čtvrtek 16. dubna 2015

Opravdový život

Poslední dobou sem nic moc nepíšu. Má to několik důvodů - vlastně se neděje nic tak podstatného, co bych chtěla veřejně ventilovat a pak taky obvykle nemám čas vysedávat u počítače. S příchodem jara se snažím být s dětmi co nejvíc mimo domov, protože hlavně Bertíkovi to neuvěřitelně svědčí. Zatímco doma to s ním někdy bývá složité, venku je tolik zábavných věcí, že nestíhá zlobit :). A mě hrozně baví je s ním všechny objevovat. Myslím si totiž, že právě ukazování zajímavostí a krás světa je jeden z nejdůležitějších a nejhezčích rodičovských úkolů. I obyčejná cesta na nákup se může změnit v naučně-zábavnou výpravu. Ale zatím většinou není v mých organizačních silách být venku víc než půl dne, takže je potřeba se zabavit i doma. Čím dál víc si uvědomuju, že nejlepší činností pro malé dítě jsou ty nejobyčejnější aktivity. Žádné vychytané hračky, dokonce ani pečlivě připravené tácky, z nichž Bertík všechno spíš rozhazoval než aby dělal to, k čemu byly určené. Vaření, uklízení, praní, zalévání kytek, přebalování Prokopa, zpívání písniček a čtení knížek. Sem tam ježdění s nějakým autem nebo vláčkem. Nic víc naše batole ke štěstí nepotřebuje. A tak mu to dopřávám, nechávám ho, aby se mi pletl pod nohama, šmudlal hadříkem umyvadlo, když ho umývám, bral mi z ruky vařečku a míchal, sypal do všeho sůl a pepř, vybíral si, co si vezme na sebe a přitom rozházel půlku skříně a tak horlivě rosil kytky na parapetu, až je celé okno mokré. Neustále si připomínám, že jeho pomáhání mi sice obvykle práci neusnadní, ale důležitější je, že si všechno vyzkouší a že dělá něco smysluplného. Navíc každá aktivita je příležitost k učení. Procvičuje si nejen zvládání samotné činnosti, ale při míchání karí se zmíním o tom, že existuje nějaká Indie, při zalévání květin si ukážeme, kde je stonek, kde listy nebo květy a při mytí vany si zase můžeme povídat o kanalizaci. Tohle mě baví.

1 komentář: