neděle 23. srpna 2015

Chystáme se do školky

Nakupujeme nové tepláky (s mašinkou a s autem), často si o školce povídáme, chystáme se k ní jít ještě jednou podívat, řešíme, jestli tam budou svítit lampy (to je pro Bertíka důležitější než všechny hračky, děti a tety dohromady) a pokouším se ho přimět k tomu, aby si sám obouval boty. Připravuju se ale i já. Jak se blíží první září, čím dál častěji mě přepadají pochybnosti. Bertíkovi se v současné soukromé školce, kam chodí jednou týdně, moc líbí, ale bude to stejné i ve státní pětkrát za týden? Domluví se tam, budou mít učitelky čas snažit se rozluštit, co říká? Dokáže se mezi tolika dětmi nějak rozumně prosadit? Není na to přecejen ještě malý? Vždyť prvního mu budou tři roky a dva dny. Jak moc se mu (resp. všem dětem) budou učitelky věnovat, je možné při takovém nepoměru dětí a pedagogů ve třídách dělat něco opravdu rozvíjejícího nebo jde jen o to mít kam ty děti odložit? A proč ho tam vůbec dávám, když jsem stejně doma? Jaktože nezvládám se o něj dobře postarat a předávám jeho výchovu nějaké instituci? Jak je možné, že se doma nudí a zlobí tolik, že si často nevím rady a radši ho šoupnu do školky? Nebudu litovat, že jsem už skončila to jedinečné období, kdy jsme (skoro) pořád spolu? A nebude se nakonec Prokop jen se mnou nudit? Samozřejmě vím, že většina z těch otázek je zbytečných a snad i neopodstatněných a věřím, že všechno bude v pohodě. Ale cítím, že jedna životní etapa končí a jsem z toho nervóznější, než jsem čekala. Před emocionálním zhroucením mě ale zachraňuje vědomí, že kdyby bylo nejhůř, tak si Bertíka můžu vzít zase zpátky domů a ještě mi nějaký rodič poděkuje za to, že jsme jeho dítěti uvolnili místo :)

3 komentáře:

  1. Magdi, krásně jsi popsala běžné obavy starostlivé matky. Také jsem takové měla ještě před měsícem a některé mi stále šrotují v hlavě. Chci tě ale povzbudit, že pokud se malý do školky těší, je to půl úspěchu. Pokud o ní rádi povídáte, je to ještě lepší. Ale realita bývá někdy drsná, ve chvílích slziček a nejistot. Ona ta praxe, kdy je skutečně dítko bez nás delší dobu a každý den, je drsná. Já to beru tak, že je školka pro Matouška prostě prospěšná. Získá nové návyky, přátele, zjistí, že není středobodem vesmíru, že jsou i jiné děti a pravidla, autority. Že je hodně legrace ve školce, že se některé věci dělat musí a jiné smí i jinde než doma... Že se na maminku bude vždy o to víc těšit a bude ho bavit se domů vracet a věř, že doma už se nudit nebude. Bude to pro něj doma vzácnější. Bude víc unavený (ze začátku), ale určitě spokojený. Slzičky nevadí, přejdou a pamatovat si je v budoucnu vůbec nebude. Slzy jsou často z náporu emocí, které jsou i pozitivní, ale neumí je dát do slov a zpracovat je... Učitelky jsou profi, mají zkušenosti, nachystají mu zábavu a učení, které doma jako matky s dalším dítětem už prostě nedáváme a někdy je pro nás vše moc únavné. A naše mladší děti jistě zaslouží také ten "luxus" toho, mít mámu jen pro sebe, jak to měl do narození druhorozeného i ten první, viď? Přeji pevné nervy a jistotu, kterou musí Bertík z vás cítit, jinak je to blbý... Uf uf, s chutí do toho, půl je hotovo!!! (p.s., nejde mi napsat ti mail, vůbec to nechápu!) Štěpánka

    OdpovědětVymazat
  2. Magdi, neboj, není to přece tak, že by ses o něj nezvládala postarat, naopak, je to tak, že mu poskytuješ společnost smečky dětí a společnost vůbec. To bude velký plus. Navíc se bude na vás pak o to víc těšit a bude (aspoň trochu) vyřáděnej. Určitě z něj navíc budou mít učitelky radost - není to typ na sígra třídy, prostě není:) Víš to sama, ale jestli je to ten typ obav, co myslím, tak pomůže, když to někdo jinej řekne nahlas, ne? Tak to řikám:)
    Radka

    OdpovědětVymazat
  3. Díky, je to tak, jak píšete. Bertík se už těší na to, jak v nové školce budou svítit lampy, takže to nejspíš bude v cajku :)

    OdpovědětVymazat