čtvrtek 3. března 2016

Bertík - tři a půl

Za chvíli mu už budou čtyři roky. Neuvěřitelné! Během posledního půlroku udělal velký pokrok. Hodně se rozpovídal, výslovnost sice pořád pokulhává, ale obvykle mu rozumím a hlavně si s ním doopravdy popovídám. Mluví už i s cizími lidmi a naučil se zdravit (většinou). Občas teda má v těch pozdravech trochu guláš a neví, který zrovna použít, tak pro jistotu zahlásí "nashledanou, ahoj, pápá". Jednou až dvakrát měsíčně chodíme na logopedii, kde se mu moc líbí. Básničky a cvičení, které tam dostává, ho baví, takže není problém si je opakovat doma.
Záliba ve světlech ho pořád drží, a vypadá to, že už ho ani nikdy nepustí. Moc ho nebaví malování, ale když se nám podaří ho přesvědčit, dokáže už nakreslit postavu, což je velký úspěch, protože donedávna jeho jediným výtvarným námětem byly čáry. Naopak hudba ho zajímá pořád dost. Často si zpívá (některé písničky si i sám vymýšlí) a rád poslouchá CD s písničkami pro děti - nejoblíbenější jsou ty z večerníčků (obzvlášť pak Včelí medvídci), Svěrák a Uhlíř a Kašpárek v rohlíku.
Je to neuvěřitelný puntičkář. Potrpí si na pořádek, často si stěžuje, že máme špinavou podlahu a měli bychom vyluxovat (podle mě to zas taková hrůza není ;)), rád utírá linku, stůl nebo prach - někdy i sám od sebe. Všechno musí být tak, jak to má být. Běda tomu, kdo se odváží místo něj odemknout, zmáčknout tlačítko ve výtahu, rozsvítit, pustit pračku, nastavit budík na troubě nebo vytáhnout žaluzie. Jakmile nějaká maličkost není podle jeho představ, vystřihne pořádný hysterický záchvat. I několikrát denně. Už jsem si na to zvykla a obvykle mě to nevyvádí z míry, ale přecejen to je pro mě i pro něj vyčerpávající.
Z pohádek má nejradši Prasátko Peppu (ta už mi začíná lézt na nervy), Krtka, Včelí medvídky a Pohádky o mašinkách.
Prokopa už bere jako rovnocenného partnera. Normálně si s ním povídá (zatím to jsou teda spíš jen monology), často k němu přijde s výzvou, aby šel s ním do pokoje něco dělat. Většinou je na  různé legrácky typu lechtání, pošťuchování a podobně dost přecitlivělý, ale do Prokopa mu takové věci nevadí. Když mu Prokop skočí na záda s takovou silou, že ho málem povalí - a to se stává často - jen se tomu směje. Je vidět, jak se mají vzájemně rádi a za to jsem strašně vděčná.
V mnoha ohledech je poněkud jiný než jeho vrstevníci, často si i paní učitelky ve školce "stěžují", co Bertík neumí a podle nich by už měl. Já to nijak zvlášť nehrotím. Ten pokrok je zřetelný a že v některých věcech je pomalejší, nepokládám za žádnou tragédii. Tušíme, že ve škole to s ním asi nebude úplně jednoduché, ale je jasné, že bude mít odklad, tak se to snad trochu srovná. Ostatně, na to tyhle úvahy je ještě spousta času.
Bertík je prostě originální, svérázný, jedinečný kluk. Někdy bych ho přetrhla, jindy jsem z něj celá pryč. Každopádně je to moje první dítě a díky němu se pořád učím, co to znamená být máma. Dostávám od něj tolik lekcí... Ale jak bych ho mohla nemilovat?

Žádné komentáře:

Okomentovat