pondělí 4. května 2015

První krabice zabalená

Jak často se stěhují normální lidi? Hádám, že to bude něco mezi "jednou za pár let" a "párkrát za život". Nás to během roka a půl čeká už potřetí. S domkem, ve kterém teď bydlíme, mají majitelé plány, které se úplně neslučují s naším dalším pobytem v něm, a zrovna se nám naskytla výborná příležitost k (aspoň tomu pevně věříme) dlouhodobému bydlení, takže po pár dnech úvah a odhodlávání jsme se rozhodli do toho jít. Přesouváme se jen o tři stanice tramvají dál na moc hezké místo kousek od metra i skvělého parku. Budeme sice bydlet v paneláku (což nikdy nebyl vyloženě náš sen), ale dům je v dobrém stavu a byt bude kompletně zrekonstruovaný podle našich potřeb. Právě teď se dokončují poslední úpravy a během dvou až tří týdnů už bychom měli být přestěhovaní. Tentokrát to bereme fakt zodpovědně. Ne jen zabalit celou domácnost a vybalit ji jinde, ale všechno, co máme doma jsme protřídili a nepotřebné věci prodali, rozdali nebo vyhodili (tohle doporučuju každému, ikdyž se zrovna nestěhuje!). Všechno důkladně promýšlíme a vybíráme. Trávíme hodiny s Room Arrangerem a už pár měsíců vedeme dlouhé diskuze o skříních. Těšíme se. Ale ty hromady krabic, které se ještě složené povalují všude možně, mě taky trochu děsí. Stěhování, ještě k tomu se dvěmi malými dětmi, není žádná procházka růžovým sadem. Navíc opouštíme další byt, ve kterém jsme toho tolik prožili. Tady jsem poprvé ucítila, jak mě Prokop kope. Tady jsme pro něj vybírali jméno. Sem jsme si ho přinesli z porodnice. Tady Bertík nakreslil svůj první obrázek. Tady řekl poprvé máma. Tady dal Bertík Prokopovi poprvé pusu na dobrou noc. Padá na mě trochu nostalgická nálada, ale na druhou stranu nás v novém bytě určitě čeká spousta nových vzpomínek. Snad ten přesun proběhne po všech stránkách hladce.

6 komentářů:

  1. Drzim palce a preji pevne nervy ;)

    OdpovědětVymazat
  2. Ať přesun proběhne hladce a v novém se vám dobře bydlí! A ano, ta nostalgie... mně je doteď smutno, kdykoliv jedeme kolem našeho "starého bytu". S B. jsme se s ním byly nedávno rozloučit, poděkovaly jsme každé místnosti, že se nám tam dobře spalo, vařilo...:)

    OdpovědětVymazat
  3. My se stěhujeme podruhé během sedmi měsíců, soucítím... s dětmi se nedá balit, nic :D

    OdpovědětVymazat
  4. My se stěhovali, když jsem byla v 8. měsíci. Nostalgií jsem netrpěla ani já ani Pikolínka. Ve starém bytě nám bylo těsno a Pikolínka se vysloveně těšila na svůj vlastní pokojíček.
    A mám radši balení než to vybalování. Vždycky chodím mezi krabicemi a odhodlávám se, kterou začít. Takže hezké vybalování!

    OdpovědětVymazat
  5. Držím palce, taky mě to čeká...a se třema dětma, raději na to moc nemyslet...

    OdpovědětVymazat
  6. Dík za podporu, už začíná jít do tuhého, v sobotu nás čeká finální přesun. Ale pořád ještě věřím, že to zvládneme se ctí :)

    OdpovědětVymazat