pátek 17. července 2015

Dva na táboře

Než se narodil Prokop, často jsme někam chodili jen ve dvou. Já s mužem, já a Bertík nebo manžel a Bertík. Když už jsme čtyři, je těch kombinací víc, a že by někam vyrazili jen dva se stává spíš výjimečně. Minulý víkend se to ale podařilo a stálo to za to. Prokopa jsem nechala v péči manželovi a s Bertíkem jsme se vypravili na skautský tábor. Cestu autobusem jsme zvládli v pohodě-první půlhodinu Bertík nadšeně komentoval všechno kolem sebe (pochopitelně především lampy, ta úchylka na světla ho pořád drží), pak se na mě uvelebil a zbytek prospal. Chvilku před naší cílovou stanicí se vzbudil, vystoupili jsme a vydali se na cestu. Měla jsem mapu a instrukce, přesto jsem si ale nebyla úplně jistá kudy jít. Vylezli jsme na velký kopec, Bertík se zastavil a začal zoufale prohlašovat, že jdeme špatně. Moje přesvědčování, že nejspíš je to ta správná cesta, ho neuklidnilo a byl ochotný pokračovat až poté, co jsem vytáhla mobil a na mapě mu (i sobě) ukázala, že opravdu jdeme dobře. Cestou ještě ochutnal zrníčko pšenice, nechal si vyprávět několik pohádek a nakonec ty tři kilometry zdolal úplně s přehledem. Pobyt v táboře jsme si potom oba užili. Akorát první noc byla náročnější, protože okolo dvanácté Bertík spadnul z postele a docela dlouho brečel, takže jsem si radši vedle něj lehla, abych mu dělala zábranu. Kdo někdy spal v podsadovém stanu, určitě ví, že ta postel je dost úzká i pro jednoho, natož pak pro dva. Noc jsem přečkala na dvaceti centimetrech místa s nemožností ležet jinak než na boku. Nicméně, oba jsme přežili. Celou sobotu a neděli strávil Bertík v přítomnosti dětí, které se o něj moc hezky staraly. Jakmile zjistily, že má rád světla, nanosily mu baterky a nechaly ho svítit. Zvaly ho na návštěvu do stanu a povídaly si s ním. Když zrovna někam odešly, pomáhal Bertík v kuchyni, umýval zeleninu a přikládal do kamen, chodil po louce s nejoblíbenějšími vedoucími a co chvíli mi tvrdil, že chce kakat, jen proto, aby se mohl jít podívat na latrínu. A to, že celou dobu vůbec nezlobil, je úplně jasné, protože pořád bylo okolo spousta zábavy. Já jsem si užila táborovou atmosféru, popovídala si s kamarády a hlavně si výborně psychicky odpočinula. Milí skauti, díky, že jsme tam s vámi mohli být!

1 komentář: