sobota 9. dubna 2016

Domácí vězení

Jednou to přijít muselo a je to vlastně žádoucí. Objektivně vzato, teď je na neštovice ideální čas - nehatí nám letní plány, nemáme doma žádné malé miminko, které bych před nimi chtěla ochránit, ale ani ještě nechodím do práce a nevadí, že děti zase marodí. Přesto je to dost náročné. Bertík to zvládá v pohodě, má jen pár pupínků, které brzy téměř přestaly svědit, jenom jeden den měl zvýšenou teplotu a je trošku unavenější. Takový zápal plic, se kterým jsme se už taky potýkali, ho vyčerpával víc. A vůbec, nemocný je on nebo Prokop každou chvíli, tak co řeším? Tu nutnost zůstávat doma. Ještě se nám nestalo, že by týden nemohl vystrčit nos. Od soboty je doma (naštěstí ho aspoň dvakrát za tu dobu hlídala babička) a včera už jsem vážně byla na pokraji svých psychických sil. Ne že by kluci nějak zvlášť zlobili, ale zničilo mě to víc než jsem čekala. Všechny oblíbené knížky přečtené snad i pozpátku, vláčkodráha stokrát postavená, hromada pomalovaných papírů, vyčištěná mikrovlnka, trouba i lustr, několikrát vyluxováno, upečená spousta dobrot, vyleštěná koupelna, na balkóně pověšených asi deset várek prádla... Zkrátka všechny druhy zábavy a práce vykonány a stejně se dostavoval ten ubíjející pocit, že nemám do čeho píchnout. Navíc spousta pláče, křiku, dohadování a tahání o hračky (a nejen o ně), marných uspávacích pokusů i stejně marných pokusů udržet dítě při vědomí ve chvíli, kdy by fakt usnout nemělo. Jaká nádhera pak byla dneska dopoledne vyrazit s Prokopem na nákup a odpoledne na hřiště! Bertíkovy pupínky už všechny zaschly, takže příští týden si dáme "odpočinek" v klasickém nemocném režimu, tj. žádná školka, ale už krátké procházky a pochůzky a ten další už by snad zase mohl mezi kamarády. Jenže tou dobou se pravděpodobně osype Prokop a pokud se mi aspoň občas nepodaří sehnat někoho, kdo by mohl vyzvedávat Bertíka ze školky, tak budeme zase zavření doma všichni tři. Uf, už teď mě ta představa děsí. Ještěže to je jen jednou za život!
PS: Každý den vzdávám hold panu Milerovi. Jen díky jeho Krtkovi a Prokopově odpolednímu spánku (kterážto kombinace mi zajistí aspoň chvíli klidu) mě ještě neodvezli do Bohnic.

Žádné komentáře:

Okomentovat