čtvrtek 26. března 2015

Na chvíli v nemocnici

To si takhle večer otevřete s manželem láhev červeného a pustíte si seriál. Děti jsou najedené, vykoupané, naprosto zdravé a spokojeně spí. Obyčejné, nenáročné zakončení dne...A během dvaceti minut jste v nemocnici. Z ničeho nic se Prokop probudil s dost ošklivým sípáním a lapáním po dechu. Běžné uklidňovací taktiky nepomohly, takže ikdyž skoro vůbec neměl ten klasický štěkavý kašel, který je pro laryngitidu příznačný, tušili jsme, že tohle asi bude ono a zavolali sanitku. Přijela za chvilku a záchranáři nám naši doměnku potvrdili. V nemocnici dostal Prokůpek léky, které za nějakou dobu zabraly, a náš další pobyt už byl jen o inhalacích a pozorování. Následující noc proběhla více méně v klidu, takže už jsme zase doma. Oceňujeme to oba-on se trochu nudil (přece jen je zvyklý na nějaký ruch) a já jsem celá rozlámaná z nemocniční postele. Hlavní samozřejmě je to, že už je v pořádku. Ten pocit, kdy jsem držela v náručí bezmocné sípající miminko, byl dost děsivý. Fakt jsem se o něj bála... Jo a nesmím zapomenout pochválit vinohradskou nemocnici. Nebyli jsme tam poprvé (a nejspíš ani ne naposledy) a vždycky tam všichni byli moc příjemní.

čtvrtek 19. března 2015

Housenka

Pár velkých korálků a chlupatý drátek. Bertíka navlékání bavilo dost dlouho a šlo mu to líp než jsme čekala, takže brzy se posuneme na vyšší level-zkusím mu dát tupou jehlu a nějakou bavlnku, uvidíme, jak se s tím popere. Housenky jsou u nás zrovna teď docela oblíbené téma, často si v encyklopedii prohlížíme životní cyklus motýla. Když jsem byla malá, pravidelně jsme si z chalupy domů vozili housenku otakárka ve sklenici, živili ji a motýla pak pustili ven. Hrozně se mi to líbilo a chtěla bych něco takového ukázat i Bertíkovi, jenže chalupu už nemáme, takže nevím, kde vzít housenku. Nemáte nějaký tip?

úterý 17. března 2015

Víkend plný kultury

Kvůli nemocem jsme byli dlouho více méně zavření doma. Naštěstí už můžeme všichni mezi lidi a tak si to užíváme, hlavně tedy Bertík, který to potřebuje ze všech nejvíc. Čím dál víc vidím, že se doma nudí. Zlobí, dělá to, co nemá, kňourá, brečí kvůli maličkostem... Naopak ve školce na něj vždycky slyším samou chválu a vůbec všichni cizí lidi mi tvrdí, jak mám neuvěřitelně hodné děti. Takže se snažím ho co nejvíc brát ven za různými zábavnými cíly (samozřejmě i Prokopa). V sobotu s ním manželovi rodiče šli na koncert PKF. Program byl vytvořený speciálně pro děti a podle všeho se Bertíkovi moc líbil. A já mám zase radost, že kromě mého (sice procítěného, ale intonačně ne vždy perfektního) zpěvu dostal Bertík možnost zažít i opravdu profesionální hudební vystoupení. V neděli jsme se pak vypravili do hostivařského Sokola na loutkové divadlo. K samotnému provedení mám několik výhrad (třeba mi nepřipadá moc šťastné, aby se velká část dialogů odehrávala v chaloupce, takže na scéně není nic vidět), ale přivedlo mě to na myšlenku chodit s Bertíkem častěji na různá dětská divadelní představení. A hlavně, po pohádce přišel pán s kytarou, děti dostaly něco na chrastění a ještě dlouho se zpívalo, hrálo a tancovalo. Už kvůli tomuhle to rozhodně stálo za to!

úterý 10. března 2015

Každý týden nové hračky

Asi jako v každé domácnosti, kde žijí děti, i u nás se hromadí obrovské množství hraček. "Problém" je ale v tom, že většina příbuzenstva, která nás jimi zásobuje, má dobrý vkus, takže to jsou samé hezké věci, kterých se nechci zbavovat. Přesto jsme se ale už začínali cítit trochu zavaleně. Odhodlala jsem se tedy najet na nový režim. Stabilně nechávám vyndané jen ty hračky, s kterými si Bertík pravidelně hraje (v současnosti to je Duplo, vláčkodráha, popelářské auto a zvířátka, která do něj hází) a ostatní věci se po týdnu obměňují. Když ho něco z těch nových hraček zaujme, zůstává to dál, zbytek putuje za týden zase zpátky do skříně. Vyžaduje to z mé strany sice trochu úsilí, ale rozhodně to za to stojí. Celý byt je najednou vzdušnější, hračky jsou uloženy daleko přehledněji. A hlavně, Bertík si s nimi častěji hraje. Třeba velké dřevěné auto, o kterém už dávno nevěděl, že ho vůbec má, se rázem stalo zajímavým jen proto, že je "nové". Stejně to dělám i s Prokopovými hračkami, které má uklizené v košíku na své hrací podožce. Ten to zatím nijak zvlášť neřeší a největší radost má z toho, že může vysypat celý obsah ven. Časem, až bude schopný samostatného pohybu (a že už se začínají objevovat náznaky!), dostane ale nějakou polici a tam bude mít stejně jako Bertík vystavených pár oblíbených kousků. Třeba se časem naučí je nejen vytahovat, ale i uklízet zpátky.
Jak to máte s hračkami vy?

sobota 7. března 2015

Ovoce


Poslední dva týdny byl pořád aspoň jeden člen naší rodiny nemocný (ale spíš dva, tři nebo čtyři). Bylo to dost náročné, ale snad už se tohle období chýlí ke konci. Aby tomu tak skutečně bylo, je potřeba doplňovat vitaminy a to nejlíp zábavnou formou. Vzala jsem jablko, citron, pomeranč a kiwi, ukázala je Bertíkovi, pojmenovala a ke každému řekla specifickou vlastnost rozpoznatelnou hmatem (kiwi-chlupaté, jablko-hladké, citron-malý, pomeranč-velký). Nechala jsem ho každý kousek prohlédnout, osahat a pojmenovat. Potom jsme všechno dali do tašky a vysvětlila jsem, že zkusíme bez koukání vybrat jedno ovoce a říct, co to je. Předvedla jsem a pustila ho k tomu. Bertíkovi se hra líbila a brzy si upravil pravidla-chtěl nejdřív říct, co bude hledat a pak se to snažil vylovit. Když ho to přestalo bavit, přiřazoval ovoce k obrázkům. Nakonec jsme vyrobili ovocný salát (Bertík nechtěl krájet, ale přidal med, skořici, míchal a nabíral do misek). Odpoledne jsem mu dala ještě další obrázky různého ovoce, přiřazoval k sobě rozpůlené a celé a trénovali jsme rozpoznávání barev.

středa 4. března 2015

Dva a půl

Bertíkovi už je dva a půl roku. Vzhledem k tomu, že ho denodenně vidím vedle Prokopa, zdá se mi hrozně velký a dospělý. Když pak výjimečně jdu do nějakého dětského kolektivu jen s ním, jsem vždycky překvapená, jak je vlastně ještě pořád malý.
Dělá velké pokroky v mluvení. Výslovnost stále není nic moc (obvykle mu rozumím jen já, někdy i manžel), ale rozšiřuje si slovní zásobu a zlepšuje se ve větné stavbě. Většinou o sobě mluví ve třetí osobě, docela často už ale používá i první. Druhou osobu ještě nezaregistroval, zato někdy říká, co děláme my.
Má rád hudbu a písničky. Nejoblíbenější jsou Já mám koně, vraný koně; Běží liška k táboru a Táto, mámo, v komoře je myš. Často si během dne prozpěvuje-většinou něco nesrozumitelného, ale občas poznám, že je to třeba Kočka leze dírou.
Prozná skoro všechna písmena. Tedy, umí ke každému říct nějaké slovo, které na to písmeno začíná. Některá tvarově podobná se mu pletou-např. D-O, J-L apod. Docela dobře počítá a poznává číslice do pěti, dál už se ztrácí.
U hraček většinou moc dlouho nevydrží, ale hodně ho baví knížky. Buď si je nechá předčítat nebo si je sám prohlíží. Nejradši má všechny o Krtkovi, pohádky, kde místo některých slov jsou obrázky (vede jednoznačně Budulínek, kromě něj čteme ještě Hrnečku, vař a O veliké řepě), různé knížky o vlacích, všechno o Peppě nebo Bibli na dobrou noc. V encyklopedii si prohlížíme trávicí ústrojí, měsíc a celou sluneční soustavu nebo hospodářská zvířata.
Pořád miluje světla ve všech podobách a vyžaduje, aby se podílel na  veškerých změnách osvětlení, jinak spustí strašný brek ("Táta zhasnul. Bertík zhasne!").
Sní prakticky všechno, co před něj položíme, z čehož máme velkou radost. Když mu něco obzvlášť chutná, přehnaně se olizuje a dlouho spokojeně mručí "mmmm". Naposledy se s velkým úspěchem setkalo arašídové máslo ("mmm...máslo...mmm...dobrý").
Je hodně přítulný a mazlivý, hladí a pusinkuje mě, muže i Prokopa, umí moc hezky dávat najevo, že nás má rád :)