středa 30. března 2016

O uklízení

Nikdy jsem nebyla kdovíjak vysazená na úklid. Ne, že bych žila vyloženě ve špíně, ale mít vypucovaný domov nepatří mezi mé priority. Čím déle jsem ale doma, tím víc si uvědomuju, jak prostředí, ve kterém se pohybuju, ovlivňuje mé rozpoložení, a určitě platí to samé i o ostatních členech rodiny. Navíc bych chtěla, aby si kluci odnesli do života nějaké základní návyky a měřítko toho, jak to má doma vypadat. S přestěhováním do nového bytu (před necelým rokem) začala být otázka čistoty a úklidu ještě aktuálnější. Když máte doma všechno úplně nové a krásné, tak se vám prostě nechce to utopit pod prachem a špínou. Někdy tou dobou jsem objevila Fly lady. Jedná se o systém, jak zvládnout úklid a organizaci domácnosti. (Doporučuju české stránky Terapie domova, kde je všechno perfektně vysvětleno.)  A opravdu to funguje! Nemůžu říct, že všechno plním 100% tak, jak FL doporučuje - často různé úkoly posouvám, přesouvám nebo prostě vynechávám. Někdy nemám čas, někdy sílu, někdy jen náladu. Ale většina z "denních rutin" (zní to dost divně, ale FL tak označuje úkoly, které je prostě potřeba dělat každý den) se mi už zažrala pod kůži, takže opravdu málokdy jdu třeba spát s vědomím, že je špinavý dřez. Je to sice maličkost, ale má to svůj smysl. Obzvlášť v našem bytě, kde je kuchyně hned vedle ložnice, takže zrovna dřez je fakt jedna z prvních věcí, které každé ráno vidím. A je rozdíl po rozlepení očí kouknout na hromadu špinavého nádobí a na naleštěný prázdný dřez. Díky podobným maličkostem a hlavně pravidelnosti a systematičnosti v úklidu se doma cítím opravdu dobře. Všechno je na svém místě a vím, že mi nepořádek nepřeroste přes hlavu. Rozhodně doporučuju!

pondělí 28. března 2016

Týdenní jídelníček č.12

Velikonoce utekly jako voda a je čas na návrat do normálního tempa. K němu samozřejmě patří i vaření... Během minulých dnů došlo v naplánovaném jídelníčku k několika změnám, takže se něco posunulo a přesunulo - nejíme pořád dokola to samé :)

Pondělí
-snídaně: krupicová kaše
-oběd: rajská polévka, nádivka, brambory
-večeře: pečivo, vajíčková pomazánka, rajčátka

Úterý
-snídaně:
mazanec
-oběd: rajská polévka, špenátové lasagne
-večeře: červená řepa se sýrem a ořechy

Středa
-snídaně:
mazanec
-oběd: houbovo-bramborové karí
-večeře: pizza bagety
 
Čtvrtek

-snídaně: musli, jogurt
-oběd: karbanátky z kořenové zeleniny, bramborová kaše
-večeře: kváskový chleba, sýr, coleslaw
 
Pátek

-snídaně: chleba, med
-oběd: smažená rýže se zeleninou a vejcem
-večeře: mrkev s cizrnou po marocku

Sobota
-snídaně:
fermentovaná ovesná kaše
-oběd: zeleninová polévka, indické kuře se salátem, domácí hranolky
-večeře: těstoviny se sýrovou omáčkou se zeleninou
 
Neděle
-snídaně: fazolové brownies
-oběd: zeleninová polévka, rajská omáčka s hovězím, krupicové noky
-večeře: zbytky atd.

pondělí 21. března 2016

Týdenní jídelníček č.11

Další týden, tentokrát velikonoční.

Pondělí
-snídaně: jidášky s medem
-oběd: na návštěvě
-večeře: pečivo, sýr, hrášková polévka

Úterý
-snídaně:
musli, jogurt
-oběd: mrkvová polévka s pomerančem, halušky se zelím
-večeře:
kváskový chleba, fazolová pomazánka, zelenina

Středa
-snídaně:
chleba, burákové máslo, jablko
-oběd: koprovka, vejce, brambory
-večeře: foccacia, zelenina

Čtvrtek

-snídaně: loupáky
-oběd: špenátová polévka, tempeh s mrkví a sezamem, rýže (?)
-večeře: pečené brambory s tvarohem
 
Pátek

-snídaně: ovesná kaše
-oběd: těstoviny zapečené se sýrem a zeleninou
-večeře: domácí housky, mrkvová pomazánka

Sobota
-snídaně:
housky, med
-oběd: polévka z červené čočky, rizoto s ricottou a citronem
-večeře: zeleninové placičky

Neděle
-snídaně: mazanec
-oběd: zeleninový krém, pečené kuře s nádivkou
-večeře: bulgur s mrkví a parmazánem

středa 16. března 2016

Raketa


Minulý týden jsme strávili v Krkonoších. Přes den jsme si užívali poslední sníh a po večerech si hráli. Třeba na raketu. Rozuměj, Bertík (a posléze i Prokop) běhal sem a tam, vykřikoval, že je raketa a že musí dávat pozor, aby se nerozmlátil. Když jsme se pak vrátili do Prahy, ve schránce na náš čekala taky Raketa. V dětských časopisech se zatím orientuju jen zběžně, protože se mi na většinu z nich zdá Bertík ještě docela malý a pak taky proto, že na první pohled vypadají všechny tak nějak stejně. Spousta křiklavých barev, ne zrovna oduševnělých textů a kýčovitých ilustrací. Zkrátka nic, bez čeho bychom nemohli žít. Raketa je ale jiná. Vtipná, graficky zajímavá a inteligentní. Něco z ní už Bertík chápe, něco pro něj ještě není, ale určitě si ji necháme v knihovničce a budeme se k ní vracet, protože stojí za to.

neděle 13. března 2016

Týdenní jídelníček č.10

Minulý týden se u nás neplánovalo a nevařilo, protože jsme ho strávili v Krkonoších a o jídlo se za nás starali jiní. Bylo to příjemné, ale stejně už se těším, až budu zase jíst podle svého gusta. Aneb, jak podotkl můj muž, jak jsem to mohla vydržet bez pohanky a zeleniny? :)

Pondělí
-snídaně: kaše/zbytek jogurtové buchty
-oběd: pirohy
-večeře: kuskus se zeleninou

Úterý
-snídaně:
musli, jogurt
-oběd: fazolový guláš
-večeře:
kváskový chleba s pomazánkou (zeleninovou nebo "škvarkovou" z pohanky)

Středa
-snídaně:
chleba, burákové máslo, jablko
-oběd: rizoto se zeleninou a kuřecím masem
-večeře: hrstková polévka

Čtvrtek

-snídaně: makové muffiny
-oběd:
kuřecí vývar, brokolicové placičky, bramborová kaše
-večeře:
domácí housky s lučinou a mrkví
 
Pátek

-snídaně: housky, sýr
-oběd: francouzské brambory (nebo tak něco)
-večeře: palačinky s tvarohem a marmeládou

Sobota
-snídaně:
mrkvový koláč
-oběd: hrášková polévka, čočka nakyselo s vejcem
-večeře: suši

Neděle
-snídaně: koláč
-oběd: makrela pečená se zeleninou a bramborami
-večeře: zbytky atd.

čtvrtek 3. března 2016

Bertík - tři a půl

Za chvíli mu už budou čtyři roky. Neuvěřitelné! Během posledního půlroku udělal velký pokrok. Hodně se rozpovídal, výslovnost sice pořád pokulhává, ale obvykle mu rozumím a hlavně si s ním doopravdy popovídám. Mluví už i s cizími lidmi a naučil se zdravit (většinou). Občas teda má v těch pozdravech trochu guláš a neví, který zrovna použít, tak pro jistotu zahlásí "nashledanou, ahoj, pápá". Jednou až dvakrát měsíčně chodíme na logopedii, kde se mu moc líbí. Básničky a cvičení, které tam dostává, ho baví, takže není problém si je opakovat doma.
Záliba ve světlech ho pořád drží, a vypadá to, že už ho ani nikdy nepustí. Moc ho nebaví malování, ale když se nám podaří ho přesvědčit, dokáže už nakreslit postavu, což je velký úspěch, protože donedávna jeho jediným výtvarným námětem byly čáry. Naopak hudba ho zajímá pořád dost. Často si zpívá (některé písničky si i sám vymýšlí) a rád poslouchá CD s písničkami pro děti - nejoblíbenější jsou ty z večerníčků (obzvlášť pak Včelí medvídci), Svěrák a Uhlíř a Kašpárek v rohlíku.
Je to neuvěřitelný puntičkář. Potrpí si na pořádek, často si stěžuje, že máme špinavou podlahu a měli bychom vyluxovat (podle mě to zas taková hrůza není ;)), rád utírá linku, stůl nebo prach - někdy i sám od sebe. Všechno musí být tak, jak to má být. Běda tomu, kdo se odváží místo něj odemknout, zmáčknout tlačítko ve výtahu, rozsvítit, pustit pračku, nastavit budík na troubě nebo vytáhnout žaluzie. Jakmile nějaká maličkost není podle jeho představ, vystřihne pořádný hysterický záchvat. I několikrát denně. Už jsem si na to zvykla a obvykle mě to nevyvádí z míry, ale přecejen to je pro mě i pro něj vyčerpávající.
Z pohádek má nejradši Prasátko Peppu (ta už mi začíná lézt na nervy), Krtka, Včelí medvídky a Pohádky o mašinkách.
Prokopa už bere jako rovnocenného partnera. Normálně si s ním povídá (zatím to jsou teda spíš jen monology), často k němu přijde s výzvou, aby šel s ním do pokoje něco dělat. Většinou je na  různé legrácky typu lechtání, pošťuchování a podobně dost přecitlivělý, ale do Prokopa mu takové věci nevadí. Když mu Prokop skočí na záda s takovou silou, že ho málem povalí - a to se stává často - jen se tomu směje. Je vidět, jak se mají vzájemně rádi a za to jsem strašně vděčná.
V mnoha ohledech je poněkud jiný než jeho vrstevníci, často si i paní učitelky ve školce "stěžují", co Bertík neumí a podle nich by už měl. Já to nijak zvlášť nehrotím. Ten pokrok je zřetelný a že v některých věcech je pomalejší, nepokládám za žádnou tragédii. Tušíme, že ve škole to s ním asi nebude úplně jednoduché, ale je jasné, že bude mít odklad, tak se to snad trochu srovná. Ostatně, na to tyhle úvahy je ještě spousta času.
Bertík je prostě originální, svérázný, jedinečný kluk. Někdy bych ho přetrhla, jindy jsem z něj celá pryč. Každopádně je to moje první dítě a díky němu se pořád učím, co to znamená být máma. Dostávám od něj tolik lekcí... Ale jak bych ho mohla nemilovat?

úterý 1. března 2016

Pryč s dudlíkem

Oba naši kluci v miminkovském věku měli moc rádi dudlík. Bertík ho kolem prvních narozenin dobrovolně odložil - prostě ho přestal chtít. Doufala jsem, že něco takového udělá i Prokop, ale ten se ho vzát nechtěl. Omezila jsem mu ho tedy aspoň jen na kočárek (moc ho to v něm nebavilo) a na spaní. Ten kočárek mi časem začal trochu vadit, ale jinak jsem byla smířená s tím, že do postele ho může mít klidně ještě třeba rok. Rozhodně jsem neměla v plánu uskutečňovat nějaké drastické odnaučovaccí akce. Jenže minulý víkend se Prokop dudlíku dožadoval v podstatě neustále. Řev, brek, pláč, "duí, duí, duí!". Tak jsme si řekli, že takhle to nejde. Dokud mu jen pomáhal usnout, tak OK, ale nechceme, aby na něm byl závislý. Bude lepší dudlík zrušit, stejně to jednou musí přijít. Sebrali jsme tedy všechny síly a odvahu a večer už Prokop dudlík nedostal. Odmítl bez něj ležet v posteli a zoufale se dožadoval odchodu z místnosti. Bylo to náročné, ale ne tak moc, jak jsem čekala. Byla jsem celou dobu s ním, hladila ho (když se nechal), povídala na něj, až nakonec se mi složil do náruče a usnul. Noc proběhla klidně, ráno se vzbudil v pět a už nemohl zabrat, takže bezcílně chodil po bytě a nutil mě, abych ho následovala. Druhý večer probíhal podobně jako ten první, ale už to šlo rychleji a teď už si v klidu sám vleze do postele, vezme si mimi a spí. Jediné, co ještě musíme vychytat, je spaní přes den. Zatím usíná buď v kočárku a nebo sice doma, ale hodně pozdě (třeba až kolem druhé, místo mezi devátou a desátou dopoledne) a zdlouhavě. Rozhodně jsem ale ráda, že jsme do toho šli a z Prokopa je zase o kousek větší kluk.