čtvrtek 21. dubna 2016

Mateřství a sobectví

Čas od času se mi stane, že nějaké téma na mě během pár dnů útočí hned z několika různých zdrojů najednou. Asi abych ho nepřehlédla. A v takovém případě se pak opravdu snažím nad ním zamyslet. Teď je to mateřství a sobectví, a musím říct, že je to pro mě dost tvrdý oříšek. Jsem totiž taková klasická hodná holka. Neustále se snažím, aby všichni kolem mě byli spokojení, abych jim dala to nejlepší, aby jim nic nechybělo, abych pro ně byla co nejdokonalejší. A ono mi to nejde a já se pak na sebe zlobím, že jsem neschopná. Nebo mi to (občas) jde, ale nikdo to neocení tak, jak bych si představovala. Ať tak či tak, tenhle postoj očividně moc nefunguje. Bylo by tedy rozumné vyzkoušet nějaký jiný. Třeba právě ten, který na mě v posledních dnech vykukuje na každém rohu. Na první místo dát sebe. Je to logické. Můžu se obětovat dětem, jenže ty jednou vyrostou, odejdou a já zůstanu vyčerpaná a beze smyslu života. Můžu se snažit všemožně se zavděčit manželovi, jenže nakonec budu jen naštvaná, že si toho neváží (protože ať to bude oceňovat sebevíc, nikdy to nebude dost) a já z toho nic nemám. A nebo můžu dělat všechno pro to, aby mě samotné bylo dobře. Nečekat na odměny a ocenění přicházející zvenku, neřešit, co si o mě kdo myslí a nepokoušet se naplňovat cizí (často nevyřčená) očekávání. Myslet na sebe je v roli matky a ženy v domácnosti docela těžký úkol. Vždyť v tomhle období je mou hlavní náplní starat se o druhé, jak do toho patří sobectví? Asi je potřeba si uvědomit, že jen spokojená máma může kolem sebe šířit dobrou náladu a spokojenost. Je to klišé, stokrát už jsem to někde četla, ale až teď si tu myšlenku doopravdy začínám připouštět. Není mou povinností vymáčknot ze sebe úplně každou kapičku energie jen kvůli pocitu, že to moje děti potřebují. Není na tom ani nic obdivuhodného a nemá to být můj ideál. Obdivuhodné je umět to zařídit tak, aby byli všichni v pohodě, tady všichni včetně mě. K tomu asi povede dlouhá cesta, ale myslím, že je potřeba se na ni vydat. Těžko můžu být laskavá na ostatní, když nebudu laskavá sama k sobě. Ode mě všechno začíná, já jsem střed.

1 komentář:

  1. Tak to je presné. Minule mi to povedal môj masér, že každá žena a zvlášť matka musí byť tak trochu sebecká, aby mohla nabrať energie. Nie je to zdroj s nevyčerpateľnou energiou, ale len človek, ktorý musí občas dobiť baterky, inak sa z nej stane usmoklená, vypľuvnutá kôpka nešťastia. A preto si doprajem raz za čas masáž i zumbu i kávičku s kámoškami, i dobrú knihu s vyloženými nohami a pohárom vína v ruke. Veď i ja som len človek :-)

    http://cajazpalaca.blogspot.sk/2016/04/aspon-patnast-minut-pre-seba.html

    OdpovědětVymazat