pondělí 30. listopadu 2015

Advent

Letos to s adventem vypadá nadějněji než kdy jindy. Perníčky upečené (tentokrát experimentální ze žitné mouky), dárky skoro vyřešené, balící papíry nakoupené a dokonce mám připravený i adventní kalendář. Takže se možná poštěstí a najdu si čas a energii na všechny ty věci, o kterých každoročně sním, ale obvykle je nezvládám. Rozhlídnout se na vánočních trzích, projít se s kluky po vánočně vyzdobené Praze a uplácat s nimi nějaké nepečené cukroví, dát si svařák nebo punč, číst a přemýšlet... Už jsem se ale naučila na neupínat se na žádné plány, protože s dětmi člověk nikdy neví. Většinou nás na Vánoce stihne nějaký zdravotní problém (vloni pár dnů před Vánoci šílená střevní chřipka putující celou širokou rodinou a na Štědrý večer Bertík na pohotovosti v nemocnici), takže jediné rozumné přání asi je užít si to ve zdraví a klidu. Snad se to povede.

Letos úplně jednoduše

Adventní kalendář-ušitý obecně prospěšnou společností Český západ a mnou dotvořený
Náplň adventního kalendáře-rozhodla jsem se pro tradiční možnost, tedy malé sladkosti, ale v trochu zdravější verzi: rýžová kolečka ochucená sladem, domácí perníčky, jablečné kačenky od Biopekárny Zemanka, karobové a datlové bonbóny, možná ještě přidám sušené švestky a datle

Krabice od bot

Zbývá ještě pár dnů, kdy můžete na některé ze sběrných míst donést vánočně zabalené a malými dárky naplněné krabice od bot. Ty pak dostanou děti z chudých rodin. Myslím, že je to hezký způsob, jak udělat někomu radost a zároveň ve svých dětech prohloubit sociální cítění, ohledupnost a empatii. Více o projektu zde. My se s Bertíkem letos určitě zapojíme, už se těším!

pátek 27. listopadu 2015

Eko matka

Tak jo, je načase si to přiznat. Stala se ze mě jedna z těch alternativních eko bláznivek. Teda, mě nic z toho, co dělám, nepřipadá zvláštní, ale když se dostanu do střetu s mainstreamem, tak se nestačím divit, co všechno se dneska pravděpodobně považuje za normální. Třeba v neděli jsme byli pozvaní na "rodinný brunch" do docela nóbl restaurace. Některé výjevy z téhle akce pro mě byly dost divné. Malé děti s talíři plnými hranolek a smažených kusů masa. Dětské písničky zazpívané šmouly (proč?). Klauni tak hluční, že se z nich Bertík rozbrečel. Agresivní zábava, která nesloužila k tomu, aby děti nechaly v klidu najíst dospělé, ale naopak veškerou konverzaci znemožňovala. Dětské šampaňské tekoucí proudem... Jak budou děti růst, podobných situací asi bude přibývat. Televize, mobily, sladkosti, dovolené u moře a na horách, obrovské hromady dárků pod stromečkem (které tam navíc nosí Ježíšek), fast foody, počítačové hry, náboženství... Témat, na která mám jiný názor než většinová společnost, asi nebude málo. Ještě si nejsem úplně jistá, jak se s tím vypořádat - jestli si umanutě stát za svým a riskovat, že naši kluci budou za exoty nebo ustoupit a dělat něco, čemu nevěřím. Nejspíš bude potřeba každou věc posoudit zvlášť a taky doufat, že aspoň část toho, o co se snažíme, do sebe už vstřebali a sami budou schopní dělat rozumné volby. A když ne, tak to dokázat přijmout.

středa 18. listopadu 2015

Jeden den

Nedávno jsem u několika blogerek (to slovo zní tak strašně divně) viděla hezký nápad. Jeden den si fotit a dokumentovat vše, co se děje. Přišlo mi to jako skvělý způsob, jak zaznamenat všední realitu a možnost v budoucnu porovnat to, co bylo a to, co je. Tady je jeden takový obyčejný den, který jsem prožila minulou středu.

asi 6:00
Prokop se budí, muž vstává, dává mu mléko, Bertík u toho asistuje, já se ještě povaluju v posteli.


6:20
Přichází ke mě Bertík, tahá mě z postele. Vstávám, přebaluju Prokopa (poté, co vykonal potřebu do nočníku), dávám vařit vodu na těstoviny k obědu a na čaj. Bertík si sedá ke stolu a vytrvale opakuje "Mámo, chleba!".
Snídáme-dnes domácí kváskový chleba a avokádovou "nutellu" nebo med. Bertík mléko, já a muž černý čaj, Prokop ovocný dětský.
Oblékám Bertíka, sebe a Prokopa. Chystám manželovi oběd do práce.


7:30
Manžel s Bertíkem odcházejí do školky a do práce, dnes trošku později než jindy. Připravuju svačinu pro sebe a pro Prokopa, oblékáme se ven.

 



8:00
Odcházím s Prokopem ven, dneska je objednaný k zubařce. Při příchodu do čekárny mě zděsí to množství lidí, naštěstí jdeme na řadu hned. Prokop moc nespolupracuje, ale díky vydatnému křiku se mu nakonec zubařka do pusy podívá. Dostane obrázek myšky a jen, co se za námi zavřou dveře ordinace, je zase v pohodě. Venku k pobavení všech kolemjoudích hezky ťape a zdolává obrubníky, pak jdeme na nákup do drogerie.

10:00
Prokop usíná v kočárku v tramvaji.

10:10
Jsme doma, dávám kočárek s Prokopem na balkón, vybaluju nákup, uklízím myčku, myju umyvadlo a vanu, vyřizuju maily a nějaké platby.


10:50
Prokop se (už) probouzí. Přinese mi knížku Hrubínových básniček a tak si čteme a prohlížíme obrázky. Hrajeme si s kostkami, stavíme koleje a jezdíme s vláčkem.




11:30
Obědváme-těstoviny s boloňskou omáčkou. Po jídle se Prokop činí na nočníku, pak se oblékáme.

12:00
Jdeme pro Bertíka do školky.

12:15
Jsme ve školce, vyzvedávám Bertíka, jdeme na chvíli na hřiště, pak na nákup. Cestou z obchodu si Bertík vyškemrá ještě jedno "hřiště" (plácek s prvky pro cvičení a posilování), kde oba dva vesele řádí.

14:10
Jsme doma, vybaluju nákup, s oběma kluky si hrajeme s vláčky, dáváme si svačinu (já a Prokop bílý jogurt, Bertík "čokoládový"=bílý jogurt s karobem a datlovým sirupem).




15:00
Namáčím mák na makovec (podle Kuchařky ze Svatojánu), Bertík se chce pomazlit a tak se chvíli všichni tři válíme na posteli, Bertík si hraje na kravičku, bučí a dává mi přitom pusinky, Prokop po nás leze a chechtá se tomu.
Uklízím část spíže, Bertík mi asistuje, Prokop pobíhá po bytě. Říkáme si s Bertíkem básničky z logopedie (na jeho vlastní přání), dávám prát plíny, uklízíme koleje, vařím oběd na zítra (cizrnové karí). Dělám těsto na makovec, dávám ho do trouby. Společně s ním peču i brambory k večeři.

 16:45
 Dávám vyprané pleny do sušičky, opět si říkáme básničky a děláme hříčky z logopedie.


17:30
Manžel se vrací z práce (dneska o trošku dřív než obvykle), děti ho nadšeně vítají a hned se na něj vrhají. Já jim přapravuju večeři-brambory ještě nejsou úplně měkké, takže dostanou chleba s mrkvovou pomazánkou (=jen nastrouhaná mrkev s lučinou).

17:45
Kluci večeří.

18:00
Napouštím vodu do vany, svlékám Prokopa, Bertík to zvládá sám. Koupou se. Dávám Prokopovi mléko, dneska je hodně unavený, tak už ho netrápím čištěním zubů, protože by se stejně nenechal a rovnou ho dávám do postýlky.

18:30
Jakmile Prokopa položím, bere si dudlík a během pár vteřin spí. Bertík si čistí zuby, nechá si od táty přečíst pohádku z Hrubínova Špalíčku pohádek, rozloučí se se mnou, lehne si s tátou do postele a usíná. Já zatím uklízím zbytky ze stolu a dodělávám večeři pro dospělé.


19:00
Bertík spí. Večeříme-pečené brambory s máslem a tvarohem (to bych mohla jíst každý den). Vyndávám pleny ze sušičky a rozvalím se na pohovce se čtečkou. Asi hodinu si čtu Sophiinu volbu, pak se sprchuju.

22:00
Muž jde dneska spát brzo, já ještě nejsem unavená a tak na internetu hledám vánoční dárky, čtu si blogy atd.

22:15
Bertík brečí. Jdu za ním, přikryju ho, pohladím a on překvapivě spí dál.

22:45
Čtu si kousek z Bible a pak jdu spát.


pátek 13. listopadu 2015

Prokop - rok a čtvrt

Prokopovi je právě 15 měsíců a dělá úžasné pokroky. Myslela jsem si, že s druhým dítětem to už nebudeme tolik prožívat, ale není to tak. Jsme z něj celí paf. Mám pocit, že zrovna teď je v tom nejlepším období - ještě je miminkovsky roztomilý, neumí doopravdy zlobit a zároveň už spoustu věcí chápe, umí a snaží se udělat. Je hodně komunikativní, aktivně používá okolo 50 slov, většina z nich jsou citoslovce a dětská slova jako bác, pápá, brum a podobně, ale umí i několik normálních podstatných jmen (lampa, pes, čepice, sýr...), pár sloves (pípá, svítí...), pojmenuje všechny členy rodiny a říká děkuju (většinou v situaci kdy on něco někomu dává a očekává, že mu ten druhý poděkuje). Občas se mu podaří jednoduchá věta, resp. spojení dvou slov - např. mimi mňam (při pohledu na obrázek dítěte, které jí jogurt), list bác, pípá mňam (ohřívala jsem si v mikrovlnce jídlo). Rozumí všemu, co mu říkám, zvládne splnit jednoduchý úkol (přines, zavři, dej do krabice...). Nejoblíbenější zábavou zůstává nošení věcí po bytě a tahání jakýchkoli šňůrek-buď obyčejná tkanička nebo tahací hračky nebo kabely a dráty (na jejich konci klidně může být třeba mixér nebo šlehač, z čehož nejsem nadšená). Chodí už úplně jistě, a to i s kopce, skoro běhá, vyleze na pohovku, dětskou jídelní židli (rostoucí) a schůdkovou poličku. Rád si procvičuje jemnou motoriku sbíráním drobných předmětů a bambulek, motorickým labyrintem nebo navlékáním tkaničky do dírek ve dřevěné botě. Baví ho ukazovací básničky a miluje když si s ním hraju na zvoneček (posadím si ho na klín, kývám s ním ze strany na stranu a k tomu si prozpěvujeme bim bam). S jídlem je to jak kdy. Většinou v pohodě sní, co před něj položím, někdy ale (hlavně když se probudí chvíli před obědem) trvá i půl hodiny než se uklidní, přestane řvát, utíkat od stolu a válet se po zemi a začne normálně jíst. Nakrmí se už nějaký ten pátek kompletně sám, dokonce docela úspěšně zvládá i polévku. Všechno po nás opakuje a napodobuje, rád chodí po bytě s kapesníkem a "smrká". Má obrovskou radost, když ho nechám zapnout pračku nebo myčku, hrdě ukazuje na hučící přístroj a na sebe. S Bertíkem už si fakt hezky hrají, jeden něco vymyslí a druhý se toho hned chytne. Taky se ale vzájemně mlátí, tahají o věci a hádají (a to ani jeden z nich neumí nijak skvěle mluvit). Je klidnější a mazlivější než byl v miminkovském období, často si přiběhne pro pomazlení, dává nám pusinky. Celkově je úžasně pozitivní, pokud zrovna nemá nějaký problém, tak se skoro pořád směje a my si nedokážeme představit, že jsme ještě nedávno byli bez něj.

pátek 6. listopadu 2015

Pod stromeček

Tipů na vánoční dárky pro děti začíná být na různých místech na internetu hromada, někoho ale třeba může inspirovat i ten můj seznam. Pár nápadů už jsem zveřejňovala nedávno, tady jsou ještě další.

Zvukostrom mají kluci slíbený od babičky. Viděla jsem ho i naživo a moc se mi líbil. Nahoře se pustí kulička, která padá po listech dolů a při každém ťuknutí vydá jiný tón.


Balanční hra pro nohy. Zatím by nejspíš byla pro Bertíka moc složitá, takže kuličky by byly na později, ale mohl by se snažit na desce udržet.


Pohádkový biograf. Vypadá moc hezky-okýnkem se dá koukat dovnitř a promítnout si celou pohádku i bez asistence rodiče (!).


Maňásci na hraní divadla. Ráda bych pořádala domácí představení. Jestli by chlapečci koukali nebo hráli, by bylo na nich.
Uznávám, že zatloukačka je klasická hračka (proti kterým jsem tak brojila). Ale Prokop miluje dřevěné dětské kladívko a mlátí s ním do všeho, co mu přijde do cesty. Kdyby si tuhle mánii vybil na zatloukačce, bylo by to fajn. 

Bydlíme kousíček od kostela, takže každý den slyšíme zvony. Kluci to mají děsně rádi, kolem oběda a večeře se netrpělivě ptají, kdy už bude "bim bam" (Prokop dokonce očekává zvonění i když jíme v restauraci daleko od domova). Pokaždé otevřeme okno, abychom dobře slyšeli a oba se kývají ze strany na stranu a předvádějí zvony. Zvoneček by je (obzvlášť Prokopa) určitě potěšil.


Všude opěvované Indigové pohádky za pár dnů vyjdou znovu a my je doma ještě nemáme. Asi neodolám a chlapečkům (a sobě) je pořídím.

neděle 1. listopadu 2015

Halloween

Moc se mi tyhle importované svátky a tradice nezamlouvají. V tuhle dobu by mi přišlo nejlepší zajít s dětmi na hřbitov a na nějakém opuštěném hrobě zapálit svíčku. Jenže s Bertíkovým zápalem plic těžko budeme pobíhat po Olšanech, takže jsem letos vzala zavděk Halloweenem. Vlastně, proč ne? Naši kluci milují světýlka ve všech podobách a já zase dýni, takže je to ideální spojení. Když jsem poprvé rozsvítila v dýni svíčku, byli oba úplně unešení. Bertík okamžitě prohlásil, že je to "svítící Bertík". Poslední dobou je Bertík (a ostatní členové rodiny) prakticky cokoli-třeba mašinka Tomáš je vlastně Bertík (často se objeví i mašinka Prokop), holubi sedící na střeše jsou "ptáček Bertík, Pop, táta a máma" a dokonce po nás pojmenoval i čtyři lampy na chalupě. A zase naopak Bertík je chvíli mašinka, autíčko, myška nebo televize, kterou viděl na chalupě manželových rodičů. Ta nekonečnost dětské fantazie mě prostě baví.