pátek 19. února 2016

Dobře...

...je mi s mýma klukama. V posledních dnech snad líp než kdy dřív. Leden byl pro mě hodně náročný. Děti nemocné, já s mužem nakonec taky, do toho moje celková únava, podrážděnost, vyčerpanost. Měla jsem všeho až po krk a jediné, po čem jsem toužila, bylo utéct někam, kde je klid. No, neutekla jsem. Ale zezdola se dá jít jenom nahoru. A já jsem šla. Teď tam jsem a cítím, že je v mém mateřství všechno tak, jak má být. Pochopitelně, že problémy jsou a budou, ale nezdají se nepřekonatelné/nepřijatelné. Konečně se mi zdá, že mít dvě děti je pohoda, že většinou věci zvládám tak, jak bych chtěla a když ne, tak že to vlastně zas tak nevadí. Dokonce začínám mít pocit, že bych zvládla ještě jedno. Jenže tohle nezáleží jen na mém pocitu. Není kam a na co spěchat, takže si chci užít to, co mám teď. (A doufat, že to tak vydrží co nejdéle.)

1 komentář:

  1. To poznám veľmi dobre. To asi v živote každej matky príde taký okamih, že si myslí, že už viac nezvládne, a či jej toto bolo treba, ale potom príde tých milión krásnych chvíľ, že na zlý deň sa zabudne, a život je opäť krásny. A musíme si to užiť teraz, lebo zajtra sa zobudíme, deti budú v puberte a mama im momentálne už nebude veľmi chýbať :-)

    http://cajazpalaca.blogspot.sk/2016/02/obycajny-den-matky-narocneho-dietata.html

    OdpovědětVymazat