úterý 31. května 2016

Týdenní jídelníček č.20

Tentokrát je hodně jídel stejných jako minulý týden. Není to tím, že bychom pořád jedli jen makové buchty, pho a rizoto :).  O víkendu jsme nakonec byli pryč, takže na spoustu jídel nedošlo a protože už jsem si na ně udělala chuť, rozohodla jsem se je uvařit teď.

Pondělí
-snídaně: makové buchty
-oběd: kuře ala bažant, domácí houskový knedlík
-večeře: šopský salát, pečivo

Úterý
-snídaně:
buchty
-oběd: zeleninové chilli, pečivo
-večeře: pro děti: těstoviny s rajčatovou omáčkou a sýrem, pro dospělé (na manželovo přání po dlouhé době): párky

Středa
-snídaně:
musli, jogurt
-oběd: špenátová polévka, krůtí kousky se zeleninou, kuskus
-večeře: kváskový chleba, sýr, zelenina
 
Čtvrtek

-snídaně: chleba, med, burákové máslo
-oběd: špenátová polévka, tvarohové noky s povidly
-večeře: suši
 
Pátek

-snídaně: kupované sladké pečivo, ovoce
-oběd: těstoviny s lososem a cuketou
-večeře: pho ga

Sobota
-snídaně:
kaše
-oběd: hrášková polévka, rizoto se žampiony/zeleninou
-večeře: pečivo, mrkvová pomazánka

Neděle
-snídaně: kokosový koláč
-oběd: hrášková polévka, vepřové se sýrovou omáčkou, brambory
-večeře: zbytky apod.

čtvrtek 26. května 2016

Malé radosti...

...je potřeba hledat každý den. A tak hledám a nacházím.

Pivoňky od tchyně a Bertíka z chalupy. Už opadávají, ale právě to se mi strašně líbí.

Bertíka moc malování nebaví. O to víc si vážím jeho prvního a zatím posledního ztvárnění mámy (přibližně z Velikonoc). Ten červený ovál není velikonoční vajíčko, ale tělo, které na manželův pokyn Bertík nakreslil. Prostě teď má ukázkovou fázi hlavonožců a nějaké tělo do toho nepatří :)

Narychlo nakreslený obrázek naší rodiny. Už víc jak měsíc ho Prokop miluje. Ukazuje si a vypráví, kdo je kdo a od té chvíle, co jsem ho dala na ledničku rád schovává jednotlivé postavy pod magnety a "udiveně" provolává "Kde je táta? Kde je Prokop?" a podobně.

Vláčkodráhu stavíme každý den. Máme už několik sad, takže můžeme dělat parádní tratě. To mě fakt baví. A taky mi to jde dost dobře ;)

Na balkóně nám letos všechno roste úplně ukázkově. Kluci milujou zalévání a stříkání, takže o dostatek vláhy se rozhodně bát nemusím. A na jahody už se moc těšíme.

Dokonce mi znovu rozkvétá i vánoční kaktus. Hrášek taky vypadá nadějně, rajčátka rostou hezky, bylinkám se daří, muškáty kvetou (kvetly i celou zimu)... Škoda, že nemám opravdovou zahradu, sem se mi toho nevejde ani zdaleko tolik, kolik bych chtěla :)





úterý 24. května 2016

Týdenní jídelníček č.19

Bertík je už zase doma s kašlem, takže času na počítač mám ještě míň než obvykle a zase vařím víc polévek :)

Pondělí
-snídaně: housky, med, burákové máslo
-oběd: boloňské špagety
-večeře: zbytek od oběda nebo zastřené vejce se šunkou

Úterý
-snídaně:
tvarožník se zázvorem a citronem
-oběd: mrkvová polévka, soba nudle s tofu a zeleninou
-večeře: zapečené tousty se sýrem a šunkou, zelenina

Středa
-snídaně:
tvarožník
-oběd: mrkvová polévka, vařená krkovička s kořenovou zeleninou a jablečným křenem
-večeře: bramborové langoše z trouby
 
Čtvrtek

-snídaně: musli, jogurt
-oběd:  fazolová polévka s koprem, zeleninový guláš
-večeře: kváskový chleba, vajíčková pomazánka, zelenina
 
Pátek

-snídaně: chleba, med, burákové máslo
-oběd: cuketové placičky, bramborová kaše
-večeře: pho ga

Sobota
-snídaně:
makové buchty
-oběd: rizoto s hráškem a kuřecím masem
-večeře: pečivo, sýr, zelenina...

Neděle
-snídaně: buchty
-oběd: rajská polévka, kuře ala bažant, knedlík
-večeře: topinky s česnekovou pomazánkou

úterý 17. května 2016

Týdenní jídelníček č.18

Jak už jsem psala minule, s plánováním mám teď trochu problém. Spousta aktivit, hodně času venku a moje nechuť trávit u plotny jen o pár minut víc, než je nutné. Nejradši bych od rána do večera servírovala chleba s burákovým máslem nebo sýrem (a jsem si jistá, že u kluků by to mělo úspěch). Ale i tak se snažím něco vymyslet a následně ukuchtit.

Pondělí
-snídaně: tvarohová bábovka
-oběd: špenátová polévka, špagety se sýrovo-bylinkovou omáčkou
-večeře: pizza s mozzarelou a olivami

Úterý
-snídaně:
jidášky s medem (poslední velikonoční zbytek z mrazáku)
-oběd: špenátová polévka, halušky s bryndzou a slaninou
-večeře: rýžový salát se zeleninou

Středa
-snídaně:
rebarborové muffiny
-oběd: kuřecí stehna pečená se zeleninou, kuskus
-večeře: kváskový chleba, tvarohová pomazánka, zelenina
 
Čtvrtek

-snídaně: chleba, med
-oběd: mrkvová polévka, polenta se zeleninovou omáčkou a sýrem
-večeře: fazole v rajčatové omáčce
 
Pátek

-snídaně: musli, jogurt
-oběd: cizrnové karbanátky, zeleninový salát
-večeře: suflé z bramborové kaše

Sobota
-snídaně:
kaše
-oběd: venku
-večeře: pečivo, sýr, šunka, zelenina...

Neděle
-snídaně: linecký koláč
-oběd: zeleninová polévka, řízky, brambory
-večeře: zbytky apod.

Ztracený a nalezený

Ztracené dítě. Řekla bych, že dřív nebo později to zažije skoro každý rodič (aspoň doufám, protože jinak si budu připadat extra neschopná). A do té chvíle si nedokáže představit všechny ty pocity strachu a hrůzy, které tuhle zkušenost provází. Od soboty už vím, jaké to je. Nemocného muže jsme nechali doma a s kluky se vypravili do Stromovky, kde jsme se sešli s kamarády a jejich dětmi. Počasí krásné, společnost příjemná, děti překvapivě spolupracující. Část naší skupiny se vydala napřed, po schodech dolů. Já a kamarádka jsme s kočárky šly okolo, Bertík ale trval na tom, že chce jít po schodech. Už začal natahovat, když jsem mu řekla, že tudy se s kočárkem jít nedá, tak jsem se s ním domluvila, že jestli chce, může jít sám a sejdeme se dole pod schody. Chvilku koukám, jestli vážně půjde nebo se radši vrátí ke mě, ale vypadá to, že si troufne a brzy mi mizí z dohledu. Za okamžik jsme pod schody i my s mladšími dětmi v kočárcích. Bertík nikde. Rozhlížíme se všude okolo, ale nevidíme ho. Běžím po schodech nahoru, Bertík zase nikde. Díváme se na všechny strany, přemýšlíme, kde by mohl být. Jdu kus dál po hlavní cestě, po které jsme sem asi před půl hodinou všichni přišli, ale Bertíka nevidím. Uvažuju o tom, že se začnu ptát lidí okolo, ale všude tady běhá tolik dětí, že pochybuju o tom, že by si zrovna něj někdo všiml. Vracím se zpátky ke schodům, kde čeká kamarádka s kočárky (Prokop je naštěstí v pohodě). Začínám se cítít dost nepříjemně. Po krátké poradě se domlouváme na tom, že ona počká tady, kdyby se vrátil, a já půjdu s Prokopem dál hlavní cestou. Jdu znovu stejným směrem a doufám, že už ho konečně někde uvidím. V hlavě se mi zatím rozbíhají scénáře o policejním pátrání, vrtulníku s termovizí a plakátech s Bertíkovou fotkou. Slyším televizní zprávy, které mluví o "tříletém chlapci ve hnědých manžestrových kalhotách, červeno-bíle proužkovaném tričku s obrázkem mašinky a červené kšiltovce". Už je mi fakt špatně. Jdu pořád dál a přemýšlím o tom, kdy zavolám manželovi. Konečně zahlédnu červenou čepici. Je to on! Rozběhnu se k němu, protože předpokládám, že je chudák celý vyděšený a každá vteřina navíc pro něj musí být strašná. Není, tváří se trošku zmateně, ale jinak je úplně v klidu. Zato já se zhroutím. Musí na nás být divný pohled - brečící matka objímá klidné dítě. Hledala jsem ho celkem asi deset nebo patnáct minut, ale připadalo mi to jako věčnost. Bertík zatím ušel asi 250 metrů, naštěstí pořád po hlavní cestě, kterou jsme už jednou šli a zastavil se na křižovatce, kde nejspíš nevěděl kudy dál. Žádné vysvětlení se mi z něj nepodařilo dostat, pravděpodobně chtěl dohonit tu část naší skupinky, která šla napřed. Zdá se mi, že je až moc samostatný. O samostatnost jsem samozřejmě vždycky usilovala, ale nenapadlo mě, že by se mi to mohlo i vymstít. Ačkoli pořád něco řeším, jsem v podstatě bezstarostná matka, která se snaží dítě nezahlcovat vlastními strachy a nechat ho vyzkoušet jeho vlastní schopnosti a možnosti. A teď mě napadá, jestli to je dobře. Kdyby se mu něco stalo, budu si nadosmrti vyčítat, že jsem ho nehlídala na každém kroku. Jenže to už asi patří k rodičovství - umět zhodnotit rizika a své vlastní obavy na jedné straně a možnost, aby se dítě rozvíjelo a osamostatňovalo na straně druhé. Uf...

středa 11. května 2016

Hlavně nic nového

Zatímco já prožívám období, kdy mám chuť se pouštět do spousty nových věcí, najdou se i tací, kteří mé nadšení nesdílí. Jmenovitě Bertík. Že je staromilec už víme dávno, ale zdá se, že se tenhle jeho povahový rys vyostřuje čím dál tím víc. Každá změna mu působí problém a přijímá ji jen nechotně a bolestivě. A když říkám každá, tak tím myslím opravdu každá. Pomalu mu začínají být malá všechna trička, tak jsme koupili nová. Každé sám vybral, schválil, potvrdil, že se mu líbí a že ho bude nosit. Už je máme doma víc jak měsíc a zatím vzal na milost jen jedno (a i s tím byl dost krutý boj). O ostatních tvrdí, že si je vezme zítra a že dneska chce nějaké staré. Když si měl místo tlusté bundy vzít tenkou, byla z toho taková scéna, že málem neodešel do školky. Namazání opalovacím krémem znamená čtvrt hodiny breku. Nechce, abych si udělala řidičák. Odmítá se zúčastnit výletu, který pořádá školka. Nové boty začal nosit až po dvou měsících, kdy ležely v botníku. Nápad, že by mohl mít ještě jednoho sourozence (v tuhle chvíli jen hypotetický) jednoznačně odmítá - chce jen Prokopa, protože dvě děti stačí a když jsem řekla, že ve třech by byla větší legrace, tak mě odpálkoval tím, že větší legraci nechce. Když potřebujeme na myčce zapnout jiný program než jeho oblíbenou "trojku", stojí nás to hodně času a vysvětlování a stejně to skončí pláčem. S myšlenkou, že bychom jeho židličku obarvili na tmavo (aby se hodila k ostatnímu nábytku) už jsme se nadobro rozloučili. A tak dále a tak dále. Všechno musí být stejné, předvídatelné a staré. Nesmí se objevit nic nečekaného a nového. Je to dost náročný požadavek. Vzhledem k tomu, že změny Bertíka dost zúskostňují, snažím se k nim přistupovat citlivě, postupně a zlehka. Ale někdy to nejde a často mi pak rupnou nervy. Nakonec se s nimi ale bude muset Bertík naučit vyrovnávat, stejně jako já se musím naučit vyrovnat s jeho ne zrovna jednoduchou dušičkou.

úterý 10. května 2016

Prokop - rok a tři čtvrtě

Ještě před pár měsíci se s přimhouřenýma očima dalo o Prokopovi tvrdit, že je to mimino. Teď už ne. I on sám na otázku, jestli je mimi nebo chlapeček řekne, že chlapeček :). V posledních pár týdnech se úžasně rozpovídal. Mluvil dost i předtím, ale teď najednou začal tvořit o dost složitější věty a je schopný vyjádřit každou svou myšlenku. Umí poprosit (často sám od sebe!), poděkovat, pozdravit. Dokáže se ohradit, když mu někdo bere jeho věc: "Autobus Prokopa, kluk dát Prokopovi!". V pohodě se spolu domluvíme, skvěle mu rozumím, cizí lidi už hůř, ale taky většinou pochopí, o co mu jde. Celé dny si povídá, zpívá nebo říká básničky. Písniček a básniček umí celou řadu a většinu z nich prakticky slovo od slova. Naučil se vyslovovat K, ikdyž ho zatím ve slovech používá jen někdy.
Je veselý, energický a prudký. Snadno se rozčílí a pak vztekle hází věcmi (nebo sebou) na zem. Dokáže ho vytočit, že mu něco nejde, třeba krájení dřevěné mrkve - po neúspěšném pokusu zařval "Mrkvička zlobí!", odhodil ji a naštvaně utekl do pokoje. Pak se vrátil a celou akci několikrát zopakoval. Dokáže ale být i docela trpělivý a přesný, třeba u stavění různých kostek.
Má překvapivě dobrou stabilitu, dokáže chodit sám po schodech nahoru i dolů (to si ale troufne jen když je těch schodů málo), přejde po lavičce bez mé pomoci. Rád chodí po kolejích z vláčkodráhy.
Začal provokovat a různě pošťuchovat Bertíka. Často k němu přijde a jen tak do něj praští nebo šťouchne a pak brečí, když se Bertík ohradí. Taky ho baví Bertíka imitovat, což mu jde fakt dobře. I tak je ale vidět, že se mají rádi a tohle je asi jen zárodek klučičích pranic, které nejspíš k bratrskému vztahu patří (ať už si o tom myslím cokoli).
Chutnají mu olivy, hroznové víno, cherry rajčátka, sušenky (kterému dítěti ne?), zeleninové placičky, burákové máslo, okurka, sušené ovoce a bílý jogurt. Zrovna teď má období, kdy toho moc nesní, ale nijak to neřeším, hlady určitě neumře. Na některá jídla si vyžádá vidličku a dost dobře ji dokáže použít.
Pleny už nosí jen na dlouhé cesty autem (má je ale vždycky suché, takže to je jen pro jistotu) a na noční spaní (suché v nadpolovičné většině případů). V pohodě si říká i venku a dokáže chvíli vydržet, když zrovna není vhodná chvíle.
Chce teď dělat spoustu věcí "sám, sám, sám!". Něco mu jde - třeba mytí žínkou, něco ne - třeba zavazování tkaniček. Každopádně to vyžaduje dost diplomacie, když mu chci s pomoct, protože dokáže být pěkně vzteklý.
Povahově je úplně jiný než Bertík. Nestačíme se divit, jak je možné mít tak rozdílné děti. Jsem za to ale moc ráda, protože se vzájemě skvěle doplňují a já cítím, že máme přesně takové děti, jaké potřebujeme.

Týdenní jídelníček č.17

Trochu nestíhám. Mám teď spoustu různých aktivit a práce, takže jídelníček připravuju za pochodu. Minulý týden jsme z větší části strávili v Krkonoších, kde jsme se o jídlo nemuseli starat vůbec, tím pádem jsem plánování jídla moc neřešila. Teď už jsme zase v Praze a je potřeba nakupovat, vymýšlet a vařit, ale v tomhle počasí nemám s dětmi doma stání, takže řešení jídelníčku a postávání u plotny teď není zrovna hlavní náplň mých dnů. Nicméně, něco jsem vymyslela.

 Pondělí
-snídaně: housky s medem nebo burákovým máslem
-oběd: venku
-večeře: focaccia, mrkev s jablkem

Úterý
-snídaně:
rebarborový koláč s drobenkou
-oběd: bramborové noky se sýrovou omáčkou a špenátem
-večeře: šopský salát, pečivo

Středa
-snídaně:
rebarborový koláč
-oběd: pastýřský koláč
-večeře: kváskový chleba, rybičková pomazánka, zelenina
 
Čtvrtek

-snídaně: chleba, med
-oběd: zelňačka, brokolicové placičky se sýrem, brambory
-večeře: těstovinový salát
 
Pátek

-snídaně: musli, jogurt
-oběd: zelňačka, cizrna na paprice, bulgur
-večeře: palačinky s marmeládou a zakysanou smetanou

Sobota
-snídaně:
kaše
-oběd: venku
-večeře: pečivo, sýr, šunka, zelenina

Neděle
-snídaně: tvarohová bábovka
-oběd: hrášková polévka, hamburgery, hranolky
-večeře: zbytky apod.

neděle 8. května 2016

Nominovaná

Nevím, čím jsem si to zasloužila, protože se rozhodně necítím jako žádná super-blogerka. Příspěvky píšu ne podle nějakého časového plánu, ale podle toho, jak se mi zrovna chce a jak mám čas. Fotky už nějaký pátek nepřidávám prakticky vůbec, což je určitě velká blogerská chyba. Nepořádám žádné soutěže ani jiná lákadla, která by mi měla přinést víc čtenářů. Upřímně řečeno, počet čtenářů pro mě není podstatný. Píšu si sem hlavně z vlastných terapeutických účelů a když to zaujme i někoho jiného, jsem jen mile překvapená. Přesto jsem si něčím zasloužila nominaci na titul MAMAblog roku 2016 (kategorie Lifestyle). Jsem tam ve společnosti několika opravdu produktivních a zajímavých blogerek, takže kdo bude chtít, určitě si vybere svou favoritku. Hlasovat můžete tady. A nebo nemusíte :)

pondělí 2. května 2016

Nové začátky

Nevím, jak se to stalo. Možná za to může jaro, čerstvý vzduch a rozkvetlé kytky, možná něco jiného, ale rozhodně ne nic, co by bylo na první pohled vidět. V mém životě se nestala žádná zásadní změna, přesto mám silný pocit, že právě teď je ten správný čas začít něco dělat. Něco, cokoli, všechno. Mám tolik plánů a hlavně chuti je realizovat.
Začala jsem běhat. Tedy, běhat je možná moc silné slovo, protože se svojí fyzičkou se spíš jen plazím, ale už zvládnu dva kilometry a nemusím přecházet do chůze. Nejsem si vědomá žádného impulzu, s nikým jsem o tom nemluvila, nic nečetla, prostě jsem se jednoho dne probudila s tím, že by bylo fajn zkusit běhat.
Opravdu vážně uvažuju o řidičáku. Více nebo spíš méně intenzivně se k tomu odhodlávám už léta, ale pořád mi chybělo něco k tomu, abych se fakt přihlásila do autoškoly. Teď myslím, že by to mohlo vyjít. Pořád si neumím představit sebe samu za volantem, ale říkám si, že řídí kdejaký --- , tak proč bych to nezvládla já.
Přemýšlím o práci. Líbilo by se mi od října začít nějakým způsobem něco dělat. Jestli se to podaří, záleží na spoustě proměnných, ale najednou mám pocit, že by to mohlo být pro všechny členy naší rodiny přínosné.
A spousta dalších drobností. Vyházela jsem hromadu oblečení, které nenosím; konečně jsem se zbavila starých dek a polštářů; na balkóně mi rostou rajčata a hrášek; když se to podaří, tak bychom mohli s mužem sami na pár dnů vyrazit někam do zahraničí; chystám se s dětmi trávit venku daleko víc času než do teď. A mnoho dalšího, co nechci prozrazovat :) Mám prostě pocit, že začátek roku nebyl v lednu, ale v dubnu. Moc se na to všechno těším a strašně mě to baví. Hlavně proto, že cítím, že tentokrát (aspoň z větší části) určitě nezůstane jen u snů a plánů, ale budou se dít věci!