čtvrtek 26. března 2015

Na chvíli v nemocnici

To si takhle večer otevřete s manželem láhev červeného a pustíte si seriál. Děti jsou najedené, vykoupané, naprosto zdravé a spokojeně spí. Obyčejné, nenáročné zakončení dne...A během dvaceti minut jste v nemocnici. Z ničeho nic se Prokop probudil s dost ošklivým sípáním a lapáním po dechu. Běžné uklidňovací taktiky nepomohly, takže ikdyž skoro vůbec neměl ten klasický štěkavý kašel, který je pro laryngitidu příznačný, tušili jsme, že tohle asi bude ono a zavolali sanitku. Přijela za chvilku a záchranáři nám naši doměnku potvrdili. V nemocnici dostal Prokůpek léky, které za nějakou dobu zabraly, a náš další pobyt už byl jen o inhalacích a pozorování. Následující noc proběhla více méně v klidu, takže už jsme zase doma. Oceňujeme to oba-on se trochu nudil (přece jen je zvyklý na nějaký ruch) a já jsem celá rozlámaná z nemocniční postele. Hlavní samozřejmě je to, že už je v pořádku. Ten pocit, kdy jsem držela v náručí bezmocné sípající miminko, byl dost děsivý. Fakt jsem se o něj bála... Jo a nesmím zapomenout pochválit vinohradskou nemocnici. Nebyli jsme tam poprvé (a nejspíš ani ne naposledy) a vždycky tam všichni byli moc příjemní.

3 komentáře:

  1. Uf, děsivá představa, tak hlavně že nakonec ok...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A já jsem hrozně ráda, že jsem tam s ním mohla být. Neumím si představit, jaké to muselo být, takhle nechat dítě v nemocnici a jít domů, jak se to dřív dělávalo.

      Vymazat
  2. Jejda, to jste si to tedy "uzili" :(. Hlavne, ze uz je vporadku.

    OdpovědětVymazat