pátek 17. července 2015

Tipy na dárky ke třetím narozeninám

Blíží se srpen a s ním narozeniny obou našich chlapečků. Vymyslet dárek pro Prokopa byl docela oříšek. Plnit si byt desátou sadou kostek, pětadvacátým autíčkem nebo patnáctou mašinkou totiž nemá moc smysl. Nakonec jsme se rozhodli mu dát originální home made dar, který už máme promyšlený a teď zbývá ho jen realizovat. (O výsledku budu informovat :)). Zato pro Bertíka bych toho byla schopná koupit tolik, že by nás to nejen zruinovalo, ale i totálně zaplavilo. Tady je výběr z toho, co by se mi líbí.

Magnetické kuličky mi připadají jako geniálně jednoduchá hračka, ze které by byl určitě nadšený i Prokop, který má velkou zálibu v magnetech. Ale vzhledem k tom, že jsou dost malé a Prokop je ještě pořád ve fázi ochutnávání čehokoli, je radši necháme na později.


Dětská lupa by u nás taky mohla mít úspěch. Navíc tahle vypadá docela bytelně.

Duplo mají oba dva chlapečci rádi. Bertík miluje cokoli svítícího. Spojení obojího by mohlo vytvořit perfektní dárek.

Myslím, že pomalu přichází čas, kdy bude možné s Bertíkem hrát nějaké společenské hry (už se začíná chytat při pexesu). Povídačky se mi líbí, protože pomáhají rozvíjet komunikaci, což stále není Bertíkova silná stránka.

Bertík má rád nejen Krtka, ale i klasické pohádky, třeba Červenou karkulku. Magnetické divadlo mi připadá jako hezký nápad.


Lidské tělo Bertíka hodně zajímá. Skoro každý den za mnou přijde a někam mě píchne s otázkou "tohle?" (rozuměj "co je to?"). Když pak zjistí a několikrát se ujistí, že je to třeba nárt, hladí mi ho a opakuje "nát nát", prohlašuje, že "Popo má malej nát" nebo si vezme bačkory a komentuje, že Bertík si schoval nárt. Tenhle zájem by se mohl posunout na další stupeň pořízením doktorského kufříku. Bertík měl doktory vždycky rád (na pohotovosti jsou z něj pokaždé nadšení) a poslední dobou si s oblibou hraje na to, že je někdo jiný, takže tahle hračka by se mu mohla líbit.

Xylofon a rumba koule se u nás doma používají snad každý den, takže bychom klidně mohli rozšířit sbírku našich hudebních nástrojů.

Krtek je Bertíkův největší oblíbenec. Tuhle knížku jsme si půjčili v knihovně a Bertík se do ní zamiloval. V září ji zase budeme muset vrátit, takže si určitě pořídíme vlastní.




Mám pocit, že Tulletovy knížky jsou teď hodně v módě. Já se tomu, co je in, většinou spíš vyhýbám, ale tohle vypadá opravdu dobře. Teď jen kterou vybrat? Nejznámější Knížku nebo něco speciálně pro milovníky světel?




Dva na táboře

Než se narodil Prokop, často jsme někam chodili jen ve dvou. Já s mužem, já a Bertík nebo manžel a Bertík. Když už jsme čtyři, je těch kombinací víc, a že by někam vyrazili jen dva se stává spíš výjimečně. Minulý víkend se to ale podařilo a stálo to za to. Prokopa jsem nechala v péči manželovi a s Bertíkem jsme se vypravili na skautský tábor. Cestu autobusem jsme zvládli v pohodě-první půlhodinu Bertík nadšeně komentoval všechno kolem sebe (pochopitelně především lampy, ta úchylka na světla ho pořád drží), pak se na mě uvelebil a zbytek prospal. Chvilku před naší cílovou stanicí se vzbudil, vystoupili jsme a vydali se na cestu. Měla jsem mapu a instrukce, přesto jsem si ale nebyla úplně jistá kudy jít. Vylezli jsme na velký kopec, Bertík se zastavil a začal zoufale prohlašovat, že jdeme špatně. Moje přesvědčování, že nejspíš je to ta správná cesta, ho neuklidnilo a byl ochotný pokračovat až poté, co jsem vytáhla mobil a na mapě mu (i sobě) ukázala, že opravdu jdeme dobře. Cestou ještě ochutnal zrníčko pšenice, nechal si vyprávět několik pohádek a nakonec ty tři kilometry zdolal úplně s přehledem. Pobyt v táboře jsme si potom oba užili. Akorát první noc byla náročnější, protože okolo dvanácté Bertík spadnul z postele a docela dlouho brečel, takže jsem si radši vedle něj lehla, abych mu dělala zábranu. Kdo někdy spal v podsadovém stanu, určitě ví, že ta postel je dost úzká i pro jednoho, natož pak pro dva. Noc jsem přečkala na dvaceti centimetrech místa s nemožností ležet jinak než na boku. Nicméně, oba jsme přežili. Celou sobotu a neděli strávil Bertík v přítomnosti dětí, které se o něj moc hezky staraly. Jakmile zjistily, že má rád světla, nanosily mu baterky a nechaly ho svítit. Zvaly ho na návštěvu do stanu a povídaly si s ním. Když zrovna někam odešly, pomáhal Bertík v kuchyni, umýval zeleninu a přikládal do kamen, chodil po louce s nejoblíbenějšími vedoucími a co chvíli mi tvrdil, že chce kakat, jen proto, aby se mohl jít podívat na latrínu. A to, že celou dobu vůbec nezlobil, je úplně jasné, protože pořád bylo okolo spousta zábavy. Já jsem si užila táborovou atmosféru, popovídala si s kamarády a hlavně si výborně psychicky odpočinula. Milí skauti, díky, že jsme tam s vámi mohli být!

úterý 7. července 2015

Připravený k boji

Vymýšlet jméno pro miminko je těžká, ale krásná práce. Úžasné na tom je, že se někdy zdá, jako by nevybírali rodiče, ale samo dítě. To mě napadá hlavně v souvislosti s naším Prokopem. O tomto jménu by mě nikdy (až asi do sedmého měsíce těhotenství) nenapadlo uvažovat. Najednou se mi řetězem různých asociací objevilo v hlavě a byli jsme si čím dál jistější, že je to pravé. Jedním z možných významů jména Prokop je "připravený k boji", a to na našeho druhorozeného sedí dokonale. Už v břiše mi dával takové rány, že to fakt bolelo (což jsem s Bertíkem nezažila) a po narození se jeho bojovná povaha rozvíjí dál. Jako novorozenec dokázal dost silně dát najevo, co se mu nelíbí a první úsměv přišel daleko později než naštvaný zamračený výraz. Od chvíle, kdy se začal sám pohybovat je jako neřízená střela. Leze, trhá, ničí, mlátí, demoluje. Mazlení a nošení ho bavilo jenom prvních pár měsíců, udržet ho v náručí je od jeho asi šesti měsíců prakticky nemožné, protože se neustále pohybuje, točí, kroutí, mele a kolem sebe škrábe a buší. Ani v přítomnosti jiných dětí se neprojevuje nijak mírumilovně. Mimina si před ním musí dávat pozor, protože jeho způsob družení se je poněkud drastický a je schopný dát nakládačku i nic netušícímu tříleťákovi. Zkrátka Prokop je bojovník a mě se to líbí, protože přesně tohle mi chybí. Takže ještě jednou všechno nejlepší k sobotnímu svátku, Prokope!