čtvrtek 31. prosince 2015

Ohlédnutí 2015

Uplynulý rok byl relativně klidný. Tedy aspoň v tom smyslu, že jsem nerodila ani nebyla těhotná, což je poslední dobou něco nevídaného :) Jinak se ale samozřejmě udála spousta věcí.
Prokop udělal obrovský pokrok. Z malého miminka je v mnoha ohledech samostatný človíček. Chodí, běhá, mluví, sám se nají, pomáhá a dokonce je pár dní bez plen.
Bertík začal chodit do státní školky a moc nám to všem pomohlo. Rozpovídal se tak, že pusu nezavře od rána do večera a začíná komunikovat i s cizími lidmi.
V květnu jsme se opět přestěhovali (doufáme, že na dlouhou dobu naposledy). V našem novém bytě se nám líbí, je hezky zrekonstruovaný, umístění domu je pro nás ideální a manželovi rodiče bydlí jen o dva vchody dál. Jeho rozměry jsou zatím dostačující, uvidíme, jak to bude v budoucnu.
Na podzim jsme se poprvé odvážili se na pár dnů vzdálit od obou dětí. Všichni jsme to zvládli dobře, takže doufám, že si to zase někdy zopakujeme.
Rodičovská mě baví čím dál tím víc. Jak jsou kluci starší, je s ními pořád větší legrace a i když si často stěžuju, je to v tuhle chvíli ta nejvíc naplňující aktivita, kterou si dovedu představit.
Oslavila jsem 26. narozeniny a cítím se až nepatřičně mladá :)
Jsem spokojená.
Přeju sobě i vám, ať to tak je i v dalším roce!

pondělí 28. prosince 2015

Překvapivě šťastné a veselé

Připravovali jsme se na nejhorší. Pár hodin před štědrovečerní večeří jsem si balila tašku do nemocnice, abych (kdyby na to došlo) nemusela rozespalá zmateně pobíhat po bytě a přemýšlet, co si s sebou rychle vzít. V noci z 23. na 24. prosince totiž Prokop dostal pořádný záchvat laryngitidy. Za pomoci Rectodeltu a pobytu na balkóně (nevěřila bych tomu, že někdo nemá v jednu v noci nic lepšího na práci než lepit cukroví, ale v protějším domě jsem to na vlastní oči viděla) se nám podařilo to zvládnout doma. Co se ale bude dít další noc, jsme netušili a tak jsme radši počítali se vším. Chlapečci nás ale mile překvapili. Zvládli štědrovečerní bohoslužby i následnou večeři, a to vše bez křiku, breku, kašle a scén. Bertík se dokonce dobrovolně převlékl do košile a důležitě opakoval, že máme slavnostní večeři a Prokop vydržel pár minut sedět u stolu a čekat až před něj přistane nějaké jídlo aniž by při tom nějak zvlášť vyváděl. U rozsvíceného stromečku pak ohromeně vykřikli jééé a okamžitě se vrhli na dárky. Každý dostal dva, což se ukázalo jako ideální počet. Myslím, že víc by si ani pořádně neužili. Bertík si rozbalil kalendář s Krtkem, Prokop sadu hudebních nástrojů a oba pak dětská křesílka. Ta muž za vydatné asistence svých synů smontoval, oni se do nic uvelebili a byli spokojení. V noci pak Prokop kašlal, ale na nemocnici to rozhodně nebylo, takže všechno dopadlo úplně skvěle. Další den nás pak čekaly návštěvy u babiček a dědečků, kde jsme všichni dostali spoustu dalších krásných věcí-kluci třeba zvukostrom, maňásky, knížky a razítka; já jsem zase nadšená z nádherné obrazové knížky Malý princ nebo razítka na sušenky. A navíc až do příštího pondělí má manžel dovolenou, takže si můžeme všichni spolu pořádně odpočinout. Letos se to zkrátka opravdu podařilo.

čtvrtek 17. prosince 2015

Už to zase začíná?

Do Vánoc zbývá pár dnů a atmosféra u nás doma houstne. Nejde o úklid, dárky a cukroví. To všechno jsme si zařídili tak, aby nás to nestresovalo. Ale jak je naším neblahým zvykem, s blížícími se svátky se zhoršuje  zdravotní stav různých členů rodiny (viz loni tady a tady). Z rýmy a kašle jsme se snad už vzpamatovali (ikdyž já si ještě pořád občas pěkně zakašlu). Dokonce se nám podařilo zahnat Prokopův zánět v oku aniž by ho od něj chytil někdo další. Už jednou jsme se s ním potýkali a dopadlo to tak, že jsme si do očí kapali navzájem všichni, neustále jsme vyvařovali ručníky a povlečení a stejně to trvalo měsíc, než jsme se ho zbavili. Takže když to tentokrát byla záležitost jen na tři dny, brali jsme to za obrovský úspěch. Jenže včera v noci začal Prokop brečet a nenechal se utišit v postýlce. Lehla jsem si s ním teda do naší postele, kde se docela uklidnil. Ležel, trochu se vrtěl a kňoural. A najednou začal zvracet. I přes mou pohotovou reakci to postel (s čistým povlečením!) dost schytala. Celá večeře venku-teda v tu chvíli jsme si mysleli, že celá. Zbytek šel později v noci. Ráno spal trochu déle, ale jinak pohoda. Celý den jen z vlastní vůle jen na pečivu a jedné přesnídávce, ale nevypadá, že by ho něco trápilo. Jenže mě hlodá otázka, co z toho bude. Jestli mu jen nesedla večeře (ačkoli byla dost lehká-zeleninové rizoto prakticky bez tuku) a bude klid nebo se z toho vyvine něco dalšího nebo je to nějaký virus, který Prokopa donutil dvakrát zvracet, ale nás ostatní na tři dny totálně odrovná jako to bylo před rokem. Ještě bude veselo...

pátek 11. prosince 2015

Advent pokračuje

Posledních pár dnů jsem byla utlumená hodně nepříjemnou rýmou, bolestí hlavy a vlastně všeho. Zdá se ale, že litry bylinkových a šípkových čajů měly svůj význam a už se z té nemocné otupělosti začínám dostávat. Tím pádem zase můžu vnímat, co se děje kolem a taky něco pořádně dělat. Předvánoční čas se nám letos (aspoň zatím) daří prožívat opravdu hezky. Bertík pojmenoval svíčky na adventním věnci podle členů rodiny - momentálně zapalujeme Bertíka a mámu :). Upekli jsme datlové cukroví více méně podle tohoto receptu a vypadá dost podařeně.


Čteme si Vánoční příběh od Ansemla Grüna. Trochu jsem se bála, že bude pro Bertíka moc složitě napsaný, ale zdá se, že ho pochopil dobře. Nejvíc ho v knížce zasáhly dva momenty-andělova návštěva panny Marie a Herodovo přání zabít Ježíška. Obzvlášť z toho druhého byl vyvedený z míry a dlouho jsme si museli vysvětlovat, jak se celá rodina zachránila.



Zapojili jsme se do projektu Krabice od bot. Mile mě překvapilo, jak byl Bertík vnímavý a ochotný pomoci jinému dítěti. Vybrali jsme společně několik malých dárků. Obzvlášť foukací harmonika se Bertíkovi hodně líbila. Dokonce tolik, že si ji chtěl nechat pro sebe. Když jsem mu říkala, že není pro něj, ale pro nějakého jiného kluka, čekala jsem silný odpor, ale Bertík to přijal úplně v pohodě a kdykoli si pak na harmoniku vzpomněl, všem okolo vysvětloval, že si na ni chlapeček bude hrát písničky a bude z ní mít radost.


Mikuláše jsme letos pojali docela jednoduše a všem se nám to líbilo. Na stoleček v dětském pokoji jsem připravila nějaké sladkosti (rýžová kolečka, Krtkovy sušenky, ovocné tyčinky, sušené banány a rozinky v obrázkových krabičkách z Marksand Spencer) a k nim přidala Mikuláše a čerta, které si Bertík vyrobil ve školce. Když jsme se vrátili z procházky, manžel rozsvítil červenou lampičku a nechali jsme děti všechno prozkoumat. Vzhledem k jejich lásce ke světlům dobroty nechali bez povšimnutí a jediné, co je zajímalo, bylo červené světýlko. Zkrátka zážitek :)


středa 9. prosince 2015

Muž mnoha tváří

..teda spíš chlapeček mnoha tváří... Bertíkova fantazie roste čím dál tím víc. Velice oblíbená je teď hra na něco/někoho. Ve většině případů se změna postavy nijak zvlášť neprojevuje, Bertík jen řekne kdo nebo co je a trvá na tom, abychom ho tak oslovovali. U některých ale vydává charakteristický zvuk nebo předvádí pohyb. Tady je výčet toho, co všechno náš prvorozený bývá:
mašinka, tramvaj, metro, Krtek, žížala, kočička, kráva, opice, vosa, včela, kobylka, pan kuchař, bubák, pán, světlo, Šalomoun, strom (jabloň), nůž, dveře, závora, kostel, myška tanečnice a určitě ještě spousta dalšího, co si teď zrovna nevybavuju. Tohle mě fakt baví :)