středa 19. srpna 2015

Chodec

Zatímco Bertík si musel veškeré své vývojové pokroky těžce vybojovat (a několik bitev má stále ještě před sebou), Prokopovi jde všechno snadno. Navíc se téměř stoprocentně drží tabulek, ve kterých je popsáno, co by dítě který měsíc mělo umět. Takže v pondělí, týden po svých prvních narozeninách, udělal první opravdové samostatné krůčky. A nebylo to jen ustrašené několikacentimetrové posunutí nohou, ale hned neohroženě ušel pěkných pár metrů. Jde si, kam chce, nebojácně se řítí bytem a když nakonec skončí na zadku, akorát se tomu směje. I v tomhle je vidět, jak jsou s Bertíkem každý jiný. Když se učil chodit náš prvorozený, dávkoval si svoje chodící pokusy po malých kouscích. Dva, tři kroky a pak radši zase na všechny čtyři. Oproti tomu Prokop už včera přešel celou místnost. Bertík se vždycky potřeboval něčeho držet (nejoblíbenější bylo pásmo a krabička od čaje). Prokop nic do ruky nechce. Bertík rád ťapal od mámy k tátovi a naopak, zato když jsme tohle zkusili na Prokopa, v půlce cesty se otočil a utekl někam úplně jinam. Ta rozdílnost mě baví-jeden klidný a rozvážný, druhý živel, který se do všeho vrhá po hlavě. Co mají ale společného a co se mi na prvních krůčcích nejvíc líbí je ale ta čistá dětská radost z vlastního úspěchu.

Žádné komentáře:

Okomentovat