičku až do krku, ale jen mu s ní mává před obličejem, z čehož je Prokop trošku zmatený, ale není to nebezpečné. Nakonec přinese plínu a utře mu pusu. Ovšem i Prokůpek má díky Bertíkovi spoustu zábavy. Nikdo jiný nedokáže tolik upoutat jeho pozornost jen tím že je poblíž. Bertík nemusí ani nic zvláštního dělat a Prokop na něm stejně může oči nechat. A co teprve když začne jezdit s vláčkem nebo autíčky!
Když mám dvě děti, nemůžu každému z nich věnovat 100% své pozornosti a času. Někdy mě to mrzí, ale nedá se s tím nic dělat. Na druhou stranu ale vidím, že se vzájemně obohacují a díky svému sourozenci mohou získat spoustu zkušeností a zážitků, které jedináček nikdy nepozná. Doufám, že jednou si to uvědomí a budou za to rádi.

pátek 9. ledna 2015

M jako máma

Kromě jiného dostal Bertík k Vánocům i otočnou tabuli - z jedné strany se na ní dá kreslit křídou (vyžaduje, abych tam nakreslila všechny členy rodiny, hvězdu a sluníčko) a z druhé je magnetická. Dáváme si na ni písmenka a čísla. Já jsem udělala nápis BERTÍK a muž zase MÁMA. Po několika dnech Bertík sundal všechny magnety, trochu si s nimi hrál a pak je zase začal vracet zpátky. Když se mu dostalo do ruky M, hned prohlásil "máma". Brzy se naučil poznávat i B jako Bertík, T jako táta a P jako Prokop. Manžel říká, že bude umět dřív psát než srozumitelně mluvit :)

pondělí 5. ledna 2015

Rýže

Přesýpání je stále jedna z nejoblíbenějších Bertíkových aktivit. Tentokrát jsem mu dala rýži, odměrku na Prokopovo mlíko a trychtýř. Zábavy z toho byla spousta, ale nepořádku taky, protože jsem na chvíli musela Bertíka nechat s rýží o samotě. No, udělal ai z toho nakonec parádní sensory play a účastnil se úklidu, takže to, že se odchýlil od mé původní představy, vlastně ani nevadilo.