čtvrtek 10. září 2015

Adaptovaný

Máme za sebou první dny, které Bertík (z poloviny) strávil v nové školce. Nechci nic zakřiknout, ale zatím se zdá, že moje obavy byly zbytečné. Už první návštěva školky proběhla úplně v klidu a ty další se v ničem nelišily. Paní učitelky jsou sympatické a zkušené, jídelníček docela přijatelný a doma už nám visí první obrázek. Ranní loučení prý probíhá bez problémů a když si ho po obědě vyzvedávám, má radost, ale jinak je klidný. Ani s únavou to není tak hrozné, jak mě všichni strašili. Cestou domů se zvládneme stavit v obchodě i na hřišti a po návratu buď Bertík normálně funguje nebo si odpočine při čtení/poslouchání pohádek, ale spát naštěstí nepotřebuje. Jedinou vadou na kráse téhle školkové idylky jsou počůrávací nehody, které se opět vrátily na scénu. Dokonce se "zadařilo" i venku, což jsem fakt nečekala a neměla pro Bertíka náhradní oblečení. Nasoukala jsem ho do Prokopových tepláků, které s sebou pro všechny případy nosím, a divila jsem se, že mu nejsou tak krátké, jak jsem čekala. Ale i tohle už se snad zlepšuje a vlastně to není zas taková hrůza. Kdyby každý den brečel, že nechce do školky a byl tam nešťastný, bylo by to horší než vyprat pár tepláků a spoďár navíc. Co se týká Prokopa, i on tuhle změnu snáší nad očekávání dobře. Obávala jsem se toho, že se celé dopoledne bude bez Bertíka nudit, ale vypadá to, že si naopak užívá moji výhradní pozornost. V pohodě si sám hraje, čas od času je mě přiběhne, pomazlí se a zase pokračuje v rozhazování pastelek nebo přemísťování prodlužovačky. A odpoledne když spí, mám zase naopak čas na Bertíka, což si taky oba užíváme. Zkrátka, školka nám všem pomohla a rozhodně nelituju toho, že jsme do ní Bertíka poslali. Jen tak dál!

Žádné komentáře:

Okomentovat